Ježíšek po americku aneb jak oslavit svátky a nezvýšit koncentraci skleníkových plynů.
Za Vánoce zelenější
Letos dostane můj choť pod stromeček něco skutečně mimořádného. Dárek potěší nejen jeho, ale rovnou celou planetu. Bude to kalendář s certifikátem "dobrý pro klima" na recyklovaném papíru a vytištěný inkoustem ze zeleniny.
Pravda, místo aktů bezmála osmdesátileté Sophie Lorenové, s nimiž letos vyrukoval proslulý Pirelli, ukazuje pouze zdevastované zemské póly. Ale zato se při pohledu na záběry tajících ledovců může každý polepšit ve vztahu k zeměkouli.
Kalendář klimatických změn je čerstvým hitem amerického hnutí Redefinity progress, propagujícího klimaticky neutrální Vánoce. K mání je za 22,06 USD, což je zvlášť výhodné v době, kdy u nás dolar historicky poprvé klesl pod 21 korun. Na www.carbonneutral.com si lze objednat i další dárky pro zelenější Vánoce. Co takhle budík na vodní pohon za 18,38 USD? Nepotřebuje baterie ani elektřinu, chce to jen dvakrát ročně dolít vodu do válečku, připojeného k hodinám. Zda náhodou nejde o těžkou vodu, výrobce neuvádí. Ekologicky uvědomělá hospodyňka pod stromkem uvítá magnetický kruh za sedm dolarů, který poutá vápenné soli z vody ve splachovací nádržce, takže se mísa nemusí pět let čistit chemickými odvápňovači.
VIDA, I KLIMATICKÉ ZMĚNY se mohou stát marketingovým trhákem vánočního byznysu. Jde jen o to přesvědčit spotřebitele, že také zeměkoule si zaslouží dárek. Churavějící planetu zachraňují i zahraniční cestovky nabídkou vánočních pobytů v hotelích s certifikátem nízkoenergetických staveb a s biopotravinovým menu. České cestovky jsou zase o krok pozadu. Nabízejí adrenalinové Vánoce se seskoky padákem a dlouhými leteckými cestami do exotiky. A to prosím v době, kdy se už i princ Charles nechal slyšet, že bude jezdit raději vlakem.
Děkuji, nechci. Adrenalinu mám před každými Vánocemi tolik, že se bez něj letos klidně obejdu. Seskoku padákem se zřeknu s blahým vědomím, že letadlo během mého kaskadérského kousku nevypustí do ovzduší další skleníkové plyny.
Český ekologický aktivista Miroslav Šuta propadl kouzlu klimaticky neutrálních Vánoc už loni. Tehdy začal cíleně vyhledávat odborné studie o dopadu štedrovečerních rituálů na životní prostředí.
"Ve stylu zelených Vánoc lze svátky praktikovat i v českých podmínkách, aniž bychom ošidili tradiční zvyky. Vůbec to není nákladné, ani pracné," je přesvědčen Šuta.
NEJVĚTŠÍ PŘÍNOS pro životní prostředí mají vánoční stromky, vyrostlé na plantážích pod sítí vysokého napětí, kde se žádná jiná vzrostlá zeleň pěstovat nesmí. Pravé jehličnany jsou z obnovitelné suroviny, na rozdíl od plastových, které vydechují do prostředí různé těkavé látky, tak jak umělá hmota stárne. I sebekrásnější plastový stromek jednou doslouží a pak je z něj obtížně rozložitelný odpad.
"Máme-li navíc stromek v květináčovém kontejneru, můžeme ho zjara přemístit do zahrady nebo na balkon," radí Šuta.
Mluvčí Lesů ČR Tomáš Vyšohlíd považuje za pomoc přírodě i řezané stromky, vyrostlé v běžném lese. "Výsledkem výchovných řezů v mlazinách je nespočet krásných stromků, které se uříznout prostě musejí. Proč bychom je měli nechávat v lese, když o Vánocích udělají lidem radost a náš podnik za ně dostane peníze, které se do lesa opět vrátí?" klade si řečnickou otázku Vyšohlíd. Živý řezaný stromek si letos hodlá pořídit více než polovina Čechů, zjistila společnost Factum invenio.
Co by však Miroslav Šuta, člen meziresortní komise pro ekologická zdravotní rizika, o Vánocích opravdu nerad viděl, jsou umělé vůně a parfémované svíčky. Ty nedoporučuje vůbec. Uvolňují se z nich karcinogenní látky benzenem počínaje a ftaláty konče. "Unie evropských organizací na ochranu spotřebitelů přirovnala obývací pokoj s těmito předměty k plynové komoře. Za to si vysloužila soudní žalobu od výrobce," vybavuje si Šuta rozruch po zveřejnění testů, které si spotřebitelé nechali udělat v laboratořích jedné belgické univerzity.
PRAMÁLO NADŠENÍ v očích Miroslava Šuty sklízí tropické ovoce, a to pro velké množství pesticidů, jimiž je ošetřována kůra ananasu a citrusových plodů. Ostatně sám chemický průmysl patří k největším producentům skleníkového plynu CO2. Citrusové plantáže navíc spolykají při zavlažování obrovská kvanta vody, jejíž doprava je sama o sobě energeticky náročná.
"Na litr pomerančového džusu je zapotřebí stonásobné množství vody, celý hektolitr," vyčísluje Šuta cenu intenzivních závlah. Jablečný džus se u nás prodává za stejnou cenu, ale jeho dopad na hospodaření s vodou je nesrovnatelně menší. Šutu zlobí, že se k nám vozí jablka až z Nového Zélandu, když jich máme dostatek z vlastních sadů. Zásadou ekologie je produkce potravin co nejblíže k místu spotřeby. Ušetří se tím palivo na dopravu a vzduch je čistší. Proto se ekolog přimlouvá za tradičního štedrovečerního kapra, místo pečeného krocana, dovezeného z Číny.
Živé stromky, ovoce z domácích sadů a kapra z jihočeského rybníka bychom měli. Do čeho ale zabalit dárky? Publikace V podniku ekologicky z pera Ministerstva životního prostředí tvrdí, že nejlepší obal je žádný obal. Šuta tak kategorický není.
"Krásné vánoční papíry moje maminka vždy pečlivě uloží do skříně a další rok použije znovu. I to je recyklace," říká Šuta, proslulý odmítavým postojem ke spalovnám odpadu. K zásadám ekologicky uvědomělých lidí patří mít na pravém stromku i pravé svíčky. Ale musejí být z přírodního včelího vosku. Syntetický parafín produkuje nežádoucí emise.
ELEKTRICKÉ SVÍČKY do scénáře klimaticky neutrálních svátků nezapadají kvůli emisím elektráren, ale jejich dopad na planetu není jednoznačný. Díky nim během Vánoc výrazně poklesly výjezdy hasičů. Kromě úspory pohonných hmot to znamená méně oxidu uhelnatého a dioxinů, které požár stromku v domácnosti vyvolá a které následně utečou do ovzduší.
Pozoruhodné je, že elektrické svíčky ke koloritu českých Vánoc patří přinejmenším 86 let. Lidé ve městech si je věšeli na stromečky už v dobách, kdy se na našem venkově ještě svítilo petrolejkami. Elektrické svíčky s barevnými žárovičkami vyráběla v Čechách firma Rathouský v letech 1920 až 1930. A jako české kulturní dědictví se objevily na letošní výstavě Staročeské Vánoce v pražské Botanické zahradě. Z ekologického hlediska je na výstavě trumfly ručně vyřezávané svíčky z bezových klacíků s drobným peříčkem místo plamínku. Náhražka planoucích svíček z obce Trnávka na Přeloučsku z 19. století je názorným důkazem, že američtí tvůrci klimaticky neutrálních Vánoc se mohou ještě hodně přiučit od staročeských kutilů.
"NAŠI PŘEDKOVÉ si při zdobení stromečků museli vystačit s tím, co jim okolní příroda poskytla," říká spolupořadatel výstavy Petr Herynek z firmy Bonsai květiny. "Krásné ozdoby dokázali vytvořit i z toho, co my dnes vyhazujeme do popelnice." Na stromcích v botanické zahradě se blyští stříbřité řetězy z navlečených kapřích šupin. Když se dobře vyperou, může si takovou ozdobu udělat každý. Ve vánoční dekoraci se změnily i stočené spirály z obyčejných dřevěných hoblin. Navíc krásně voněly. Kdo by řekl, že sváteční atmosféru dokážou vytvořit i plátky opečených brambor, zavěšené na stromečku. Umně poskládané plátky sušených jablek vytvořily pod rukama vesnické hospodyně květy růží. Jsou stejně pěkné, jako z marcipánu, ale není tam cukr.
Takto vyzdobený stromek si ale nemůže pořídit každý, protože vyžaduje mnohahodinovou práci vlastních rukou. Kdyby si ho chtěl udělat bankéř s platem milion korun měsíčně, vyšla by ho každá hodina při zdobení stromku na 5555 korun. Jak je vidět, to, co bylo dřív z nouze, je dneska luxus. Pro člověka s vysokými příjmy je i volný čas drahý, protože ať už je na tenisu nebo golfu, jde v první řadě o byznys. Manželka pak musí reprezentovat na předvánočních dobročinných večírcích.
NEJEKOLOGIČTĚJŠÍ OZDOBY na vánočním stromku jsou malé perníčky a preclíky, zavěšené na červených stužkách. "Tohle všechno se dá sníst," poznamenává Herynek. Vánoční svátky na vesnici bývaly bezodpadové. Ozdoby ze šišek a žaludů jednoduše skončily v kamnech. Nedojedené zbytky ze stolu neputovaly do popelnic jako dneska, ale dostalo je domácí zvířectvo. Dokonce i adventní věnec se recykloval. Jeho proutěná kostra se v létě obalila obilnými klasy a byl z něj dožínkový věnec. Před Vánocemi vyzobaly klásky slepice a věnec dostal nový kabát ze zeleného chvojí. S jinou ozdobou posloužil i na Velikonoce, a tím se každoroční cyklus uzavíral.
"Adventní věnec se poprvé objevil v roce 1838 v Hamburku, kde visel nad vchodem do sirotčince a pod ním byla pokladnička na milodary," poznamenává Petr Herynek. Tento muž je nadšeným sběratelem štědrovečerních artefaktů. Vánoční výstavy pořádá v Praze od roku 1978. Výzdoba stromků se sice mění, ale po zhruba dvaceti letech se do ní vracejí podobné prvky. Svědčí o tom i jeho sbírka tří stovek vánočních pohlednic z různých dob. V různých intervalech se na kreslených pohlednicích i fotografiích objevuje skládaná papírová hvězda, poprvé zobrazená v roce 1905. V roce 1962 se hvězdou inspirovalo Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) a jedna z nich je teď k vidění na stromku v botanické zahradě.
ANI NOVOROČENKA není nic nového pod sluncem. Herynek zjistil, že se prokazatelně posílaly už v roce 1620. Na našem území se hromadně rozšířily se vznikem rakousko-uherské pošty a od roku 1869 se objevily novoroční korespondenční lístky.
Obrázky na pohlednicích odrážejí charakter doby, ve které si je lidé posílali. Z roku 1915 je pohlednice válečná s vojákem hledícím na rozzářený stromek kdesi v zákopu na bojišti. Armády dokonce rozšířily vánoční stromek po Evropě. Vojáci v prusko-francouzské válce v roce 1870 přestali na Štědrý den bojovat a bylo příměří. Francouzi si všimli, že Prusové mají v zákopech rozsvícené stromky, které jim tam dodalo velení pro povzbuzení bojového ducha. Tento zvyk se jim tak zalíbil, že po skončení války začali strojit stromky i u sebe doma. První vánoční stromek se ostatně objevil v Německu. Bylo to už v roce 1570. Kupci svobodného města Brémy v hanzovním domě tehdy uspořádali štědrovečerní oslavu pro děti a na strop sálu zavěsili ozdobený stromek. Jedličku, jak dokládá zápis v tamní kronice.
TZV. ZIMNÍ MÁJ, jak se pak v Německu vánočním stromkům říkalo, se do Čech dostal až s velkým zpožděním. Poprvé ho v Praze pro své přátele vystrojil režisér Stavovského divadla Jan K. Liebich v roce 1812, uvedla Jiřina Langhammerová v publikaci České Vánoce, vydané roku 1988 u příležitosti stejnojmenné výstavy, pořádané Národním muzeem v Lobkovickém paláci. Zvyk si Liebich přivezl z rodného Bavorska. Traduje se, že měl od přátel připraveny i první vánoční dárky - vyplacené směnky svých dluhů.
Zvyk se rychle rozšířil, i když na venkově se stromky zpočátku věšely nad stůl špičkou dolů. Do té doby byly české Vánoce spojeny s betlémy a jesličkami obloženými jedlovými větvičkami. K betlému se původně kladly i malé štedrovečerní dárky.
ČERVENÁ JABLKA a zelené ratolesti patří k českým Vánocům odnepaměti. Obojí naši předkové považovali za symbol života. Z praktického hlediska je vysvětlení prosté. Jablka byla jediným ovocem, které v tomto období zůstalo čerstvé a jedinou zelení v zimním období byly jehličnaté stromy. Červenozelená kombinace provází Vánoce dodnes, i když se původní symbolika vytratila a je to už jen dekorace.
"Jablíčka a oříšky (živá konzerva) má dnes na stromečku obvykle jen chalupář, a to více z nostalgie či dobrého vkusu než z nezbytnosti tradice," poznamenala už v roce 1988 Jiřina Langhammerová. Na svátečním stole býval pravidelně hrách a čočka, což jsou plodiny, které mají schopnost bobtnat a zvětšovat svůj objem. I to mělo svou symboliku - nabývání bohatství.
Další barvou Vánoc je bílá. Představuje čistotu. "Očista reálná i symbolická prostupuje vánoční dobu. Zbyla nám z toho klopotná povinnost uklidit byt," podotkla Langhammerová.
O Vánocích, kdy jsou nejkratší dny v roce, lidé toužili po světle. Proto zapalovali na stromku svíčky a zavěšovali na něj zlacené ořechy, jejichž povrch odrážel plamen. Ve dvacátém století začaly světlo umocňovat lesklé ozdoby ze skla.
VÁNOČNÍ JÍDELNÍČEK našich předků byl pestrý, protože lidé považovali za důležité, aby se na stůl dostaly všechny plodiny, které se v daném roce urodily. Na začátku hostiny se podávala vánoční oplatka s medem. Polévka bývala čočková nebo hrachová, později i rybí. V chudém Podkrkonoší se jako hlavní jídlo podávaly zapečené nákypy s houbami. Kapři přišli až ve dvacátém století. Ze sušeného domácího ovoce - jablečných křížal, švestek a rozinek - se vařila tzv. muzika. Večer obvykle končil pěší výpravou na půlnoční mši do kostela.
Z čerstvých jablek, sušeného ovoce a zeleného zimostrázu vyráběli staří Čechové jedlé dekorace. Nejsložitější byla zahrádka: malé atomium z pěti jablek, propojené klacíky, ozdobené zelení. Pěknou ozdobou byl tzv. svět. Zeměkouli představovalo červené kulaté jablko na třech nožkách se zelenou a sladkou zahradou nahoře. Na malých třískách do něj byly shora napíchány sušené švestky, rozinky, ořechy, pozlátko a zelená větvička buxusu nebo brusinkového listí. Langhammerová uvedla, že podobná dekorace se v různých obměnách dala vidět i v horské části Velké Británie, ve Walesu, kde s ní chodili koledovat malí chlapci.
MALÝ ŘETÍZKOVÝ KOLOTOČ připomínal ozdobený koláč, zvaný vrkoč. Měl podobu pletence z těsta s napíchanými ozdobenými hůlkami, sbíhajícími se v jablku. Od něj se nahoru rozbíhaly podobně ozdobené hůlky s přivěšenými pamlsky na šňůrkách.
Hospodyňky už v předminulém století neměly času nazbyt. Ve vánočním shonu je mohl zachránit artefakt, který na výstavu Staročeských Vánoc v botanické zahradě dodalo Polabské národopisné muzeum z Přerova nad Labem. Je to forma na vánočku, do níž se těsto pouze vložilo a nemuselo se splétat z jednotlivých pramenů. Výrobu některých vánočních ozdob však uspěchat nešlo.
"Těsto pro závěsné perníkové ozdoby na stromeček se zadělávalo několik let předem. Když se perníkáři narodila dcera, otec zadělal těsto, které pak leželo i dvacet let do její svatby. Obsahovalo pouze mouku, med a koření, žádná vajíčka ani kypřidla," říká Dana Micková z Národopisného muzea v Praze.
SADA ANDĚLŮ na stromeček ze staročeského perníku vydrží i dvacet let, avšak je třeba ji chránit před moučnými moly. Nejlepší ochranou před škůdci je bobkový list, nalepený přímo na spodek figurky. Funguje to spolehlivě a navíc ekologicky.
Soudobí umělečtí perníkáři čerpají inspiraci pro starobylé tvary v muzeích a skanzenech a pořizují si kopie původních forem. Ozdobné perníkové figurky se vtlačují do forem ze dřeva ovocných stromů. Lípa je na to moc měkká a dub zase uvolňuje třísloviny, které medu nesvědčí. Zatímco hospodyňka chystá ozdoby, "dobré pro klima", útočí na ni globalizace u vaření štědrovečerního salátu. Brambory jsou z Německa, cibule z Rakouska, vajíčka z Litvy a mrkev z Nizozemska. Než se ingredience dostaly na český stůl, urazily tisíce kilometrů, během nichž kamiony spálily tuny nafty a vypustily do ovzduší oxid dusný - skleníkový plyn. Česko dováží víc potravin, než exportuje, a k "exotickým" produktům bude patřit i cukr, protože jsme se dobrovolně vzdali pětiny unijních kvót na jeho výrobu.
OSOBNÍ POSTOJ k životnímu prostředí o Vánocích i mimo ně lze změřit. Slouží k tomu ukazatel, zvaný ekologická stopa. Vyjadřuje velikost plochy, kterou potřebujeme k zajištění svých životních potřeb, jimiž jsou jídlo, bydlení, doprava, zboží a služby. Na webové adrese earthdaynetwork.com stačí vyplnit 15 odpovědí do ekologického kvízu, aby tazatel zjistil, jak velká by musela být naše planeta, kdyby měli všichni stejné nároky jako on. Průměrný Čech vytvoří ekologickou stopu o velikosti 4,8 globálního hektaru. Možnostem planety ale odpovídá pouze 1,8 globálního hektaru pro jednoho pozemšťana. Globální hektary zahrnují pouze produkční plochu souše a oceánu a je jich tedy méně, než činí celková plocha Země.
Na velikost ekologické stopy má vliv energie vložená do vypěstování, zpracování, zabalení a dopravu potravin i to, zda jsou rostlinného nebo živočišného původu. Například českému vegetariánovi stačí 0,78 globálního hektaru na tunu stravy, zatímco spotřebitel, který se u nás živí i vejci, mléčnými výrobky a masem, potřebuje k vyprodukování tuny potravin 2,1 globálního hektaru.
ROZMĚR EKOLOGICKÉ STOPY v dopravě se řídí tím, zda používáme vlak, autobus a metro, anebo jezdíme sami v autě. Velkou ekologickou stopu může zanechat i obyvatel malé vísky, když musí jezdit do práce autem, případně na motocyklu, protože do jeho obce vlak ani autobus nejezdí a pěšky to má daleko. Gigantickou šlápotu na matičce Zemi pak zanechá častý pasažér leteckých společností.
V bydlení jsou bonusem stěny sdílené se sousedy a centrální vytápění, což šetří energii. Trestné body přibývají za odpadky, vyhozené do popelnice. U zboží a služeb český občan nemá moc možností, jak svou ekologickou stopu zmenšit, protože průmyslovou a obchodní politiku státu určuje vláda. A jaký bude její příspěvek ke klimaticky neutrálním Vánocům? Na nátlak Ministerstva průmyslu se rozhodla změkčit podmínky pro vydávání emisních povolenek na skleníkové plyny, takže jich podniky budou smět vypouštět víc.
AUTOR: Alice Olbrichová
Pravda, místo aktů bezmála osmdesátileté Sophie Lorenové, s nimiž letos vyrukoval proslulý Pirelli, ukazuje pouze zdevastované zemské póly. Ale zato se při pohledu na záběry tajících ledovců může každý polepšit ve vztahu k zeměkouli.
Kalendář klimatických změn je čerstvým hitem amerického hnutí Redefinity progress, propagujícího klimaticky neutrální Vánoce. K mání je za 22,06 USD, což je zvlášť výhodné v době, kdy u nás dolar historicky poprvé klesl pod 21 korun. Na www.carbonneutral.com si lze objednat i další dárky pro zelenější Vánoce. Co takhle budík na vodní pohon za 18,38 USD? Nepotřebuje baterie ani elektřinu, chce to jen dvakrát ročně dolít vodu do válečku, připojeného k hodinám. Zda náhodou nejde o těžkou vodu, výrobce neuvádí. Ekologicky uvědomělá hospodyňka pod stromkem uvítá magnetický kruh za sedm dolarů, který poutá vápenné soli z vody ve splachovací nádržce, takže se mísa nemusí pět let čistit chemickými odvápňovači.
VIDA, I KLIMATICKÉ ZMĚNY se mohou stát marketingovým trhákem vánočního byznysu. Jde jen o to přesvědčit spotřebitele, že také zeměkoule si zaslouží dárek. Churavějící planetu zachraňují i zahraniční cestovky nabídkou vánočních pobytů v hotelích s certifikátem nízkoenergetických staveb a s biopotravinovým menu. České cestovky jsou zase o krok pozadu. Nabízejí adrenalinové Vánoce se seskoky padákem a dlouhými leteckými cestami do exotiky. A to prosím v době, kdy se už i princ Charles nechal slyšet, že bude jezdit raději vlakem.
Děkuji, nechci. Adrenalinu mám před každými Vánocemi tolik, že se bez něj letos klidně obejdu. Seskoku padákem se zřeknu s blahým vědomím, že letadlo během mého kaskadérského kousku nevypustí do ovzduší další skleníkové plyny.
Český ekologický aktivista Miroslav Šuta propadl kouzlu klimaticky neutrálních Vánoc už loni. Tehdy začal cíleně vyhledávat odborné studie o dopadu štedrovečerních rituálů na životní prostředí.
"Ve stylu zelených Vánoc lze svátky praktikovat i v českých podmínkách, aniž bychom ošidili tradiční zvyky. Vůbec to není nákladné, ani pracné," je přesvědčen Šuta.
NEJVĚTŠÍ PŘÍNOS pro životní prostředí mají vánoční stromky, vyrostlé na plantážích pod sítí vysokého napětí, kde se žádná jiná vzrostlá zeleň pěstovat nesmí. Pravé jehličnany jsou z obnovitelné suroviny, na rozdíl od plastových, které vydechují do prostředí různé těkavé látky, tak jak umělá hmota stárne. I sebekrásnější plastový stromek jednou doslouží a pak je z něj obtížně rozložitelný odpad.
"Máme-li navíc stromek v květináčovém kontejneru, můžeme ho zjara přemístit do zahrady nebo na balkon," radí Šuta.
Mluvčí Lesů ČR Tomáš Vyšohlíd považuje za pomoc přírodě i řezané stromky, vyrostlé v běžném lese. "Výsledkem výchovných řezů v mlazinách je nespočet krásných stromků, které se uříznout prostě musejí. Proč bychom je měli nechávat v lese, když o Vánocích udělají lidem radost a náš podnik za ně dostane peníze, které se do lesa opět vrátí?" klade si řečnickou otázku Vyšohlíd. Živý řezaný stromek si letos hodlá pořídit více než polovina Čechů, zjistila společnost Factum invenio.
Co by však Miroslav Šuta, člen meziresortní komise pro ekologická zdravotní rizika, o Vánocích opravdu nerad viděl, jsou umělé vůně a parfémované svíčky. Ty nedoporučuje vůbec. Uvolňují se z nich karcinogenní látky benzenem počínaje a ftaláty konče. "Unie evropských organizací na ochranu spotřebitelů přirovnala obývací pokoj s těmito předměty k plynové komoře. Za to si vysloužila soudní žalobu od výrobce," vybavuje si Šuta rozruch po zveřejnění testů, které si spotřebitelé nechali udělat v laboratořích jedné belgické univerzity.
PRAMÁLO NADŠENÍ v očích Miroslava Šuty sklízí tropické ovoce, a to pro velké množství pesticidů, jimiž je ošetřována kůra ananasu a citrusových plodů. Ostatně sám chemický průmysl patří k největším producentům skleníkového plynu CO2. Citrusové plantáže navíc spolykají při zavlažování obrovská kvanta vody, jejíž doprava je sama o sobě energeticky náročná.
"Na litr pomerančového džusu je zapotřebí stonásobné množství vody, celý hektolitr," vyčísluje Šuta cenu intenzivních závlah. Jablečný džus se u nás prodává za stejnou cenu, ale jeho dopad na hospodaření s vodou je nesrovnatelně menší. Šutu zlobí, že se k nám vozí jablka až z Nového Zélandu, když jich máme dostatek z vlastních sadů. Zásadou ekologie je produkce potravin co nejblíže k místu spotřeby. Ušetří se tím palivo na dopravu a vzduch je čistší. Proto se ekolog přimlouvá za tradičního štedrovečerního kapra, místo pečeného krocana, dovezeného z Číny.
Živé stromky, ovoce z domácích sadů a kapra z jihočeského rybníka bychom měli. Do čeho ale zabalit dárky? Publikace V podniku ekologicky z pera Ministerstva životního prostředí tvrdí, že nejlepší obal je žádný obal. Šuta tak kategorický není.
"Krásné vánoční papíry moje maminka vždy pečlivě uloží do skříně a další rok použije znovu. I to je recyklace," říká Šuta, proslulý odmítavým postojem ke spalovnám odpadu. K zásadám ekologicky uvědomělých lidí patří mít na pravém stromku i pravé svíčky. Ale musejí být z přírodního včelího vosku. Syntetický parafín produkuje nežádoucí emise.
ELEKTRICKÉ SVÍČKY do scénáře klimaticky neutrálních svátků nezapadají kvůli emisím elektráren, ale jejich dopad na planetu není jednoznačný. Díky nim během Vánoc výrazně poklesly výjezdy hasičů. Kromě úspory pohonných hmot to znamená méně oxidu uhelnatého a dioxinů, které požár stromku v domácnosti vyvolá a které následně utečou do ovzduší.
Pozoruhodné je, že elektrické svíčky ke koloritu českých Vánoc patří přinejmenším 86 let. Lidé ve městech si je věšeli na stromečky už v dobách, kdy se na našem venkově ještě svítilo petrolejkami. Elektrické svíčky s barevnými žárovičkami vyráběla v Čechách firma Rathouský v letech 1920 až 1930. A jako české kulturní dědictví se objevily na letošní výstavě Staročeské Vánoce v pražské Botanické zahradě. Z ekologického hlediska je na výstavě trumfly ručně vyřezávané svíčky z bezových klacíků s drobným peříčkem místo plamínku. Náhražka planoucích svíček z obce Trnávka na Přeloučsku z 19. století je názorným důkazem, že američtí tvůrci klimaticky neutrálních Vánoc se mohou ještě hodně přiučit od staročeských kutilů.
"NAŠI PŘEDKOVÉ si při zdobení stromečků museli vystačit s tím, co jim okolní příroda poskytla," říká spolupořadatel výstavy Petr Herynek z firmy Bonsai květiny. "Krásné ozdoby dokázali vytvořit i z toho, co my dnes vyhazujeme do popelnice." Na stromcích v botanické zahradě se blyští stříbřité řetězy z navlečených kapřích šupin. Když se dobře vyperou, může si takovou ozdobu udělat každý. Ve vánoční dekoraci se změnily i stočené spirály z obyčejných dřevěných hoblin. Navíc krásně voněly. Kdo by řekl, že sváteční atmosféru dokážou vytvořit i plátky opečených brambor, zavěšené na stromečku. Umně poskládané plátky sušených jablek vytvořily pod rukama vesnické hospodyně květy růží. Jsou stejně pěkné, jako z marcipánu, ale není tam cukr.
Takto vyzdobený stromek si ale nemůže pořídit každý, protože vyžaduje mnohahodinovou práci vlastních rukou. Kdyby si ho chtěl udělat bankéř s platem milion korun měsíčně, vyšla by ho každá hodina při zdobení stromku na 5555 korun. Jak je vidět, to, co bylo dřív z nouze, je dneska luxus. Pro člověka s vysokými příjmy je i volný čas drahý, protože ať už je na tenisu nebo golfu, jde v první řadě o byznys. Manželka pak musí reprezentovat na předvánočních dobročinných večírcích.
NEJEKOLOGIČTĚJŠÍ OZDOBY na vánočním stromku jsou malé perníčky a preclíky, zavěšené na červených stužkách. "Tohle všechno se dá sníst," poznamenává Herynek. Vánoční svátky na vesnici bývaly bezodpadové. Ozdoby ze šišek a žaludů jednoduše skončily v kamnech. Nedojedené zbytky ze stolu neputovaly do popelnic jako dneska, ale dostalo je domácí zvířectvo. Dokonce i adventní věnec se recykloval. Jeho proutěná kostra se v létě obalila obilnými klasy a byl z něj dožínkový věnec. Před Vánocemi vyzobaly klásky slepice a věnec dostal nový kabát ze zeleného chvojí. S jinou ozdobou posloužil i na Velikonoce, a tím se každoroční cyklus uzavíral.
"Adventní věnec se poprvé objevil v roce 1838 v Hamburku, kde visel nad vchodem do sirotčince a pod ním byla pokladnička na milodary," poznamenává Petr Herynek. Tento muž je nadšeným sběratelem štědrovečerních artefaktů. Vánoční výstavy pořádá v Praze od roku 1978. Výzdoba stromků se sice mění, ale po zhruba dvaceti letech se do ní vracejí podobné prvky. Svědčí o tom i jeho sbírka tří stovek vánočních pohlednic z různých dob. V různých intervalech se na kreslených pohlednicích i fotografiích objevuje skládaná papírová hvězda, poprvé zobrazená v roce 1905. V roce 1962 se hvězdou inspirovalo Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) a jedna z nich je teď k vidění na stromku v botanické zahradě.
ANI NOVOROČENKA není nic nového pod sluncem. Herynek zjistil, že se prokazatelně posílaly už v roce 1620. Na našem území se hromadně rozšířily se vznikem rakousko-uherské pošty a od roku 1869 se objevily novoroční korespondenční lístky.
Obrázky na pohlednicích odrážejí charakter doby, ve které si je lidé posílali. Z roku 1915 je pohlednice válečná s vojákem hledícím na rozzářený stromek kdesi v zákopu na bojišti. Armády dokonce rozšířily vánoční stromek po Evropě. Vojáci v prusko-francouzské válce v roce 1870 přestali na Štědrý den bojovat a bylo příměří. Francouzi si všimli, že Prusové mají v zákopech rozsvícené stromky, které jim tam dodalo velení pro povzbuzení bojového ducha. Tento zvyk se jim tak zalíbil, že po skončení války začali strojit stromky i u sebe doma. První vánoční stromek se ostatně objevil v Německu. Bylo to už v roce 1570. Kupci svobodného města Brémy v hanzovním domě tehdy uspořádali štědrovečerní oslavu pro děti a na strop sálu zavěsili ozdobený stromek. Jedličku, jak dokládá zápis v tamní kronice.
TZV. ZIMNÍ MÁJ, jak se pak v Německu vánočním stromkům říkalo, se do Čech dostal až s velkým zpožděním. Poprvé ho v Praze pro své přátele vystrojil režisér Stavovského divadla Jan K. Liebich v roce 1812, uvedla Jiřina Langhammerová v publikaci České Vánoce, vydané roku 1988 u příležitosti stejnojmenné výstavy, pořádané Národním muzeem v Lobkovickém paláci. Zvyk si Liebich přivezl z rodného Bavorska. Traduje se, že měl od přátel připraveny i první vánoční dárky - vyplacené směnky svých dluhů.
Zvyk se rychle rozšířil, i když na venkově se stromky zpočátku věšely nad stůl špičkou dolů. Do té doby byly české Vánoce spojeny s betlémy a jesličkami obloženými jedlovými větvičkami. K betlému se původně kladly i malé štedrovečerní dárky.
ČERVENÁ JABLKA a zelené ratolesti patří k českým Vánocům odnepaměti. Obojí naši předkové považovali za symbol života. Z praktického hlediska je vysvětlení prosté. Jablka byla jediným ovocem, které v tomto období zůstalo čerstvé a jedinou zelení v zimním období byly jehličnaté stromy. Červenozelená kombinace provází Vánoce dodnes, i když se původní symbolika vytratila a je to už jen dekorace.
"Jablíčka a oříšky (živá konzerva) má dnes na stromečku obvykle jen chalupář, a to více z nostalgie či dobrého vkusu než z nezbytnosti tradice," poznamenala už v roce 1988 Jiřina Langhammerová. Na svátečním stole býval pravidelně hrách a čočka, což jsou plodiny, které mají schopnost bobtnat a zvětšovat svůj objem. I to mělo svou symboliku - nabývání bohatství.
Další barvou Vánoc je bílá. Představuje čistotu. "Očista reálná i symbolická prostupuje vánoční dobu. Zbyla nám z toho klopotná povinnost uklidit byt," podotkla Langhammerová.
O Vánocích, kdy jsou nejkratší dny v roce, lidé toužili po světle. Proto zapalovali na stromku svíčky a zavěšovali na něj zlacené ořechy, jejichž povrch odrážel plamen. Ve dvacátém století začaly světlo umocňovat lesklé ozdoby ze skla.
VÁNOČNÍ JÍDELNÍČEK našich předků byl pestrý, protože lidé považovali za důležité, aby se na stůl dostaly všechny plodiny, které se v daném roce urodily. Na začátku hostiny se podávala vánoční oplatka s medem. Polévka bývala čočková nebo hrachová, později i rybí. V chudém Podkrkonoší se jako hlavní jídlo podávaly zapečené nákypy s houbami. Kapři přišli až ve dvacátém století. Ze sušeného domácího ovoce - jablečných křížal, švestek a rozinek - se vařila tzv. muzika. Večer obvykle končil pěší výpravou na půlnoční mši do kostela.
Z čerstvých jablek, sušeného ovoce a zeleného zimostrázu vyráběli staří Čechové jedlé dekorace. Nejsložitější byla zahrádka: malé atomium z pěti jablek, propojené klacíky, ozdobené zelení. Pěknou ozdobou byl tzv. svět. Zeměkouli představovalo červené kulaté jablko na třech nožkách se zelenou a sladkou zahradou nahoře. Na malých třískách do něj byly shora napíchány sušené švestky, rozinky, ořechy, pozlátko a zelená větvička buxusu nebo brusinkového listí. Langhammerová uvedla, že podobná dekorace se v různých obměnách dala vidět i v horské části Velké Británie, ve Walesu, kde s ní chodili koledovat malí chlapci.
MALÝ ŘETÍZKOVÝ KOLOTOČ připomínal ozdobený koláč, zvaný vrkoč. Měl podobu pletence z těsta s napíchanými ozdobenými hůlkami, sbíhajícími se v jablku. Od něj se nahoru rozbíhaly podobně ozdobené hůlky s přivěšenými pamlsky na šňůrkách.
Hospodyňky už v předminulém století neměly času nazbyt. Ve vánočním shonu je mohl zachránit artefakt, který na výstavu Staročeských Vánoc v botanické zahradě dodalo Polabské národopisné muzeum z Přerova nad Labem. Je to forma na vánočku, do níž se těsto pouze vložilo a nemuselo se splétat z jednotlivých pramenů. Výrobu některých vánočních ozdob však uspěchat nešlo.
"Těsto pro závěsné perníkové ozdoby na stromeček se zadělávalo několik let předem. Když se perníkáři narodila dcera, otec zadělal těsto, které pak leželo i dvacet let do její svatby. Obsahovalo pouze mouku, med a koření, žádná vajíčka ani kypřidla," říká Dana Micková z Národopisného muzea v Praze.
SADA ANDĚLŮ na stromeček ze staročeského perníku vydrží i dvacet let, avšak je třeba ji chránit před moučnými moly. Nejlepší ochranou před škůdci je bobkový list, nalepený přímo na spodek figurky. Funguje to spolehlivě a navíc ekologicky.
Soudobí umělečtí perníkáři čerpají inspiraci pro starobylé tvary v muzeích a skanzenech a pořizují si kopie původních forem. Ozdobné perníkové figurky se vtlačují do forem ze dřeva ovocných stromů. Lípa je na to moc měkká a dub zase uvolňuje třísloviny, které medu nesvědčí. Zatímco hospodyňka chystá ozdoby, "dobré pro klima", útočí na ni globalizace u vaření štědrovečerního salátu. Brambory jsou z Německa, cibule z Rakouska, vajíčka z Litvy a mrkev z Nizozemska. Než se ingredience dostaly na český stůl, urazily tisíce kilometrů, během nichž kamiony spálily tuny nafty a vypustily do ovzduší oxid dusný - skleníkový plyn. Česko dováží víc potravin, než exportuje, a k "exotickým" produktům bude patřit i cukr, protože jsme se dobrovolně vzdali pětiny unijních kvót na jeho výrobu.
OSOBNÍ POSTOJ k životnímu prostředí o Vánocích i mimo ně lze změřit. Slouží k tomu ukazatel, zvaný ekologická stopa. Vyjadřuje velikost plochy, kterou potřebujeme k zajištění svých životních potřeb, jimiž jsou jídlo, bydlení, doprava, zboží a služby. Na webové adrese earthdaynetwork.com stačí vyplnit 15 odpovědí do ekologického kvízu, aby tazatel zjistil, jak velká by musela být naše planeta, kdyby měli všichni stejné nároky jako on. Průměrný Čech vytvoří ekologickou stopu o velikosti 4,8 globálního hektaru. Možnostem planety ale odpovídá pouze 1,8 globálního hektaru pro jednoho pozemšťana. Globální hektary zahrnují pouze produkční plochu souše a oceánu a je jich tedy méně, než činí celková plocha Země.
Na velikost ekologické stopy má vliv energie vložená do vypěstování, zpracování, zabalení a dopravu potravin i to, zda jsou rostlinného nebo živočišného původu. Například českému vegetariánovi stačí 0,78 globálního hektaru na tunu stravy, zatímco spotřebitel, který se u nás živí i vejci, mléčnými výrobky a masem, potřebuje k vyprodukování tuny potravin 2,1 globálního hektaru.
ROZMĚR EKOLOGICKÉ STOPY v dopravě se řídí tím, zda používáme vlak, autobus a metro, anebo jezdíme sami v autě. Velkou ekologickou stopu může zanechat i obyvatel malé vísky, když musí jezdit do práce autem, případně na motocyklu, protože do jeho obce vlak ani autobus nejezdí a pěšky to má daleko. Gigantickou šlápotu na matičce Zemi pak zanechá častý pasažér leteckých společností.
V bydlení jsou bonusem stěny sdílené se sousedy a centrální vytápění, což šetří energii. Trestné body přibývají za odpadky, vyhozené do popelnice. U zboží a služeb český občan nemá moc možností, jak svou ekologickou stopu zmenšit, protože průmyslovou a obchodní politiku státu určuje vláda. A jaký bude její příspěvek ke klimaticky neutrálním Vánocům? Na nátlak Ministerstva průmyslu se rozhodla změkčit podmínky pro vydávání emisních povolenek na skleníkové plyny, takže jich podniky budou smět vypouštět víc.
AUTOR: Alice Olbrichová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
