Globální oteplování je tu. Postavme se mu!

Hospodářské noviny přinášejí sérii článků, v nichž se autoři zamýšlejí nad tím, co rok 2007 zdědí od roku letošního.

Lidstvo dnes stojí před svou nejtěžší zkouškou. Urychlení probíhajících klimatických změn totiž zničí příjemné prostředí, na které jsme adaptováni.
Změna je normální součástí geologických dějin. Poslední takovou změnou byl odklon zeměkoule od dlouhého období zalednění k současné teplejší době meziledové.

Příčinou krize jsme my
Na nadcházející krizi je nezvyklé to, že její příčinou jsme my sami a že se nic srovnatelně závažného nestalo od horkého období na počátku eocénu před 55 milióny let, kdy byla změna výraznější než ta mezi dobou ledovou a 19. stoletím a navíc trvala 200 tisíc let.
Když na zeměkouli nastane doba meziledová, jako je tomu nyní, ocitne se v zajetí záludného cyklu pozitivní zpětné vazby, a právě to činí z globálního oteplování tak závažnou a naléhavou záležitost. Jakékoliv dodatečné teplo z libovolného zdroje - ze skleníkových plynů, z tání arktických ledovců a měnící se struktury oceánů nebo z ničení tropických pralesů - je zesilováno a výsledný efekt přesahuje prostý součet jednotlivých vlivů. Je to skoro, jako bychom si rozdělali oheň, abychom se zahřáli, a ten se vymkl naší kontrole. Globální oteplování se podobně jako požár stále zrychluje, takže nezbývá téměř žádný čas zasáhnout.
Letošní rok byl možná více než kterýkoliv jiný za posledních dvacet let od doby, kdy se poprvé začalo bít na poplach, poznamenán šokem z prozření: globální oteplování není spekulace, šíření paniky nebo zaujaté přehánění, nýbrž zřetelné a velmi přítomné nebezpečí.

Krystalizace povědomí
Kniha i film Nepohodlná pravda, který se dnes promítá po celém světě, přispěly ke krystalizaci tohoto povědomí. Záběry na tonoucí lední medvědy, kteří nedokážou přeplavat vzdálenost mezi ledovými krami v náhle vzedmutých arktických mořích, nebo záběry na tající sníh na Kilimandžáru tuto hrozbu zdramatizovaly. Studie ze všech koutů moře, atmosféry i pevniny - tak obsáhle shrnuté ve Sternově zprávě z Londýnské královské společnosti, kterou 30. října představil britský premiér Tony Blair - již zesílily v crescendo.
Proč nám - zejména v USA - trvalo tak dlouho, než jsme rozpoznali obrovské nebezpečí, které nám a civilizaci hrozí? Co nám brání, abychom si uvědomili, že horečka globálního oteplování je reálná a smrtelná a že jsme se již možná dostali do situace, kterou my a zeměkoule nedokážeme kontrolovat?
Důkazy o změnách odmítáme proto, že jsme stále - jak nám připomněl moudrý biolog Edward O. Wilson - kmenovými masožravci. V ostatních živých bytostech vidíme především něco k snědku a o svůj národní kmen se staráme více než o cokoliv jiného - pro jeho dobro jsme připraveni i zabíjet. Představa, že jsme součástí mnohem většího celku, totiž živoucí Země, nám stále připadá cizí.


Naše pštrosí strategie
Jsem již dost stár, abych si všiml nápadné podobnosti mezi postojem, který lidé zaujímali k hrozbě války, a postojem, který dnes zujímají k hrozbě globálního oteplování. Většina z nás si uvědomuje, že se možná již brzy stane něco nepříjemného, ale pokud jde o otázku, co bychom proti tomu mohli dělat, jsme zmateni jako v roce 1938.
Jsme kmenoví živočichové a kmen začíná jednat ve shodě teprve v okamžiku, kdy ucítí reálné a přítomné nebezpečí. To se zatím nestalo. V důsledku toho si jako jednotlivci stále hledíme svého, zatímco neúprosné síly Země se šikují proti nám. K vyhubení všech lidí předpovídaná klimatická katastrofa sice stačit nebude. V sázce je však civilizace.


A ledy už pukají
Ať už o budoucím klimatu panují jakékoliv pochybnosti, objem skleníkových plynů i teploty bezpochyby stoupají. Dokazuje to neustálé měření teploty vzduchu a moře, stejně jako množství plynů v atmosféře, tloušťka mračen, ledové kry, ledovce a zdraví ekosystémů v oceánech i na pevnině. Satelity kroužící kolem Země monitorují její neustále se měnící krajinu, teploty v různých hladinách atmosféry a koncentrace mnoha různých atmosférických plynů. Kromě toho kontrolují zdraví ekosystémů.
Dalším významným zdrojem informací o příčinách klimatických změn jsou dlouhodobé geologické záznamy z hlubin ledovců v Grónsku a na Antarktidě.
V roce 2004 Jonathon Gregory a jeho kolegové z univerzity v Readingu uvedli, že pokud se globální teploty zvýší o více než 2,7 stupně Celsia, přestane být grónský ledovec stabilní. Začne tát a bude tát tak dlouho, až ho převážná část zmizí, a to i v případě, že teploty následně opět klesnou pod hraniční hodnotu.
Ledové kry v oblasti severního pólu pokrývají území rovnající se velikosti Spojených států a jsou domovem ledních medvědů i jiných živočichů. Mnohem důležitější však je, že nám slouží jako bílá odrazná plocha pro letní sluneční světlo, a pomáhají tak udržovat svět chladným. Jakmile tento led roztaje, tmavé moře, které ho nahradí, bude pohlcovat sluneční záření, oteplovat se, a tím dále urychlovat tání grónského ledovce.
Přestože se již nemůžeme vrátit k bolestně nádhernému světu roku 1800, kdy nás byla pouhá jedna miliarda, zmírnění důsledků globálního oteplování by v našich silách být mohlo. Existuje-li nějaký práh a my ho překročíme, pak by jednotlivé státy mohly omezit škody tím, že zastaví emise oxidu uhličitého a metanu. Vzestup teploty by pak byl stejně jako vzestup mořské hladiny pomalejší.


Řekněme atomu ano
Jsem zelený a budu mezi ně řazen, ale ze všeho nejvíce jsem vědec. Z tohoto důvodu snažně prosím své přátele mezi zelenými, aby přehodnotili svou naivní víru v udržitelný rozvoj a obnovitelnou energii, jakož i svůj předpoklad, že toto úsilí je spolu s ochranou energetických zdrojů tím jediným, co je potřeba dělat.
A především musí zelení stáhnout své zatvrzelé námitky vůči jaderné energii. I kdyby totiž měli v otázce jejích rizik pravdu - což nemají -, její energetické využití by v porovnání se skutečným nebezpečím v podobě nesnesitelných vln veder a hladin moří stoupajících tak, že budou ohrožovat všechna přímořská města na světě, představovalo bezvýznamnou hrozbu.
Nedoporučuji jaderné štěpení jako dlouhodobý všelék pro naši churavějící planetu. Pouze v něm vidím jediný účinný lék, který dnes máme k dispozici. Máme-li se však v průběhu tohoto století vyhnout nové době temna, budeme muset učinit daleko více, než se uchýlit k jaderné energii. Musíme se držet všech dobrých "zelených" rad a šetřit energií, kdykoliv je to možné.
Naše zemědělská činnost již dnes přesahuje možnosti Země, a pokusíme-li se obdělat celou zeměkouli, abychom nakrmili lidi, budeme jako námořníci, kteří pálí dřevěnou konstrukci a lanoví své lodi, aby se zahřáli.


Nežádám mnoho
Astronauti, kterým se naskytla příležitost podívat se na Zeměkouli z vesmíru, viděli, jak neuvěřitelně nádherná je to planeta, a často o ní hovoří jako o domovu.
Nežádám tedy mnoho. Jen tolik, abychom odložili obavy a posedlost osobními i kmenovými právy a statečně otevřeli oči jasné skutečnosti: totiž, že hrozba pramení ze škod, které my sami pácháme na naší živoucí planetě.
Autor - britský nezávislý výzkumník, vizionář a průkopník ekologismu - se proslavil knihou Pomsta Gaii: Klimatická krize zeměkoule a osud lidstva.