Co dělá stát, když vláda nevládne? Střílí do špačků

Deník New York Times nedávno použil pro české poměry pěknou metaforu: vláda a parlament "přepnuly na autopilota". Od červnových voleb nebyl až na pár výjimek přijat jediný zákon. Takže konečně aspoň jeden rok bez záplavy nových předpisů?
Kupodivu ne. Jeden by čekal, že Sbírka zákonů za rok 2006 bude tenká jak žiletka. Stačí se ale podívat na její internetové stránky: včera naskočila položka číslo 626. Je to druhý nejvyšší počet v historii České republiky. Jak to? Co stát dělá, když parlament nic nedělá?
Tiše jede stroj byrokracie. Nejsou-li zákony, vznikají vyhlášky. Třeba o tom, jak správně plašit špačky (kdo nevěří, nechť laskavě nalistuje předpis 294/2006).


Levice má ráda byrokracii
Koneckonců, ani zákonů loni nebylo tak málo - než se rozhostila povolební prázdnota, sněmovna se vzepjala k stachanovskému výkonu. Norem, jež ČSSD prosadila s komunisty a občas i se svou vládní koalicí, bylo tolik, že Senát v lednu na protest přijal usnesení navrhující "zvrátit nepříznivý kvantitativní a kvalitativní vývoj zákonodárství". To když se mu na jediné schůzi sešlo několik novel klíčového předpisu pro práci soudů - občanského soudního řádu.
Za letošek Parlamentní institut napočítal 129 zákonů, což je dost. Navíc se příval odehrál do června, pak parlament přijal krom rozpočtu jen dvanáct drobností, skoro jednovětých. Třeba "lex Říman" (odklad registračních pokladen o rok) nebo "lex Bursík" (k vzniku klubu stačí už jen šest poslanců).
Jen pro srovnání: podle údajů Parlamentního institutu se za Klausovy první vlády přijímalo kolem 70 zákonů ročně. Když po volbách 1996 vznikla druhá, menšinová, počet zákonů klesl na historické minimum - 36. Za Zemana a Špidly se ale roční dávka vyhoupla ke stovce. Rekordní smršť přišla v roce 2004 (vstup do Evropské unie), kdy parlament schválil 159 zákonů a ve Sbírce vyšlo rovných sedm set předpisů. A pak ať někdo říká, že na byrokracii a regulaci není nic levicového ani pravicového...
I když: v právě uplynulém "roce autopilota" se o bizarní předpisy podělily obě vlády. Pár příkladů?


Šest medvědů s Mládkem
Sotva sněmovna zamrzla v patu, nastal čas ministerských vyhlášek a vládních nařízení, k nimž souhlas parlamentu není nutný. O to větší je pak prostor pro kreativitu.
Tak třeba letní vyhláška ministra Libora Ambrozka o střelbě do špačků: platí pro vinařskou oblast Morava a pro hejna o nejméně tisíci jedincích. Pozor, pouze dvě brokové střely a nesmí se pálit špačkům do zad, když už se vzdávají a odlétají. (Tento pták zjevně pražskou vládu a sněm fascinuje: na vinařské škody po jeho hejnech prosadili poslanci do rozpočtu 3,5 milionu korun tzv. špačkovného.)
Ministr Mládek stihl před odchodem vydat vyhlášku o drezuře cirkusových zvířat, která určuje, čím má být vysypána manéž (to byste neuhodli: pilinami!), čím se smí a nesmí drezírovat (zakázány jsou kromě bičů, elektrošoků a drog i "pomůcky napodobující oblečení člověka") nebo že medvědi mají právo dvakrát měsíčně na bazén či sprchu, v horku dvakrát týdně.
Nová vláda nezůstala pozadu. Ministr životního prostředí Kalaš určil obsah síry v palivech našich zaoceánských lodí (1,5 % v Baltském a Severním moři). Ministr Nečas ve vyhlášce o dovolených definuje tropy (pro ty, kdo neměli na základní škole zeměpis: je to území "mezi obratníkem Raka a obratníkem Kozoroha").
Strávíte-li večer četbou dvou set vyhlášek a nařízení, jež vytvořil autopilot, může se vám zastesknout po časech, kdy ve Sbírce zákonů vycházela oproti dnešku polovina předpisů. Nebylo to tak dávno, do roku 1998 šlo o něco přes tři stovky ročně. Lze se tam vrátit?


Pět let bez zákona, prosím
Senátorka Soňa Paukrtová a její poradce Oldřich Kužílek navrhují zákon o "legislativním stop-stavu". Jeho nejchytlavější část zní, že by vláda po dobu pěti let snižovala počet zákonů každoročně o 10 %. Právníci se nad tak mechanickou představou ušklíbají, ale je v tom kus pravdy: na počátku musí být jasné rozhodnutí.
Jenže nadchněte někoho pro projekt Velkého Rušení, když lidé mají rádi akci, drajv, legislativní smršť. "Zvykli jsme si na představu, že na všechno musí být předpis, nejlépe zákon," říká legislativní expert Senátu Jan Kysela. Ředitelka Parlamentního institutu Jindřiška Syllová mluví o společnosti "promořené zákony".
Ministři Říman a Julínek zkusili na podzim experiment: místo přijímání vyhlášek zrušili pár starých. Pro začátek dobré. Co teprve kdyby to dělali všichni a ještě se tím chlubili: "Letos jsme zrušili sto předpisů a přijali jen pět, takže Sbírka zákonů je nejtenčí za posledních deset let!"
Třeba v roce 2007. Vláda na podzim nezasela dost návrhů, sněmovna nemá na jaře co sklízet. Nikoli rok 2006, ale až ten letošní může být mezníkem, kdy ubylo předpisů.
Tedy pokud nepřilétnou špačci.
tomas.nemecek@economia.cz