zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Zmařená příležitost

05.01.2007
Chemické látky
Zmařená příležitost
O přijetí chemické směrnice REACH psal Jan Stuchlík v Ekonomu č. 49/2006.

Směrnice REACH měla především zacelit mezery v našich znalostech o nebezpečných látkách, konkrétně identifikovat nebezpečné látky, omezit je, případně zcela odstranit z oběhu. Téměř žádné dnes známé chemikálie, přibližně 104 tisíc látek, nebyly nikdy adekvátně otestovány, aby se mohlo zjistit, jak jsou nebezpečné. Nevíme o nich, zdali například nepoškozují geny, nezpůsobují alergie, nehromadí-li se v potravním řetězci nebo jestli nejsou karcinogenní.

Chemické látky najdeme doslova všude a končí i tam, kde by rozhodně být neměly - v naší krvi i v krvi ještě nenarozených dětí, v mateřském mléce; ve zvířatech, rostlinách, vodě, půdě i atmosféře. Mnohé chemické látky jsou spojovány se zvýšeným výskytem rakoviny, alergiemi a problémy s plodností. Důležitým prvkem REACH má být přenesení odpovědnosti ze státu na výrobce. Povoleny měly být jen ty chemikálie, ke kterým jsou dodány potřebné údaje. Informace o látkách měly být zprostředkovány všem, kteří s látkou přijdou do styku, od zpracovatelů až po konečné spotřebitele.

Poté co Evropská komise předložila prvý návrh, obsahující výše popsané cíle, rozpoutal se nelítostný boj o konečnou podobu nařízení. Chemické svazy si nechaly vypracovat řadu dopadových studií, které předpovídaly hororové scénáře. Například studie hodnotící dopad na německý chemický průmysl, vypracovaná firmou Arthur D. Little, předpovídá ztrátu 2,35 milionu pracovních míst a snížení HDP až o 6,4 %. Hororové předpovědi byly využity k zastrašení politiků i veřejnosti, přestože přední německé ekonomické instituce tuto studii odmítly a silně zpochybnily použitou metodiku a extrapolaci.

Svaz chemického průmyslu ČR nepožádal nikoho jiného než opět firmu Artur D. Little, aby zpracovala dopadovou studii. Není překvapením, že metodika obsahovala stejně chybné předpoklady a výsledkem byla podobná hororová čísla, která česká média s velkou oblibou citují, obvykle bez udání zdroje.

"Čísla, s kterými operoval v minulosti chemický průmysl, byla, mírně řečeno, trochu přehnaná," okomentoval údaje o nákladech používané chemickým průmyslem dokonce i komisař Verheugen, hájící obvykle zájmy průmyslu. V roce 2003 byly proto publikovány oficiální studie o dopadech REACH, zpracované Evropskou komisí společně se zástupci chemického průmyslu. REACH by měl stát v celé EU 2,3 miliardy eur po dobu 11 let od zavedení. Zdravotní přínosy byly spočítány na minimálně 50 miliard eur, a to na základě velmi konzervativních hypotéz, přičemž se nezapočítával přínos pro životní prostředí. Studie, kterou si zadal Světový fond na ochranu přírody (WWF) u renomovaného ekonoma profesora Davida Pierce, odhaduje zdravotní přínosy dokonce až na 260 miliard eur.

Německo, Irsko, Polsko a bohužel i Česko (spolu s konzervativními europoslanci z frakce EPP) však naslouchaly více hlasu chemického průmyslu a v poslední fázi vyjednávání zablokovaly svým postojem možnost přijetí takového znění, které by naplnilo původní cíle reformy REACH. A tak pouze jedna třetina známých chemických látek spadá pod REACH a z nich u 60 % nebudou muset výrobci zjišťovat, zdali jsou nebezpečné nebo ne. Povoleny budou látky karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci, i když k nim existují bezpečnější a dostupné alternativy. Byl omezen přístup k informacím o vlastnostech a složení látek. Výrobci nebudou odpovědní za bezpečnost svých výrobků.

I přes tyto nedostatky však považuji REACH krokem správným směrem. Organizace Greenpeace vede dlouholetou kampaň za odstranění nebezpečných chemikálií z našeho životního prostředí. REACH byl unikátní šancí, jak toho docílit. Promarnili jsme ji.

JAN FREIDINGER, Greenpeace ČR
Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí