Noví uprchlíci: domov jim zalilo moře

Rodina Šamily Abdalláhové vzpomíná na bývalý domov na ostrově Lohachara v rezervaci Sunderbans v Bengálském zálivu.
"Dnes z ostrova už vůbec nic nezbylo. Nikdy jsme si nemysleli, že se to stane," říká Šamila o Lohachaře, která se na konci roku stala historicky prvním obydleným ostrovem na planetě, který zmizel v důsledku klimatických změn.
Abdalláhovi, stejně jako dalších deset tisíc lidí, kteří museli ostrov opustit, spadají do kategorie "environmentálních uprchlíků". Většina z nich se přemístila na sousední ostrov Sagar. Ani ten ale není v bezpečí.
"Vidím, jak se západní část ostrova postupně zaplavuje. Jestli nastane stejná situace, nevíme už, kam jít," řekl listu India Telegraph další z uprchlíků jménem Mudžíbulláh, který se na ostrov přemístil se šestičlennou rodinou.
Počet lidí, kteří kvůli přírodním katastrofám, globálnímu oteplování, rozšiřování pouště a dalším vlivům musí opustit své bydliště, dramaticky roste i v jiných částech světa.
Stoupající vodní hladina je pouze jednou z příčin. Uprchlíci odcházejí i ze suchých oblastí, kde růst populace převyšuje zásoby vody. To je případ vesnic v severozápadní Indii, milionů vesničanů v severní a západní Číně i v některých oblastech Mexika.
Obyvatele vyhánějí z jejich původních oblastí i pouště. Kvůli zvětšování pouště Gobi v Číně zmizí podle Asijské rozvojové banky na čtyři tisíce vesnic.

Pryč ze zálivu
"Míval jsem malý pozemek a každý den z něj část vzala voda. Jednoho dne zmizel úplně," řekl indickému listu Express další uprchlík z Lohachary jménem Divakar Bhandari. V uprchlické kolonii na sousedním ostrově žije už dvaadvacet let.
Bengálský záliv patří k nejohroženějším oblastem na světě. Až dosud přitom vědci odhadovali, že jako první se pod mořskou hladinou ztratí Carteretovy ostrovy v jižním Pacifiku.
"Během příštích deseti let budeme muset evakuovat dalších sto tisíc lidí," předpovídá Sugata Hazra, ředitel Kalkatské školy oceánografických studií na Jadavpurské univerzitě.
Hladina v Bengálském zálivu totiž stoupá o tři milimetry ročně. Pokud bude tento trend pokračovat, budou lidé muset rezervaci Sunderbans opustit.
Problém, jak v mezinárodním právu postavení takových osob ošetřit, ale zůstává nevyřešen.
Pojem "environmentální uprchlík", který se v OSN poprvé objevil před necelými dvaceti lety, zatím nemá ani přesnou definici. Jde přitom o nejrychleji rostoucí skupinou migrantů na světě. Že by ovšem byl v blízké budoucnosti zaveden legální status uprchlíka z ekologických důvodů, právníci zatím vylučují.
Přijmout je mezi "regulérní" uprchlíky, definované jako osoby pronásledované z důvody rasy, politiky či náboženství, by podle vysokého komisaře OSN pro uprchlíky neúměrně zatížilo existující systém, beztak již trpící nedostatkem peněz.

Problém jen pro chudé?
Největší část nákladů tak zůstává na rozvojových zemích, kde se 90 procent z dnešních nejméně pětadvaceti milionů "ekouprchlíků" nachází.
OSN je definuje jako "osoby donucené dočasně nebo trvale opustit své bydliště v důsledku významného narušení životního prostředí, které ohrožovalo jejich existenci nebo vážně zhoršovalo kvalitu jejich života".
Ojedinělým případem, kdy někdo nabídl lidem v takové situaci speciální azyl, byly USA, které přijaly Hondurasany postižené hurikánem Mitch v roce 1998.
Obyvatelé ostrovů v Bengálském zálivu, většinou na hranici absolutní chudoby, si budoucností nemohou být jistí.
"Je nutné naplánovat jejich postupný přesun. Dosavadní opatření byla nedostatečná," domnívá se Hazra, ředitel Kalkatské školy pro studium oceánografie. Indii by nové akce stály milióny dolarů.