Krtkům voní podvodní svět

Krtek hvězdonosý je rozšířen po téměř celém mírném pásmu Severní Ameriky, především ve vlhkých půdáchVětšina savců žijících ve vodě ztratila čich. Delfíni nebo velryby při životě v mokrém živlu tento smysl nepotřebují. Přesto ale někteří savci pod vodou čichají. Informoval o tom vědecký týdeník Nature. Kenneth Catania z Vanderbiltovy univerzity pozoroval při plavání krtka hvězdonosého, který tráví ve vodě hodně času hledáním potravy.

Amerického biologa zaujalo velké množství bublin, které zvíře vydechovalo. Pojal podezření, že krtek při plavání kolem sebe čenichá.

Záběry speciální kamery mu daly za pravdu. Krtek vydechuje čenichem bubliny, které zase rychle nasává zpátky. Za jedinou sekundu stihne bubliny „vystrčit“ a zase „zatáhnout“ do nosní dutiny až desetkrát. Stejným způsobem zvířata čenichají i na vzduchu. Rychle vdechují a opět vydechují nosem, aby dostala k citlivým buňkám čichové sliznice pachové molekuly.

Catania zjistil, že krtek dokáže najít pod vodou své oblíbené pochoutky - žížaly, kousky ryby nebo hmyz. Když se povrch bubliny dotkne kořisti, ulpí na ní pachové látky rozpustné ve vodě. Po opětovném vdechnutí bubliny se pach dostane k čichové sliznici.

Krtek hvězdonosý dostal jméno podle typického tvaru čumáku, z něhož hvězdicovitě vybíhají na všechny strany tenké „prstíky“. Výběžky čenichu jsou velmi citlivé a krtkovi slouží ke hmatání. Catania proto musel vyloučit možnost, že krtek nachází kořist nikoli čichem, ale hmatem. Nastražil proto pod hladinu návnady přikryté sítkem. Oka sítě byla tak malá, že jimi krtek neprostrčil hmatové výběžky nosu. Byla však dostatečně velká, aby jimi prošly vzduchové bublinky. Krtek našel i takto ukrytou návnadu a to nade vší pochybnost dokládá, že se pod vodou orientuje čichem.

Americký krtek hvězdonosý zjevně není jediný savec, který dokáže čichat pod vodou. Kenneth Catania podrobil stejným pokusům i dalšího zvířecího milovníka vodního živlu, rejska bažinného. I tento hmyzožravec se orientuje pod vodou čichem a využívá k tomu „vystrkované“ bublinky vzduchu.

„Stojíme před otázkou, jak jsou na tom další zvířata, jež tráví část života ve vodě,“ říká Kenneth Catania. „Dovedou například vydry nebo tuleni něco podobného? Anebo jsou na to příliš velcí a čichání pod vodou je výhradní záležitostí malých savců?“

Tuleni a další zvířata se řídí pod vodou hmatem. Prostřednictvím hmatových vousů na čenichu zachytí i nepatrné vlnění vody rozvířené rybou nebo jiným tvorem a dokážou tuto hmatovou stopu sledovat. Nakolik si přitom pomáhají i čichem, vědci zatím nevědí.