zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Skoncujme s ropnou panikou

31.01.2007
Energie
Skoncujme s ropnou panikou
Cena ropy ukončila strmý růst a směřuje dolů. Všeobecné panikaření politiků, rozumbradů i spotřebitelů kvůli závislosti Spojených států na zahraniční ropě vystřídal ostražitý pocit úlevy. Obojí - panika i úleva - jsou ovšem pomýlené.


Co děsí Saúdy
Jen málokterá představa je všeobecněji uznávaná a zároveň méně podložená fakty než ta, že americká závislost na zahraniční ropě je bezpečnostní hrozbou. Taková obava odráží pohled trhů, jež se v důsledku globalizace staly zpozdilými. Proberme si proč.
Producenti ropy nemají rádi, když jsou její ceny "příliš vysoko". Adel Džubejr, zahraničněpolitický poradce saúdskoarabského korunního prince Abdalláha, vyslovil v deníku Wall Street Journal v roce 2004 toto upřímné hodnocení: "Disponujeme téměř třiceti procenty světové ropy. Naším cílem je zajistit, aby ropa zůstala hospodářsky konkurenceschopným zdrojem energie. Když jsou ceny ropy příliš vysoké, snižuje to růst poptávky a stimuluje rozvoj alternativních zdrojů energie."
V reakci na to zvýšila Saúdská Arábie produkci ropy z 8,5 milionu barelů denně v roce 2002 na 11, 1 milionu v roce 2005. Saúdové jsou totiž na ropných příjmech daleko závislejší než Západ na ropě, a pokud vysoká cena podnítí jejich zákazníky k vývoji náhradních zdrojů, tratit na tom budou oni.
Vzestup cen řady komodit včetně ropy v posledních pěti letech odráží pozitivní ekonomický vývoj. Zhruba v příštích dvaceti letech se většina obyvatel zeměkoule - včetně dvou miliard lidí žijících v Číně a Indii - konečně stane plnoprávnými partnery ve světové ekonomice. To je dobrá zpráva. V dohledné budoucnosti budou mít proto potenciální problémy na nabídkové straně - ať už budou způsobeny terorismem, politickými spory nebo dalšími komplikacemi na Blízkém východě či jinde - mnohem menší dopad na ceny než zmíněné změny na straně poptávkové.
Ropu nelze tak snadno využít jako strategický nástroj agrese vůči Spojeným státům. Ropné panikaření zaměřené na Blízký východ často zdůrazňuje koncentrovanost zásob ropy a skrovnou produkční kapacitu soustředěnou v několika málo ropných státech, zejména v Saúdské Arábii. Zásoby jsou však jako strategická zbraň užitečné pouze při snižování cen. Zvýšit cenu mohou producenti výlučně snížením produkce - čímž ovšem ohrozí vlastní živobytí.
Dopad vyšších cen ropy na většinu amerických spotřebitelů je minimální. Od roku 1980 do roku 2005 se podíl spotřebitelských výdajů na energii snížil z osmi procent na šest; pro rok 2006 bude tento údaj vyšší, ale ne o tolik, aby mohl předznamenat kalamitu. Jistě, dopady vyšších cen energie nenesou všichni stejným dílem. Skutečnost, že americké ropné společnosti slaví rekordní zisky, zatímco chudí lidé šetří na jízdách za nákupy, však není otázkou bezpečnosti, nýbrž domácí politiky.


Problémem je klima
Pohyby cen ropy nemají na ekonomiku jako celek významný dopad. Jakou skutečnou škodu napáchalo nedávné vyšroubování ceny? I když ropa dvojnásobně podražila, čehož se mnozí lidé děsili, jaké ochromující dopady byly zaznamenány? Žádné. Hospodářský růst utěšeně pokračoval a jakékoliv zpomalení souviselo spíše s vyššími úrokovými sazbami.
Rostoucí ceny ropy v tomto desetiletí bez ohledu na příčiny národním zájmům pomohly: v otevřené společnosti s tržní ekonomikou mají pouze vysoké ceny onu brutální schopnost vynutit si opatření potřebná k řešení skutečného energetického problému, jemuž čelíme: globální změny klimatu.
Představa, že dovoz ropy vede k energetické nejistotě, vyhovuje ekologům, vojenským jestřábům, zahraničněpolitickým idealistům, šéfům ropných firem usilujících o dotace, a dokonce i antiamerickým propagandistům, avšak neodpovídá faktům.
Autor je ředitelem Centra pro vědeckotechnickou politiku na Univerzitě George Masona ve Washingtonu (c) The New York Times Syndicate 2007

Herald Tribune
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí