Amerika Daniela Anýže

Orel bělohlavý, neboli také orel americký, hrdý to symbol Spojených států amerických, bude příští týden v USA oficiálně stažen ze seznamu ohrožených druhů zvířat.
Už není potřeba jej chránit, populace orla bělohlavého se od poloviny 60. let, kdy po celých státech hnízdilo jen něco málo přes 400 párů, rozrostla více než patnáctinásobně. Benjamin Franklin by možná radost neměl, neboť kdysi navrhoval krocana coby národní emblém země, ale ekologové mohou spokojeně rekapitulovat, jak dobře a účinně v tomto případě zafungovala ochranářská opatření.
Pozoruhodné na celé věci je, že ve finále to byla umíněnost jednoho konkrétního člověka, který si soudně vymohl, aby už orel nebyl tak přísně střežen.
O tom, že majestátní dravec už nemusí patřit mezi ohrožené druhy, rozhodly příslušné úřady před sedmi lety, ještě za prezidenta Billa Clintona. Do vydání příslušného závazného výnosu se však od té doby nikomu moc nechtělo. Nebylo těžké odhadnout, že by se zvedlo mnoho kritických hlasů, které by tvrdily, že jde o předčasný, špatný, k přírodě bezohledný nápad. Proč rušit něco, co orlům svědčí a ničemu nepřekáží.
Jenže pan Edmund Contoski, který v Minneapolisu vlastní třiadvacet akrů panenského lesa na břehu jezera, orly omezen byl. Konkrétně jedním hnízdem, v jehož stometrovém okruhu si nesměl pokácet ani dřevo na zátop. Což je pro někoho, kdo chce na břehu jezera vybudovat rekreační středisko, docela velký problém. A tak dal devětašedesátiletý pan Contoski věc k soudu, aby ten stanovil datum, dokdy bude orel vyřazen z ohrožených druhů.
Neznamená to, že by pan Contoski mohl hned příští týden přijít s pilou a borovici s orlím hnízdem pokácet. Ještě tu jsou jiné zákony, které tento druh chrání. Ovšem, jak řekl Contoski médiím: "Orlové daně neplatí, já ano."
Čímž myslel to, že jeho osobní vlastnická práva nesmějí být státem bezdůvodně omezována. Soud mu dal za pravdu. Někdo řekne šílené, jiný sobecké, ale v chápání práva je to ryze americké.

AUTOR: Daniel Anýž
Autor je stálým zpravodajem HN v USA