zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

V Kanadě se ropa těží z písků

16.02.2007
Geologie
V Kanadě se ropa těží z písků
Hledání a zpřístupňování ropných ložisek, hlavně pak v zemích, které jsou hospodářsky, politicky a z vojenského hlediska stabilní, je dnes velice aktuální otázkou. V této souvislosti patří mezi potěšitelné zprávy ta, podle níž - jak to zjistili geofyzikové a energetici - druhé největší naleziště ropy na světě leží v kanadské provincii Alberta.

Problémem však je, že jde o ropu vyskytující se v píscích smíchaných s dehtem a jinými příměsemi, která se takto vyskytuje jako relikt dávného geofyzikálního vývoje této oblasti Kanady. Nicméně odborníci vypočetli, že i tak se díky vhodným způsobům zpracování, jimiž se z původního substrátu získá živičná směs s obsahem uhlíku, dá v Albertě z písků vytěžit 174 miliard barelů ropy různého stupně kvality (1 barel = 168,8 litrů). S těžbou se už v Albertě začalo: předloni se denně vytěžil 1 milion barelů, a do roku 2010 se toto kvantum má zdvojnásobit.

Pískoropná směs má tuto strukturu: zrna písku, obsahujícího hlavně křemen, jsou obalena vodním filmem, a toto vše je zase obaleno vrstvou živice obsahující ropu. Zhruba ze 2 tun takto lepivého a olejovitého těžkého písku se získá 1 barel ropy.

Na těžbu a další zpřístupňování ložiska už těžařské společnosti Petro-Canada, Syncrude a Syncor vydaly přes 34 mld. kanadských dolarů, a do roku 2010 se na tento účel plánuje vydat dalších 34 mld. kanadských dolarů.

BAGROVÁNÍ A NÁMITKY EKOLOGŮ

Ropné písky se nalézají jednak na zemském povrchu, jednak v určité hloubce pod ním. Svrchní písky se odtěžují klasickým bagrováním, avšak předtím musí být terén určený k odtěžení v mnoha případech vysušen, jde-li o podmáčenou či močálovitou půdu, anebo vykácen, jde-li o zalesněnou lokalitu.

Těžební společnosti jsou v permanentním sporu s ekology, kteří namítají, že těžba ropných písků narušuje poměrně křehkou ekologickou a klimatickou rovnováhu, a že její vinou se do vzduchu uvolňuje veliké množství skleníkového plynu - CO2. Z 1 barelu ropy vytěžené z ropných písků v Albertě se podle ekologických odborníků provádějících příslušná měření uvolňuje 3x více oxidu uhličitého než z ropy těžené klasickým způsobem. Podle jejich prognózy množství CO2 z ropných písků dosáhne v roce 2015 objemu 94 megatun.

Dalším problémem jsou odkaliště, do nichž těžaři odvádějí hustý tekutý odpad vznikající při získávání ropy. Jde totiž o to, že tyto nádrže (na první pohled vodní plochy s jen trochu černější vodou) jsou plné jedovatých solí a kyselin. Lidé se jim samozřejmě vyhýbají, ale pro místní faunu, hlavně pak pro ptactvo, jsou velkým nebezpečím. Pták při kontaktu se zamořenou vodní plochou hyne, a to se jedovaté vody ani nemusí napít, stačí, když na ni usedne.

ROZPOUŠTĚNÍ ROPNÝCH PÍSKŮ A JEJICH ČERPÁNÍ Z HLOUBKY

Většina zásob ropných písků, odhadem 4/5, se těží z hloubky. Tam by bagry nebyly nic platné, a proto byl zvolen těžební postup, připomínající v mnohém podpovrchovou chemickou těžbu uranu. Do ložiska jsou v určité vzdálenosti od sebe vyvrtány dvě rovnoběžně vedené horizontální šachty, jimiž jsou vedeny perforované roury. Rourou v první šachtě se vhání dovnitř horká pára, která otvory tryská do obklopující pískové masy. V důsledku toho písek měkne, uvolňuje se z něho živice a ta vniká otvory do druhé roury, kterou je odčerpávána ven pomocí pump, zajišťujících nejprve její horizontální posun a potom její vertikální odčerpání na povrch.

Paradoxem je, že těžba ropy jakožto zdroje energie tímto způsobem je sama energeticky hodně náročná. Provoz velkých a odolných těžebních zařízení a dopravních prostředků vyžaduje obrovské množství energie K tomu nutno připočíst další enormní spotřebu energie při vrtání šachet a při dalším zpracování vytěženého polotovaru.

SEPARACE A ČIŠTĚNÍ VYTĚŽENÉHO SUBSTRÁTU

Při povrchové těžbě se vrstvy a plotny písku rozrušují mechanicky a pak se míchají s vodou, a odvádějí se rourami pryč. Odvádí se i směs z hloubek, která je na rozdíl od směsi získávané z povrchu již ohřátá na určitou teplotu. Při putování v rourách se od sebe oddělují částice písku a živice, a separace je zakončena v nádržích s horkou vodou, kde se polorozložená směs podle své hmotnosti rozdělí do tří vertikálních vrstev: na písek, živičnou pěnu a mezivrstvu mezi nimi (ta se pak také ještě zpracovává a i z ní se ještě získává živice). Živičná pěna se pak ještě jednou filtruje, poté se teprve odvádí jako hotový produkt do cisteren anebo do ropovodu.

ZAHŘÍVÁNÍ V KOLONÁCH A ZKOKSOVÁNÍ

Po chemické stránce je živice tekutá směs složená z dlouhých uhlíkových řetězců, v nichž se atomy uhlíku vážou na atomy vodíku. Aby bylo možno dále živici rafinovat, je nutno změnit dlouhé řetězce na krátké. Proto je živice ve vysokých kolonách zahřívána a dochází zde k jejímu zkoksování - jako vedlejší produkt zde vedle ropného polotovaru skutečně vzniká i koks (jehož se zpětně používá k ohřevu kolon). Finální produkt se nazývá "sladká ropa" (kvůli jejímu velmi nízkému, redukovanému obsahu síry), a z něj se pak dále destilací, hydrogenací a rafinací vyrábějí pohonné hmoty a látky sloužící pak v chemii a k výrobě některých plastů.
Zdroj: Technik

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
14
8. 2017
14-18.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
19
8. 2017
19-26.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
LTD Polana
21
8. 2017
21-25.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
MŽP ČR
22
8. 2017
22.8.2017 - Seminář, školení
Praha
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí