Energetika, strojírenství, ekologie. To jsou lákadla pro podnikatele.

Podpořit naše firmy na vietnamském trhu chce Ministerstvo průmyslu a obchodu, záměry shrnuje ve své Strategii

Pro české výrobky je ve Vietnamu perspektivní řada sektorů. Většinu z nich shrnuje dokument Strategie obchodně-ekonomických zájmů ve Vietnamu, který přijalo koncem roku 2006 Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Možnosti se tedy nabízejí zejména v oblasti energetiky, a to pro české výrobce a dodavatele energetických zařízení. Vietnam má nyní 32 elektráren s kombinovanou energetickou kapacitou 11 280 MW, dostavováno je dalších 8 elektráren o celkové kapacitě 3288 MW. V letech do roku 2020 se však budou stavět nové vodní elektrárny, ta v Son La, s výrobní kapacitou 3600 MW, by měla být uvedena do provozu mezi roky 2012 až 2015. V té době by celková roční produkce měla dosáhnout 93 miliard kWh.
Vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu a nedostatku vody se uvažuje i o rozšiřování stávajících a výstavbě nových tepelných elektráren.
V současnosti má jen 87 procent domácností přístup k elektřině, toto číslo by mělo stoupnout v důsledku podpory projektu Energie pro venkov II ze strany Světové banky, který začal v roce 2005 a měl by trvat sedm let.
Směrem rozvoje energetiky je i využívání alternativních energetických zdrojů. Vietnam má zájem o využití sluneční energie, kde se rýsuje nové pole působnosti i pro české firmy. Hlavními oblastmi spotřeby solární elektřiny jsou zejména delta Mekongu, Centrální vrchovina a severní horské oblasti.
Vietnam má zájem o pokrytí i odlehlých oblastí jednotnou energetickou sítí. Od 1. července 2005 vstoupil v platnost nový zákon o elektrické energii, jenž bude stimulovat výrobu elektřiny a diverzifikovat formy investic do sektoru elektroenergetiky, povzbuzovat ekonomické využívání elektřiny, chránit elektrickou infrastrukturu a rozvíjet konkurenceschopný trh s elektřinou.
Pokud instalované výrobní kapacity přesáhnou národní spotřebu elektrické energie, Vietnam plánuje její prodej do sousedních zemí.
V roce 2002 bylo rozhodnuto o budoucí realizaci projektu výstavby jaderné elektrárny do roku 2020. Elektrárna by měla mít kapacitu 2000 nebo až 4000 MW v závislosti na skutečné potřebě elektrické energie.

Významné příležitosti jsou v průmyslu, který zaznamenává dynamický růst. Silně také vzrostly zahraniční investice do průmyslu, a sice o 17,2 %. Hlavním problémem většiny státních průmyslových podniků je však zastaralé výrobní zařízení, nepříliš kvalifikovaný management a nedostatek kapitálu k nezbytné modernizaci. Ovšem ta již probíhá, což je šancí i pro uplatnění českých technologií.
Velké možnosti nabízí těžební sektor, který je rovněž ve fázi vyhledávání nerostných surovin, přípravy ložisek pro těžbu, dodávek těžebních a zpracovatelských zařízení. Vietnam těží necelých 20 mil. tun ropy ročně a rychle se rozvíjí těžba uhlí. Souběžně roste i produkce stavebních surovin, například cementu.
Budoucnost mají před sebou petrochemický a chemický průmysl. Vietnam nyní staví vlastní rafinerii ve městě Dung Quat. Významný vliv budou mít v této oblasti zejména japonské firmy, výrazné začínají být investice americké, francouzské a asijské.
Perspektivní odvětví pro dodávky chemického strojírenství představuje výroba umělých hnojiv, jejíž modernizace je ve Vietnamu v současné době silně podporována.
Je tu také textilní a oděvní průmysl, jehož váhu podpořila v roce 2001 platnost významné obchodní dohody s USA, jejímž vlivem stoupá exportní důležitost textilního a oděvního průmyslu. V odvětví existují téměř na tři stovky společných podniků. Řada zahraničních firem využívá spolupráce formou tzv. výrobní kooperace, tedy zakázkovou výrobu určitého druhu a značky oděvů, profitující z výhody levné místní pracovní síly.
Slabinou obou odvětví je zastaralé výrobní zařízení a nízká produktivita, která zdražuje výstupní produkt, a nízká kvalita výrobků. Pouze asi 200 z 900 textilních továren splňuje exportní kvalitativní parametry. Proto zde probíhá masivní obměna strojového parku, což je šancí pro české výrobce těchto strojů.
Intenzivně se rozvíjí potravinářský průmysl (zejména jde o mražené mořské produkty, ovoce a zeleninu). I v tomto oboru by bylo možné hledat uplatnění pro české výrobky používané při zpracování, balení a skladování potravin.
V automobilovém průmyslu zajišťuje výrobu silničních dopravních prostředků jedenáct společných podniků, které montují osobní a užitkové automobily a motocykly.
I když poslední roky jsou ve znamení konjunktury výroby osobních vozidel. Například v roce 2003 se ve Vietnamu vyrobilo 47 700 místně smontovaných osobních automobilů.
Zapotřebí jsou autobusy, a to jak meziměstské, tak městské, neboť individuální doprava ve dvou hlavních vietnamských metropolích se blíží totálnímu kolapsu. Problémem je ekonomika autobusové dopravy, kterou stát ani místní municipality nechtějí, resp. nemohou dotovat, přičemž cestující nejsou ochotni platit ekonomicky rentabilní jízdné.
Relativně nejmladším perspektivním odvětvím je elektronický průmysl, který je z velké části závislý na spolupráci se zahraničními investory a soustřeďuje se na montáž jejich výrobků. Jedná se především o kuchyňské a jiné domácí spotřebiče (televizory, videorekordéry, ventilátory). V roce 2002, v rámci podpory zavádění informačních technologií, byly výrazně zlepšeny podmínky pro místní výrobu počítačů (bezcelní dovozy zařízení, daňové prázdniny).

Infrastruktura je podle mezinárodních standardů slabě rozvinutá. Nejtíživější situace je v pozemní dopravě, jejíž úroveň je jednou z hlavních brzd rozvoje odlehlých a horských oblastí. Většina silniční sítě má nezpevněný povrch špatné kvality, asfaltované silnice mají délku pouze 6533 km, v obdobích dešťů je kolem 100 tisíc kilometrů spojnic nesjízdných.
Struktura zdrojů investic na výstavbu nových silnic je v současné době ve VSR zhruba následující: 50 % - místní obyvatelstvo (pracovní síla), 30 % centrální vláda (cement, asfalt), 20 % místní vlády (místní stavební materiál).
Ministerstvo dopravy má rozsáhlé plány na postavení nebo zrekonstruování silnic. Klíčovým problémem bude financování, neboť podíl centrální vlády na něm má klesnout na 20 až 40 procent. Na údržbu stávajících silnic by měla do budoucna centrální vláda vydělit finanční prostředky v objemu cca 715 USD/km (doposud bylo na údržbu poskytováno pouze asi 30 % této částky).
Železniční síť tvoří sedm jednokolejných tratí. Nejdelší a nejdůležitější je spojnice Hanoj - Ho Či Minovo Město v délce 1730 km. Kolem 70 procent železničních mostů je ve stavu, který ohrožuje bezpečnost železniční dopravy zejména během záplav.
Zatím je většina z celkového vozového parku, cca 400 lokomotiv a 5200 vagónů, stará a opotřebovaná, bylo však již dodáno 20 nových čínských a nespecifikované množství nových indických lokomotiv. Uvažuje se o zahájení výroby prvních dieselelektrických lokomotiv, s nejvyšší pravděpodobností s americkými motory. Vagony jsou již ve Vietnamu běžně vyráběny.
Železnice plánují v příštích letech především další zlepšení bezpečnosti tratí, modernizaci signalizace a zabezpečení silničních přejezdů.
Ve velkých městech vláda hodlá dopravní situaci řešit zavedením kolejové příměstské dopravy, resp. městské nadzemní dopravy. Od dodavatelů jsou očekávána komplexní řešení a nabídka financování formou úvěrů. I zde se naskýtají možnosti pro české firmy.