Naše sáčky na psí exkrementy jsou ve světě unikátní

Ivan Solnař je živoucím důkazem toho, že příležitost k úspěšnému podnikání se doslova válí na ulici. Do psího výkalu už šlápl snad každý, ale jen Ivana Solnaře tato zkušenost přivedla k nápadu, který mu zajistil slušné živobytí. Jeho vynález - papírový pytlíček s lopatičkou na psí exkrementy, zná už dneska snad každý český pejskař. Firma Fedog, kterou vede se svým synem Ivem, dnes vyváží papírové pytlíky například i na Kanárské ostrovy.


HN: Jak vás vlastně napadlo začít vyrábět sáčky na psí výkaly? To není zrovna běžný způsob obživy.

Ivan S.: Jsem vyučený provozní chemik, a když po roce 1989 skončily některé státní tiskařské podniky, v nichž jsem pracoval, začal jsem podnikat. Nejprve jsem si založil obchod s vodáckými potřebami, později pomohl rozjet reklamní agenturu. Pak jsem ale jednoho dne šel po Žižkově a šlápl do psího hovínka. Pochopitelně mě to naštvalo. Hned mě ale napadlo, co by se tak s exkrementy na chodníku dalo dělat. Vymýšlel jsem různé varianty a nakonec se ukázalo, že nejlepší je papírový sáček, který má uvnitř skládací lopatku. Pak už šlo jen o to, přesvědčit lidi, že by náš výrobek měli používat.


HN: Bylo to těžké?

Ivan S.: Lidé mi zpočátku příliš nevěřili. Prvním zákazníkem se stala městská část Praha 1, kde začal odbor životního prostředí přidělovat po 50 soupravách každému, kdo přišel zaplatit za psa. Teprve když úklidové firmy zjišťovaly, že mají méně práce, se začaly přidávat i další pražské obvody.


HN: Jak rychle se vám pak firma rozvíjela?

Ivan S.: Od počátku jsem spolupracoval s papírnami. Jedna mi vyrobila pytlíky, druhá lopatky. Vše se pak kompletovalo v takzvaných chráněných dílnách, tedy dílnách, kde jsou zaměstnáni zdravotně postižení. Jednu máme v Praze, druhou na Moravě.

Ivo S.: Druhá dílna je pod charitou Zábřeh, pracuje tam asi 150 zdravotně postižených.


HN: Sáčky vyrábíte i distribuujete sami?

Ivo S.: Od doby, kdy jsme začínali, se především změnil způsob distribuce. Zatímco dříve jsme zboží expedovali přímo z papíren, kde se pytlíky vyráběly, v současnosti už máme sklad na Moravě a v Praze. Celý chod zakázky tak máme pod kontrolou a jsme schopni dodat sáčky téměř na jakékoliv místo v republice do 24 hodin.


HN: Kdo je vlastně vaším nejčastějším zákazníkem?

Ivo S.: Především městské úřady, ale také například zahradnické firmy, případně úklidové firmy, které mají s městem smlouvu o vykonávání úklidových prací.


HN: Jak si v současnosti vedete, jaký máte obrat?

Ivan S.: Konkrétní číslo vám neprozradím, ale obrat nám roste v průměru o 15 procent ročně.


HN: Máte v Česku nějakou konkurenci?

Ivo S.: Co se týká papírových sáčků, pak u nás není konkurence žádná.


HN: A co konkurence ve světě?

Ivo S.: Tuším, že kdesi v Nizozemsku se vyrábí jakýsi lepenkový bagr, kterým lze psí exkrementy nabírat.

Jeho konstrukce je ale poměrně složitá a náklady jsou asi o 600 procent vyšší než u našeho papírového výrobku. Cena jednoho našeho sáčku, a to včetně dopravy, je 83 haléřů. Zásilku jsme schopni dovézt na kterékoli místo v republice.


HN: Do jakých zemí váš výrobek vyvážíte?

Ivo S.: Nejvíce pytlíků jde na Slovensko. Vyvážíme je ale také například do Francie, Německa, Polska, Litvy, Ruska, Španělska, na Kanárské ostrovy a do Izraele.


HN: Jak se vlastně v zahraničí o vašem vynálezu dozvěděli?

Ivan S.: Podívejte, ony ty naše sáčky na psí hovínka visí v podstatě po celé Praze.

Tím pádem se s nimi setkává řada turistů. Já sám jsem například viděl, když přijel na Floru autobus s německými turisty, kteří byli papírovými sáčky naprosto konsternováni a všechny je okamžitě rozebrali a vzali si je domů. To je v podstatě nejlepší reklama. No a pak máme samozřejmě internetové stránky.

Ivo S.: Přestože vyvážíme do mnoha zemí, máme v zahraničí stále problémy. Často se setkáváme s tím, že se cizinci bojí toho, že je to český produkt, takže dělají všechno proto, aby se jeho původ ututlal.

Například ve Francii nesmí být na našich výrobcích ani uvedená značka Czech made.

Dva roky jsme třeba vyjednávali s jednou německou firmou, která má monopol na úklid celého Berlína. Náš nápad je ze začátku nadchl, ale teď z ničeho nic od vyjednávání o spolupráci ustoupili.


HN: Kolik procent svých výrobků vyvážíte do zahraničí?

Ivo S.: Je to zhruba kolem 10 až 15 procent.


HN: Stalo se vám někdy, že vám někdo chtěl váš vynález v zahraničí okopírovat?

Ivan S.: Že by se o to některá firma pokusila v zahraničí, tak o tom nevím.

Každopádně už to udělaly dvě firmy v České republice. Já mám nicméně již od roku 1994 svůj nápad patentován, takže jsme je zažalovali a soudní spory asi po třech dlouhých letech nakonec vyhráli.


HN: Budete rozšiřovat svoje služby?

Ivo S.: V současnosti již nabízíme kromě pytlíků na exkrementy také městský mobiliář, tedy závěsné zařízení.


HN: Nechystáte se třeba založit zahraniční pobočku?

Ivo S.: V současné době ne. Je to ale náš sen do budoucna, který si pokusíme splnit.