Ekofarmáři potřebují podporu, ale také citlivější úředníky

Speciální dotace pro výrobce biopotravin v Česku neexistuje. "Podpory především na rekonstrukci a rozšiřování výroby bioproduktů ale bude možné čerpat z nově zavedeného Programu rozvoje venkova," upozorňuje Tom Václavík, majitel agentury Green marketing. Ta dlouhodobě monitoruje český trh s biopotravinami a poskytuje marketingové poradenství podnikatelům v oboru.


HN: Kolik peněz mohou podnikatelé na modernizaci, případně zavedení nového provozu dostat?

Nejvýše polovinu hodnoty investice, ale dotace není nároková.


HN: Jaké speciální dotace dostávají ekozemědělci?

Na ornou půdu je to od letoška 4620 korun na hektar, na pastviny nebo louky zhruba 2100 korun. Pěstitelé biozeleniny získají 16 790 korun na hektar a pro vinice, sady nebo chmelnice je to 25 285 korun.


HN: Dostávají ekozemědělci a výrobci biopotravin třeba v Rakousku nebo Německu větší podporu?

Výška dotací je v každé zemi unie jiná, každá má jiné cíle a jinou strukturu zemědělství. Platby, které dostávají čeští zemědělci, jsou srovnatelné s platbami jinde.


HN: Jaké podmínky musí ekologický farmář splnit?

Nejprve musí hospodářství "bez chemie" zkontrolovat jedna ze tří akreditovaných organizací - KEZ, ABCert nebo Biokont. Pak se podnikatel zaregistruje na ministerstvu zemědělství. Následuje dvou- a až tříleté přechodné období. Až pak je podnik uznán jako ekologický.


HN: Kontroly ovšem probíhají stále. Kolik za ně podnikatel platí?

Například Biokont účtuje za inspekci na farmu s výměrou do sto hektarů zhruba 35 korun za hektar. Výrobce biopotravin s ročním obratem do pěti milionů korun zaplatí 2380 korun.


HN: Dříve dělal kontrolu jen KEZ. Neupadla úroveň dozoru, když ministerstvo zemědělství povolilo činnost dalším firmám? Nepodbízejí se měkčími požadavky, aby získaly víc klientů?

Rozhodně ne. Mírně se snížily poplatky za kontrolu, výrazně díky konkurenci stoupla vstřícnost a služby těchto firem.


HN: Na byrokracii si ovšem ekofarmáři stejně stěžují.

Musíme rozlišovat nezbytnou a přehnanou byrokracii. S dodržováním pravidel ekologického hospodaření je spousta papírování - ale v tom jsou na tom stejně podnikatelé v Rakousku nebo Francii.

Horší je to ale s kontrolami, které kvůli zemědělským dotacím dělá například Státní zemědělský intervenční fond nebo hygienici či veterináři. Úředníci přijdou za rok do jedné firmy třeba dvacetkrát i třicetkrát. To stojí spoustu času i nervů.


HN: Dodržování veterinárních a hygienických předpisů je ale přece nutné a v Česku platí stejné normy jako v celé Evropské unii.

To je pravda. Ale naši úředníci tak úzkostlivě lpějí na liteře předpisů, že to podnikání omezuje. Nechceme samozřejmě nějaké úlevy. Ale někdo má třeba několik krav nebo stádečko ovcí a chce dělat z mléka tvaroh. Pokud na něj úřady uplatní stejné nároky jako na velkou mlékárnu, tak raději ani nic dělat nezačne, nemá na to finance.

Takový přístup ale přitom popírá záměr ministerstva zemědělství udržovat na venkově zaměstnanost a vytvářet další pracovní příležitosti, než nabízí jen samotné zemědělství.


HN: Co potřebují čeští výrobci biopotravin, aby domácí trh neovládl zahraniční dovoz?

Aby ministr zemědělství Petr Gandalovič dotáhl do konce svůj čerstvý slib, že obor více podpoří.