Fantom jménem BIO

Ekologické chování je IN, ale nebrat ohledy na následky zeleného trendu hraničí s nezodpovědností.

Svět se ocitl v biorauši. Máme co dělat s biozemědělci, s biojogurtem, s biopalivy: jako by se předpona "bio" pojila ke všemu a všem, všiml si pondělní komentář německé verze listu The Financial Times (FTD). "Rozhořelo se vzájemné předhánění spotřebitelů, firem a politiků, kdo se chová více ekologicky. Hrozí, že do slovníku brzy přibude nové slovo biobublina," varuje stejný zdroj. A nabízí pár příkladů, kdy je biopoblouznění více na škodu než k užitku.

Za jednu z nejkřiklavějších ukázek považuje poprask kolem biopaliv. Těmi, kdo za ně nejvíce kopou, jsou Evropská unie a Spojené státy. První si vytkla za cíl, aby podíl biopaliv (olej, biodiesel a biolíh) dosáhl do roku 2020 desetinového podílu na spotřebě pohonných hmot. Prezident Bush hodlá v příštích deseti letech obsah biopaliv v nádržích aut v zámoří zpětinásobit. "Takový aktivismus sklízí blahosklonný potlesk - bez ohledu na to, že může vést ke kolapsu rozjařeného biosvěta," zdvihají prst FTD.

Ponechme stranou, jaká je pravděpodobnost, že se tento katastrofický scénáře naplní. Podívejme se na záležitost o mnoho prozaičtější: jak chce Unie, jíž jsme součástí (Američany opomeňme) zařídit, aby byla biopaliva (potažmo celá energie z obnovitelných zdrojů) konkurenceschopná v cenové soutěži s klasickými motorovými palivy (respektive konvenčními zdroji energie).

Čili aby se náklady, nutné pro start a plnění zelené strategie, vůbec vrátily.

VYPADÁ TO, že evropská průmyslová lobby, která odmítá závaznost limitů jako drahou eskapádu, bude mít smůlu. Soudě podle informací, které přivezl z Bruselu před zahájením jarního summitu Jan Stuchlík, nabude vrchu tlak "vizionářů", kteří vidí v povinnosti plnit zelený energetický úkol "výraz" odpovědnosti EU v boji proti změnám klimatu.

Jisté je, že důležité slovo "závazný" pro podíl obnovitelných zdrojů se do textu Akčního plánu evropské energetické politiky na léta 2007-2009 vrátilo. Navzdory nesouhlasu ministrů hospodářství. Nejisté je, jak se vypořádají členské státy s podmínkou, že co označí EU za povinnost, není možné prosazovat na domácí úrovni podporami soukromým subjektům z veřejných zdrojů. Irsko, které dalo vale výrobě cukru a vrhlo se (s pomocí unijních fondů) na biomasu, národní dotace rozjelo, protože by se nehnulo z místa. Z Bruselu se mu dostalo uznání za pokrok v rozjetých programech.

Nejjednodušší cestou, jak začarovaný kruh rozetnout, bude zatížit klasické zdroje energie daní z poškozování životního prostředí. Třeba ze zplodin CO2, které unikají při výrobě paliv a energie do ovzduší.

V DESÍTCE nejzelenějších automobilů na švýcarském trhu pro rok 2007, kterou zveřejnil v předvečer ženevského autosalónu národní dopravní klub VCS, se v kolonce "palivo" žádné "bio" nevyskytuje. Nejlépe obstály Honda Civic a Toyota Prius s hybridními pohony. Následují malé vozy, včetně dieslového Volkswagenu Polo.

Vozidla na plyn a biolíh se neztratila, pochvaluje si VCS. "Je nutné dbát, aby se pohonné hmoty vyráběly za ekologických a sociálně přijatelných podmínek," upozornil svaz. Není to bezpředmětná připomínka. Kukuřice, pšenice a palmový olej, tj. hlavní zdroje pro extrakci biopaliv, výrazně podražily. Pro pěstitele v rozvojových zemích je to požehnání, pro řadu jejich spoluobčanů pohroma. Více kukuřice v nádržích znamená méně kukuřice na talíři.

Německá Audi, kterou navštívila Libuše Bautzová, obsadila v ekologickém bodování značek páté místo. I tato automobilka má ekoproblém. Její zákazníci, stejně jako klienti u Mercedesu a BMW, jsou zvyklí na výkonná a rychlá auta. EU je nyní tlačí pod 130 gramů emisí CO2 na kilometr do roku 2012. "Za tak krátkou dobu se nemůžeme pod tyto limity dostat. Nejsme David Copperfield," prohlásil nový šéf Audi Rupert Stadler.

Sám klade důraz na vyvíjení a využívání vylepšených motorů a paliv. Nic s předponou bio - světe div se - však výslovně nezmínil.

AUTOR: Igor Záruba
zástupce šéfredaktora