zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Pověry o termojaderné energii

15.03.2007
Energie
Pověry o termojaderné energii
V Evropské unii se nyní hraje o podíl obnovitelných zdrojů na celkové energetické bilanci a trochu kuriózně i o to, zda mezi ně bude zařazena jaderná energetika. O vztahu unijních politiků k realitě to vypovídá více než přesvědčivě, protože způsob, jak "pěstovat" jaderné palivo, ještě nikdo nevymyslel. A podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) spolykají dnešní štěpné elektrárny dostupný uran nejpozději okolo roku 2070.

Při současném trendu budování nových kapacit a rostoucím energetickém hladu proto nelze vyloučit, že uran dojde jen o málo později než ropa a plyn. Ani po zavedení nových generací reaktorů nejspíš nevydrží příliš déle než uhlí. Lze-li uran prohlásit za obnovitelný zdroj, pak by možná elegantnějším řešením dnešních trablů bylo označit za obnovitelný zdroj rovnou také ropu.

Tisíc elet energie..

Samozřejmě lze namítnout, že je tu ještě termojaderná fúze. Podle zastánců této myšlenky jsou štěpné zdroje jen provizoriem překlenujícím dobu, než budou vyvinuty termojaderné fúzní elektrárny uvolňující velké množství energie. Předpokládaným palivem bude deuterium (jehož zásoby obsažené ve vodě vystačí na tisíce let) a tritium vznikající přímo v reaktoru z litia a toho je také dost. Rádo se také tvrdí, že termojaderná fúze je bezodpadová, čistá a levná, vždyť voda je v každé louži. Proto by někdy okolo roku 2050 měly veškeré energetické problémy definitivně zmizet...

Od snu k realitě

Trochu to připomíná situaci po Hirošimě, kdy se tvrdilo, že díky právě předvedené síle atomu bude brzy elektřina pro každého zadarmo. Dnešní realita je tomuto snu na hony vzdálená, přestože první štěpný reaktor se podařilo spustit pár let po objevu řetězové reakce a za celkem směšnou cenu. O termojaderný reaktor vědci marně usilují už půl století, přestože byly vynaloženy astronomické sumy.

Nyní se naděje vkládají do obřího experimentálního zařízení ITER. Bude stát desítky miliard dolarů a o přesném termínu spuštění se raději nemluví. Ani tento kolos ale nevyrobí víc energie, než pro spuštění reakce spotřebuje.

Jedině až budou jeho výsledky alespoň trochu povzbudivé, začne se stavět zařízení zvané DEMO. Jak už název naznačuje, o komerční produkci energie nepůjde. Spíše se na něm budou hledat materiály, které by za přijatelnou cenu vydržely extrémní podmínky termojaderné reakce. I tady žádné harmonogramy neexistují. Dost expertů se domnívá, že touto cestou vyrábět efektivně elektřinu nejde.

Levné to rozhodně nebude

Ale i když vyslyšíme optimisty, zjistíme, že tu leccos nehraje. V souvislosti s termojadernou fúzí totiž zaznívá řada polopravd nebo vyložených dezinformací.

Není například pravdou, že zařízení neprodukuje radioaktivitu nebo nemůže havarovat - jen té radioaktivity je méně než u dnešních štěpných elektráren a případná havárie by asi měla méně fatální následky.

Vedle oslňujících odhadů, kolik hor uhlí nahradí deuterium z pár litrů vody, většinou chybějí informace, kolik energie a peněz by stálo získání tohoto deuteria, o ekonomice získávání lithia nemluvě. Stejně tak skromně se zamlčuje, že extrémní podmínky v termojaderném reaktoru vydrží i mimořádně odolné a drahé materiály jen velice krátce.

Takže mimořádně drahá by byla celá elektrárna. Mnohem dražší než dnešní jaderné - a také mnohem náročnější na zábor půdy, obvyklé betonování krajiny a vystěhovávání lidí. K její výstavbě a provozu proto bude třeba dnes nevídané koncentrace kapitálu a moci. Menší státy si nejspíše o vlastních termojaderných zdrojích budou moci nechat jen zdát. Takové zařízení nemusí ani explodovat, aby svět kolem sebe dramaticky změnilo k horšímu.

Z uvedených argumentů neplyne, že termojaderná energie se nemá zkoumat, protože si nemůžeme dovolit opominout jakýkoliv zdroj energie. Rozhodně se ale o žádném z nich nemá lhát či říkat líbivé polopravdy.


jan.novak@economia.cz
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí