Uhlimity
Ministr Martin Říman by zjevně rád prolomil těžební limity. Úplně jasně se ale
vyjádřit taky nechce.
Ministr Martin Říman by zjevně rád prolomil těžební limity. Úplně jasně se ale vyjádřit taky nechce.
Tuhle čáru na pohled není vidět, ale kdyby se jí rypadlo jen zoubkem dotklo, bylo by zle. Těžká důlní technika olizuje zprava i zleva, kde se co ještě dá. Té neviditelné čáře můžeme říkat limitní a za ní pod zemí leží uhlí. Podle vyhlášky z roku 1991 by neměla být překročena. Jenže je tady taky energetická koncepce z roku 2004, která praví, že se s uhlím počítá. A pak je tady loňské vládní programové prohlášení, které zase slibuje, že se za tuto hranici těžba rozšiřovat nebude. Ovšem taky je tady ministr průmyslu Martin Říman, který tvrdí, že nemůže soukromým firmám nařizovat co a jak.
Takže co teď? Počkat? Pro společnosti, které těží uhlí, znamená odstavení stroje a jeho uvedení do chodu po delší době obrovské náklady. To je také důvod, proč chtějí, jmenovitě Mostecká uhelná společnost (MUS) a Severočeské doly (SD), aby se vláda jasně vyjádřila, jak to s další těžbou bude. Mají vlastní interpretaci horního zákona, která zní: těžit je naše povinnost. Nicméně přece jen si netroufnou jít na věc zhurta. SD mimo jiné proto, že prostřednictvím ČEZ patří státu, MUS z toho důvodu, že jí v cestě stojí lidská obydlí, což je velmi citlivé.
Těžit nebo ne? Argumenty jsou na obou stranách. Pomiňme pro tuto chvíli fakt, že rypadly rozkousaná krajina není nic hezkého a podívejme se na věc spíše z právního a z podnikatelského hlediska.
Zjednodušeně řečeno, MUS a SD jsou držiteli dobývacího prostoru, a jak říkají zástupci těchto firem, na základě horního zákona mají povinnost zásoby vytěžit. Může se někdo divit, že prioritním zájem uhelné společnosti je prostě těžit? Jenže od doby, kdy byl horník téměř nedotknutelný, se hodně změnilo, a tak dnes proti sobě stojí hned několik koncepcí, vyhlášek, zákonů a stejně tak i různě zainteresovaných skupin.
Jednak existuje zmíněná vyhláška o ekologických limitech těžby, jednak i loňské vládní prohlášení, na které přistoupila ODS zjevně pod tlakem Strany zelených, což ovšem není důležité. ODS a především Martin Říman nebere zjevně prohlášení vlády moc vážně a říká, že vyhláška byla přijata v době, kdy byly důlní společnosti ještě státní, a navíc nemůže jít nad zákon, který tyto podniky nijak neomezuje. Pokud dodrží všechny zákonem dané podmínky, zejména týkající se vypořádání vlastnických vztahů a rekultivace, nemělo by je v jejich činnosti nic omezovat.
Současný boj proti emisím ale staví uhlí na vedlejší kolej. Čekat však od vlády, že rozhodne o odepsání zásob uhlí, které jsou za limity, je iluzorní. A tak roste nervozita.
ČEKAT, NEBO TĚŽIT? V Mostecké uhelné mají na přípravu další těžby celý obsáhlý projekt. Vede ho Vladimír Zemánek, pod jehož dozorem pracuje tým asi dvaceti psychologicky proškolených vyjednávačů, kteří mají za úkol jednat s místním obyvatelstvem. Lidé dostali oficiální nabídku, která má zatím platnost do června 2007 a na jejímž základě by každý, kdo bude souhlasit s odchodem, dostal 1,4násobek odhadní ceny jejich stávající nemovitosti plus další milion až 1,5 milionu.
MUS má už vytipované lokality, kam by se vesnice stěhovala. Podle informací firmy vyjednavači zjistili, že 75 % z obyvatel Horního Jiřetína je ochotno se o nabídce bavit (těžba by se dotkla ale také Černic u Litvínova). Mezi těmi zbylými jsou přesvědčení odpůrci těžby, ale zřejmě i spekulanti.
"Získali jsme spoustu informací o požadavcích obyvatel a dáváme je dohromady," říká Zemánek. "Jde o normální podnikatelský projekt, který musí být nějakým způsobem ufinancovatelný. Nezabývám se politickými aspekty, hodnotím věc ekonomicky. Teď zvažujeme různé postupy - jestli začít řešit nějakou skupinu obyvatel, nebo nějakou lokalitu, jestli začít uvolňovat předpolí... To všechno si vyžádá miliardové náklady." Už takhle do projektu MUS investovala přinejmenším desítky milionů.
Jelikož je pravděpodobné, že od vlády jasné slovo nepadne, co bude s projektem dál? "Zatím si vyhodnocujeme informace, a to jak od obyvatel obou obcí, tak od elektrárenských a teplárenských společností, kde je velký tlak na zajištění dlouhodobých dodávek hnědého uhlí," řekl Ekonomu místopředseda představenstva MUS Petr Pudil. "Co se týče termínů rozhodnutí o dalším postupu, nelze je pevně stanovit."
Když MUS koncem února vyzvala zastupitele Horního Jiřetína k jednání o podmínkách výkupu staveb a pozemků, ti to odmítli. S rozšířením těžby nesouhlasí. MUS tady má zatím co těžit do roku 2017. Zásoby za limity jsou do roku 2100.
Prolomení limitů by uvítaly také Severočeské doly. A zdá se, že právě ty chtěl Martin Říman trochu popostrčit, když navrhl před pár dny zrušit územní limity jmenovitě v některých dolech v majetku SD. Uvedl, že problematika MUS a SD by se měla nahlížet odděleně, protože v místech, kde chtějí těžit SD, nejsou osídlená území. Zdá se být až neuvěřitelné, že navrhl, aby o pokračování těžby jednala vláda. Ta vláda, která má v programovém prohlášení "neprolamovat limity". Pak se ale ministr zjevně sám zalekl a vydal prohlášení, že vláda limity těžby uhlí nezruší, je prý však nutná diskuse.
Také SD ale mají problém s lidmi, protože těžba by se přiblížila k městu Lom. Stejně jako lidé v Litvínově, i tady se bojí hluku, prachu a znehodnocení nemovitostí. Podle poslední zprávy ČTK se proti rozšíření těžby SD vyjádřili i radní Ústeckého kraje.
Životnost Dolů Bílina, které patří SD, končí v roce 2035, překročení limitů by umožnilo prodloužit těžbu až do roku 2052.
Čistě teoreticky, SD mají větší naději než MUS, že by se jim dohoda se všemi zainteresovaným subjekty v regionu zdařila. Z politického hlediska tam je ale větší háček. SD patří energetické společnosti ČEZ. Ať už na území za limity jsou lesy, rokle, skládky nebo vesnice, asi není zrovna politicky košer, aby koaliční dohodu prolamovala zrovna státní firma.
ČISTÉ TECHNOLOGIE. Problém je také v tom, že ani jedna z firem zatím nemůže nabídnout takovou technologii, která by spalovala uhlí čistou metodou. Ekologičtí aktivisté tudíž nevarují jen před devastací krajiny, ale také před emisemi oxidu uhličitého, kterých by kvůli dalšímu spalování uhlí v elektrárnách přibývalo. Radek Stavěl, tiskový mluvčí MUS, ale obavy zpochybňuje: "Hnědé uhlí v příštích 100 letech bude využíváno pomocí takzvaných čistých uhelných technologií. Nová generace elektráren v ČR bude už bez komínů a bude produkovat řádově nižší emise než nyní. EU ve své energetické politice počítá, že po roce 2020 se dokonce začnou komerčně využívat elektrárny zachycující veškerý kysličník uhličitý, tedy s nulovými emisemi. Emise z uhelných elektráren v ČR v tomto století tak budou postupně zcela eliminovány."
Tak jako tak, na tahu je vláda, respektive ministr průmyslu Martin Říman. Ten by měl navrhnout vládě buď jednání se zelenými o přehodnocení vládního prohlášení, nebo rozhodnutí o tom, že zásoby hnědého uhlí za kdysi stanovenými limity budou odepsány. Každému by se ulevilo.
AUTOR: LIBUŠE BAUTZOVÁ
Tuhle čáru na pohled není vidět, ale kdyby se jí rypadlo jen zoubkem dotklo, bylo by zle. Těžká důlní technika olizuje zprava i zleva, kde se co ještě dá. Té neviditelné čáře můžeme říkat limitní a za ní pod zemí leží uhlí. Podle vyhlášky z roku 1991 by neměla být překročena. Jenže je tady taky energetická koncepce z roku 2004, která praví, že se s uhlím počítá. A pak je tady loňské vládní programové prohlášení, které zase slibuje, že se za tuto hranici těžba rozšiřovat nebude. Ovšem taky je tady ministr průmyslu Martin Říman, který tvrdí, že nemůže soukromým firmám nařizovat co a jak.
Takže co teď? Počkat? Pro společnosti, které těží uhlí, znamená odstavení stroje a jeho uvedení do chodu po delší době obrovské náklady. To je také důvod, proč chtějí, jmenovitě Mostecká uhelná společnost (MUS) a Severočeské doly (SD), aby se vláda jasně vyjádřila, jak to s další těžbou bude. Mají vlastní interpretaci horního zákona, která zní: těžit je naše povinnost. Nicméně přece jen si netroufnou jít na věc zhurta. SD mimo jiné proto, že prostřednictvím ČEZ patří státu, MUS z toho důvodu, že jí v cestě stojí lidská obydlí, což je velmi citlivé.
Těžit nebo ne? Argumenty jsou na obou stranách. Pomiňme pro tuto chvíli fakt, že rypadly rozkousaná krajina není nic hezkého a podívejme se na věc spíše z právního a z podnikatelského hlediska.
Zjednodušeně řečeno, MUS a SD jsou držiteli dobývacího prostoru, a jak říkají zástupci těchto firem, na základě horního zákona mají povinnost zásoby vytěžit. Může se někdo divit, že prioritním zájem uhelné společnosti je prostě těžit? Jenže od doby, kdy byl horník téměř nedotknutelný, se hodně změnilo, a tak dnes proti sobě stojí hned několik koncepcí, vyhlášek, zákonů a stejně tak i různě zainteresovaných skupin.
Jednak existuje zmíněná vyhláška o ekologických limitech těžby, jednak i loňské vládní prohlášení, na které přistoupila ODS zjevně pod tlakem Strany zelených, což ovšem není důležité. ODS a především Martin Říman nebere zjevně prohlášení vlády moc vážně a říká, že vyhláška byla přijata v době, kdy byly důlní společnosti ještě státní, a navíc nemůže jít nad zákon, který tyto podniky nijak neomezuje. Pokud dodrží všechny zákonem dané podmínky, zejména týkající se vypořádání vlastnických vztahů a rekultivace, nemělo by je v jejich činnosti nic omezovat.
Současný boj proti emisím ale staví uhlí na vedlejší kolej. Čekat však od vlády, že rozhodne o odepsání zásob uhlí, které jsou za limity, je iluzorní. A tak roste nervozita.
ČEKAT, NEBO TĚŽIT? V Mostecké uhelné mají na přípravu další těžby celý obsáhlý projekt. Vede ho Vladimír Zemánek, pod jehož dozorem pracuje tým asi dvaceti psychologicky proškolených vyjednávačů, kteří mají za úkol jednat s místním obyvatelstvem. Lidé dostali oficiální nabídku, která má zatím platnost do června 2007 a na jejímž základě by každý, kdo bude souhlasit s odchodem, dostal 1,4násobek odhadní ceny jejich stávající nemovitosti plus další milion až 1,5 milionu.
MUS má už vytipované lokality, kam by se vesnice stěhovala. Podle informací firmy vyjednavači zjistili, že 75 % z obyvatel Horního Jiřetína je ochotno se o nabídce bavit (těžba by se dotkla ale také Černic u Litvínova). Mezi těmi zbylými jsou přesvědčení odpůrci těžby, ale zřejmě i spekulanti.
"Získali jsme spoustu informací o požadavcích obyvatel a dáváme je dohromady," říká Zemánek. "Jde o normální podnikatelský projekt, který musí být nějakým způsobem ufinancovatelný. Nezabývám se politickými aspekty, hodnotím věc ekonomicky. Teď zvažujeme různé postupy - jestli začít řešit nějakou skupinu obyvatel, nebo nějakou lokalitu, jestli začít uvolňovat předpolí... To všechno si vyžádá miliardové náklady." Už takhle do projektu MUS investovala přinejmenším desítky milionů.
Jelikož je pravděpodobné, že od vlády jasné slovo nepadne, co bude s projektem dál? "Zatím si vyhodnocujeme informace, a to jak od obyvatel obou obcí, tak od elektrárenských a teplárenských společností, kde je velký tlak na zajištění dlouhodobých dodávek hnědého uhlí," řekl Ekonomu místopředseda představenstva MUS Petr Pudil. "Co se týče termínů rozhodnutí o dalším postupu, nelze je pevně stanovit."
Když MUS koncem února vyzvala zastupitele Horního Jiřetína k jednání o podmínkách výkupu staveb a pozemků, ti to odmítli. S rozšířením těžby nesouhlasí. MUS tady má zatím co těžit do roku 2017. Zásoby za limity jsou do roku 2100.
Prolomení limitů by uvítaly také Severočeské doly. A zdá se, že právě ty chtěl Martin Říman trochu popostrčit, když navrhl před pár dny zrušit územní limity jmenovitě v některých dolech v majetku SD. Uvedl, že problematika MUS a SD by se měla nahlížet odděleně, protože v místech, kde chtějí těžit SD, nejsou osídlená území. Zdá se být až neuvěřitelné, že navrhl, aby o pokračování těžby jednala vláda. Ta vláda, která má v programovém prohlášení "neprolamovat limity". Pak se ale ministr zjevně sám zalekl a vydal prohlášení, že vláda limity těžby uhlí nezruší, je prý však nutná diskuse.
Také SD ale mají problém s lidmi, protože těžba by se přiblížila k městu Lom. Stejně jako lidé v Litvínově, i tady se bojí hluku, prachu a znehodnocení nemovitostí. Podle poslední zprávy ČTK se proti rozšíření těžby SD vyjádřili i radní Ústeckého kraje.
Životnost Dolů Bílina, které patří SD, končí v roce 2035, překročení limitů by umožnilo prodloužit těžbu až do roku 2052.
Čistě teoreticky, SD mají větší naději než MUS, že by se jim dohoda se všemi zainteresovaným subjekty v regionu zdařila. Z politického hlediska tam je ale větší háček. SD patří energetické společnosti ČEZ. Ať už na území za limity jsou lesy, rokle, skládky nebo vesnice, asi není zrovna politicky košer, aby koaliční dohodu prolamovala zrovna státní firma.
ČISTÉ TECHNOLOGIE. Problém je také v tom, že ani jedna z firem zatím nemůže nabídnout takovou technologii, která by spalovala uhlí čistou metodou. Ekologičtí aktivisté tudíž nevarují jen před devastací krajiny, ale také před emisemi oxidu uhličitého, kterých by kvůli dalšímu spalování uhlí v elektrárnách přibývalo. Radek Stavěl, tiskový mluvčí MUS, ale obavy zpochybňuje: "Hnědé uhlí v příštích 100 letech bude využíváno pomocí takzvaných čistých uhelných technologií. Nová generace elektráren v ČR bude už bez komínů a bude produkovat řádově nižší emise než nyní. EU ve své energetické politice počítá, že po roce 2020 se dokonce začnou komerčně využívat elektrárny zachycující veškerý kysličník uhličitý, tedy s nulovými emisemi. Emise z uhelných elektráren v ČR v tomto století tak budou postupně zcela eliminovány."
Tak jako tak, na tahu je vláda, respektive ministr průmyslu Martin Říman. Ten by měl navrhnout vládě buď jednání se zelenými o přehodnocení vládního prohlášení, nebo rozhodnutí o tom, že zásoby hnědého uhlí za kdysi stanovenými limity budou odepsány. Každému by se ulevilo.
AUTOR: LIBUŠE BAUTZOVÁ
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
