Chcete kácet, ale bojíte se? Pomůže vám UNESCO!

Podezření, že firma poškozuje životní prostředí, se lze vyhnout různě. Je zvykem si zelenou image vykřičet z billboardů, případně k názvu firmy připojit předponu eko-, a z betonáře je rázem ekobetonář. Nedávno se ale objevil geniální zlepšovák. Pokud hospodaříte v biologicky cenném území, a nechcete, aby vám pod ruku koukal kdejaký ochranář, přinášíme recept, jak na to. Založte si biosférickou rezervaci UNESCO!

Když stát překáží státu

Podél Dyje od Novomlýnské nádrže až k soutoku s Moravou a dál téměř k Hodonínu, se táhnou tisíce hektarů lesů, místy mimořádně cenných porostů s prastarými stromy. Jinde podobné porosty zmizely už dávno, jde o fenomén unikátní minimálně ve středoevropském kontextu.

Pouze zde u nás hnízdí orel královský, tady se na posledním místě republiky vyskytují stovky kriticky ohrožených druhů bezobratlých. Z hlediska ochrany naší přírody je to naprosto klíčové území. Podívejme se, jak jedna z nejbohatších zemí světa, člen EU, a uvědomělý vnitrozemský stát bojující za ochranu velryb, tedy Česká republika, pečuje o svou biologicky nejcennější oblast.

Snahy o ochranu lesů na nejjižnější Moravě se datují nejméně od počátku 90. let minulého století. Vláda ČR dokonce uvedla rozšíření chráněné krajinné oblasti Pálava na tyto lesy mezi své strategické cíle. Přesto k němu nedošlo.

Proč? Vyhlášení chráněného území je podmíněno souhlasem vlastníka. Neměl by to být problém. Hlavním vlastníkem je stát a dotčené lesy spravuje stání podnik podnik Lesy ČR. Jenže lužní les je produktivní, rychle tu roste kvalitní dřevo. S výrobou kubíků dřeva je práce dost, proč si do toho ještě nechat od někoho mluvit, že?

Rezervace, pařezy, oraniště

V roce 2004 proto Lesy ČR, spolu s dalšími subjekty, vyhlásily obecně prospěšnou společnost Biosférická rezervace Dolní Morava. Její vznik posvětilo UNESCO a zahrnulo ji do své sítě biosférických rezervací. Že by se po letech obstrukcí lesníci vrhli na ochranu přírody? Ale kdepak. Titul "Biosférická rezervace" zní honosně a v návštěvnících vyvolá dojem, že o území je postaráno. V praxi ale neznamená vůbec nic. Status není zakotven v zákonech, neexistují závazná pravidla jejího fungování. Každý si tam může dělat, co chce.

A také dělá. Z rozsáhlého lesního komplexu jsou dnes efektivně chráněna necelá 2 % rozlohy, ve zbytku lesů se hospodaří téměř bez ohledu na jejich biologickou hodnotu. Rychle jsou mýceny starší porosty, holoseče o rozloze tří fotbalových hřišť často dělí jen pár metrů široký pruh lesa. Těžká mechanizace nadrobno naseká i pařezy a z paseky vytvoří dvouhektarové oraniště, kde brzy poroste monokulturní plantáž. Takto již byla zničena většina starších porostů, k dokácení zbytku dojde během pár let. Na rozloze tisíců hektarů zůstane minimum starších stromů. Přitom právě na nich závisejí ohrožené druhy hmyzu a ptáků.

Orgány Biosférické rezervace přesto dosud nehnuly ani brvou. Není divu. Sídlí totiž v kancelářích, které poskytly a vybavily Lesy ČR. Stejná firma poskytla kapitál na rozjezd a podporuje "rezervaci" doposud. Jejím ředitelem je Jan Vybíral, který - než ho smetly personální změny - deset let šéfoval závodu Lesů ČR v LZ Židlochovicích a účastnil se zmiňovaných jednání o rozšíření CHKO Pálava.

Turista jako škůdce

Ani tak zjevná možnost konfliktu zájmů nepřiměla UNESCO k ostražitosti. Jak vážně ochranu přírody bere, dokazuje i projekt nazvaný "Rozvoj šetrné turistiky v oblasti Soutoku". Má omezit volný pohyb turistů v oblasti, neboť návštěvníci údajně ohrožují cennou přírodu. Těžko se ubránit dojmu, že hlavním cílem projektu je zabránit veřejnosti v přístupu do míst postižených těžbou dřeva.

Přitom by stačilo chovat se trochu ohleduplně a lesní hospodaření může s ochranou přírody nejen koexistovat, ale také se skvěle doplňovat. Jenže dosud nikdo nenašel odvahu bumbrlíčka státních lesů k této ohleduplnosti donutit. A tak státní podnik ve státním lese zatím intenzívně pracuje na vyhubení tvorů, k jejichž ochraně ČR zavazují mezinárodní dohody. Situace tak směřuje k mezinárodnímu skandálu s reálnou hrozbou finančních sankcí.

Velryby především

UNESCO, zdá se, o ničem neví. Zvrátit situaci mohou některé orgány ochrany přírody. Jenže ty, v obavě, aby někomu nestouply na kuří oko, váhají. Existuje velmi reálné nebezpečí, že než se rozhoupají k činu, nebude už co chránit.

Biosférickou rezervaci Dolní Morava pak můžeme v klidu zrušit a čeští ochranářští úředníci se budou moci plně věnovat bojům za záchranu velryb. Kuří oka norských a japonských velrybářů pomrkávají v bezpečné vzdálenosti.

AUTOR: Lukáš Čížek
Autor, biolog, pracuje v Entomologickém ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích