Zelení aneb Nekonečný příběh

Zelení jásají - zpráva Mezivládního panelu potvrdila jejich dlouhodobé přesvědčení, že následky globálních klimatických změn mohou být fatální. Sucha v Africe, zaplavení hustě obydlených území v Asii, likvidace ledovců coby zásobáren vody v Himalájích, větší frekvence přírodních katastrof v Evropě...

Zpráva zároveň říká, že ještě není pozdě a katastrofu je možné snižováním emisí skleníkových plynů odvrátit. Upozorňují na to i zelení a oprávněně varují před nebezpečnou snahu průmyslových podniků vyhádat si naopak ještě vyšší množství povolených exhalací.

Od zelených je to ale do značné míry pokrytecké. Sami odmítají jeden z nejúčinnějších prostředků boje proti klimatickým změnám - jadernou energii. Atomové elektrárny neprodukují žádné skleníkové plyny. Nakonec i v Evropě, která se snaží být lídrem boje proti klimatickým změnám, prodělává jaderná energetika opatrnou renesanci. Přinejmenším už není neslušné mluvit o stavbě dalších elektráren. Je to logické. Když Evropská komise stanovila v boji proti klimatickým změnám cíl dvacet procent energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020, proč to zbývajícími osmdesáti procenty kazit?

Zelení přesto říkají jaderné energii ne. Abychom je pochopili, musíme o čtyři dekády zpět. Když zelené hnutí v sedmdesátých letech minulého století vznikalo, šlo o radikální společenský protest se silným "mírovým" nábojem. Svět byl na pokraji války. V atmosféře probíhaly jaderné zkoušky.

Centrálním motivem zeleného hnutí se logicky stal odpor proti atomu. Jak v raketových silech, tak v reaktorech tehdy technologicky nepříliš vyspělých elektráren.

Co ale teď, kdy jaderná válka nehrozí, zkoušky v atmosféře neprovádí ani severní Korea, elektrárny jsou bezpečnější a jaderná energetika je očividně jedinou účinnou zbraní proti klimatické katastrofě? Zelení jsou v koutě. Vědí, že klimatické změny jsou největším rizikem a že jádro představuje rychlý lék. Bojí se ovšem, že by pro ně přitakání jaderné energetice znamenalo ztrátu podstatné části identity. A tak tvrdošíjně opakují: vše vyřeší úspory a obnovitelné zdroje. Jinými slovy: nechtějí dopustit, aby realita zničila příběh.

Obavy zelených, že jejich existence je spojená s odporem proti atomu, jsou ale podle všeho liché. Témat, kterými mohou oslovit voliče, je dost. Nakonec - kolik lidí v Česku volilo zelené kvůli odporu vůči Temelínu a kolik proto, že v české politice zosobňují hodnoty sociálního liberalismu, ekonomické udržitelnosti a globální odpovědnosti?

Zeleným se sluší také připomenout, že patrně nejznámějším propagátorem jaderné energetiky jako prostředku proti klimatickým změnám je James Lovelock - autor hypotézy Gaia o Zemi jako živém organismu, která má většinu přívrženců právě mezi ekologicky orientovanými lidmi.

Environmentalismus není žádné náboženství. Trvání na neudržitelných myšlenkových konceptech ano. Pokud to zelení nepochopí, hrozí jim, že se z politicky vlivného proudu stanou opět marginální fundamentalistickou skupinkou, která paradoxně škodí tomu, co vyhlašuje za svůj prvořadý cíl.


petr.honzejk@economia.cz