zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Indie a Bangladéš - šrotiště lodí světa

26.04.2007
Odpady
Indie a Bangladéš - šrotiště lodí světa
 

Ze 45 tisíc lodí, které brázdí světové oceány, je každý rok staženo z provozu přibližně 700 lodí, které odplouvají na svoji poslední plavbu. Kam vlastně? Co se se starými loděmi děje? Málokdo ví, že lodě, které obsahují vysoce toxické materiály, jsou rozebírány nádeníky v zemích třetího světa, kteří svou práci dělají bez jakýchkoliv ochranných pomůcek.

Na konci své životní pouti je každá loď prodána do šrotu, tak aby hodnotná ocel – jež činí přibližně 95 procent hmotnosti lodě – mohla být znovu využita.

Ještě na začátku 70 let byla činnost zvaná „shipbraking“, neboli rozebírání (šrotování) lodí, vysoce mechanizovaným procesem, který se uskutečňoval v loděnicích ve Velké Británii, na Taiwanu, v Mexiku, Španělsku a Brazílii. Avšak jak se ve vyspělých zemích zvyšovaly environmentální standardy, zdravotní a bezpečnostní požadavky, rozebírání lodí bylo přesunuto do nejchudších asijských zemí.

Aby maximalizovaly svůj zisk, posílají dnes rejdařské společnosti své lodě „umřít“ do šrotovacích doků v Indii, Číně, Pákistánu, Bangladéše, Filipín a Vietnamu, kde jsou zdravotní a bezpečnostní standardy ignorovány, protože je zde zoufalá nouze o práci. Odhaduje se, že 100 000 lidí dnes živoří v ubohých podmínkách a živí se vysoce nebezpečným rozebíráním lodí.

Do roku 1993 byla polovina všech oceánských lodí šrotována v Číně. Na konci 90. let je už většina (70 procent) šrotována v Indii a dále např. v Bangladéši.

Všechny staré lodě obsahují rizikové látky, jako například azbest, barvy obsahující olovo, těžké kovy a PCB. Jestliže jsou lodě manuálně rozebírány, je pro dělníky prakticky nemožné vyhnout se kontaktu s toxickými látkami. Většina lodí, které jsou nyní rozebírány, byla postavena v 70. letech, ještě před tím, než bylo používání nebezpečných toxických látek zakázáno. Tehdy byla běžně používána obrovská množství azbestu, barev obsahujících kadmium, kysličníky olova a zinku, chromované antikorozivní přípravky a antifouling barvy obsahující rtuť a arsén.

V závislosti na jejich velikosti a funkci činí hmotnost nenaložených lodí zpravidla něco mezi 5000 a 40 000 tunami. (průměr je 13 000 tun, 95 procent této váhy činí ocel natřená přibližně 10 až 100 tunami barev obsahujících olovo, kadmium, arsén, zinek, chrom a organické látky. Lodě také obsahují široké spektrum dalších nebezpečných odpadů: těsnící látky obsahující PCB, až 7,5 tuny různých typů azbestů, několik tisíc litrů olejů a maziv (motorový olej, hydraulický olej, lodní olej, mazací olej atd). Tankery navíc obsahují až 1000 krychlových metrů zbytků ropy. V Evropě jsou všechny tyto materiály předmětem speciálního sledování (monitorování) a vysoce kontrolovaného zacházení. Většina těchto materiálů je dnes hodnocena jako nebezpečný odpad a spadá pod Basilejskou konvenci. V Asii jsou staré lodě obsahující tyto látky ručně rozřezávány na otevřených plážích za nelidských pracovních podmínek.

ZDROJ: Greenpeace, kráceno

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí