Z rozkladové komise MŽP

k § 2 odst. 1 písm. i) a odst. 3, § 12 odst. 1 a 2 a § 14 zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

k vyhl. č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů

Pokud navážená zemina vyhovuje limitům stanoveným vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady, je daný materiál třeba považovat za odpad splňující požadavky na vstupní suroviny.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 5. června 2006, č. j. 3298/M/06, 40787/ENV/06, sp. zn. P/1834)

Dne 16. 4. 2004 uskutečnila Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha (dále jen „ČIŽP“), kontrolu nakládání s odpady v lomu s místním názvem P., kde zjistila, že společnost P. (dále jen „odvolatel“) z lokality V. naváží odpad do lomu P. Podle zjištění ČIŽP byl tento odpad na lokalitě V. vytříděn ze směsi dalších odpadů a zařazen pod katalogové č. 17 05 04 (Zemina a kamení neobsahující nebezpečné látky). Poté ČIŽP zahájila s odvolatelem správní řízení o uložení pokuty a po provedeném správním řízení uložila rozhodnutím odvolateli pokutu za porušení povinnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), nakládat s odpady pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle tohoto zákona určena. Proti výše citovanému rozhodnutí ČIŽP podal odvolatel odvolání, v němž namítá nezákonnost rozhodnutí ČIŽP spočívající zejména v nesprávném posouzení věci po právní stránce. Podle názoru odvolatele není předmětný materiál ukládaný do lomu P. odpadem, protože splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech. Předložil přitom rozhodnutí Krajského úřadu S., kterým bylo zastaveno řízení ve věci souhlasu k provozování zařízení k využívání odpadů za účelem technické rekultivace skládky P, a dále uvádí, že rekultivační práce na předmětné lokalitě byly prováděny pod pravidelným dohledem příslušného stavebního úřadu. Z výše uvedených důvodů navrhl napadené rozhodnutí o pokutě zrušit a řízení zastavit.

Ministerstvo po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospělo k závěru, že odvolání je nedůvodné a rozhodnutí ČIŽP pouze po formální stránce změnilo, resp. upřesnilo výrok rozhodnutí. K přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí ministerstva podal odvolatel podnět s tím, že rozhodnutí obou správních orgánů jsou v rozporu se zákonem. Upozorňuje, že lokalita, která byla rekultivována, byl starý lom, který nesl starou ekologickou zátěž. Dále popisuje skutkový stav věci. Odkazuje na rozhodnutí ministerstva, kterým byla udělena výjimka z ochranných podmínek Chráněné krajinné oblasti Č. (dále jen „CHKO Č.“). Poukazuje na dohodu se Správou CHKO Č., podle které se veškerá potřebná zavážka vhodným materiálem provede jednou akcí, odkazuje přitom na přiložené rozbory vzorků dokládající nezávadnost použitého materiálu. Je proto toho názoru, že souhlas podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona o odpadech nepotřebuje, a zmiňuje rozhodnutí Krajského úřadu S., podle kterého k dané činnosti souhlasu není třeba. Závěrem konstatuje, že při samotném provádění rekultivace byl několikrát kontrolován vedením Správy CHKO Č., popř. Stavebním úřadem B., který se k dané věci vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o navrácení pozemku do původní podoby.Ministr s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise předmětné rozhodnutí změnil, neboť bylo vydáno v rozporu se zákonem.

Z odůvodnění:

Ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech stanoví, že vytěžené zeminy a hlušiny, včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, vyhovující limitům znečištění pro jejich využití na zemědělském půdním fondu, k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám), stanoveným prováděcím právním předpisem, se nepovažují za odpad. Platnost tohoto ustanovení závisí na provedení vyhláškou. Postupem podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o odpadech však taková vyhláška dosud vydána nebyla, proto nelze ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech aplikovat. S ohledem na výše uvedené je nepochybné, že za současného právního stavu vytěžené zeminy a hlušiny jsou odpadem a daný případ je třeba posuzovat v rámci právního režimu zákona o odpadech. V této souvislosti je třeba poukázat na ustanovení § 14 zákona o odpadech. Ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech stanoví, že zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů lze provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zákona o odpadech souhlas není třeba k provozu zařízení, která nejsou podle tohoto zákona určena k nakládání s odpady, a to za předpokladu, že v nich jsou využívány odpady, které splňují požadavky na vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. Aplikace tohoto ustanovení se předpokládá pro použití vytěžených zemin a hlušin, které nejsou znečištěny. Podmínka č. 1 rozhodnutí ministerstva … ukládala odvolateli zavážet předmětnou lokalitu pouze výkopovým materiálem s atestem nezávadnosti nebo čistou stavební sutí (cihly, kámen, beton apod.) bez dalších příměsí (tj. kovů nebo organických materiálů včetně dřeva, plastů apod.). Stavební suť bylo třeba předem upravit tak, aby se v ní nevyskytovaly větší bloky. Součástí zavážky neměl být v žádném případě komunální a průmyslový odpad. Podmínky pro využívání odpadů v podzemních prostorách a na povrchu terénu stanovovalo v době provádění zavážky ustanovení § 12 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.ČIŽP nepostupovala v souladu se zákonem, jestliže odvolateli za jeho jednání uložila pokutu podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o odpadech. Ministerstvo pak pochybilo, když prvoinstanční rozhodnutí potvrdilo. Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o odpadech pokud dále není stanoveno jinak, lze s odpady podle tohoto zákona nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle tohoto zákona určena. V daném případě je stanoveno jinak v ustanovení § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Ze spisové dokumentace nepochybně vyplývá, že ze strany odvolatele byl do lomu P. navážen odpad, konkrétně výkopová zemina a kamení. Laboratorní analýza kontrolního vzorku předmětného odpadu však prokázala, že zemina vyhovuje limitům stanoveným vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady (zkušební laboratoř akreditovaná ČIA č. 1163). Předmětný materiál je tedy třeba považovat za odpad splňující požadavky na vstupní suroviny. V protokolu z místního šetření ČIŽP ze dne 16. 4. 2004 je rovněž uvedeno, že u předmětného materiálu nebyl zjištěn výskyt žádných jiných odpadů (komunální odpad, stavební suť apod.). Nadto navážení odpadu probíhalo za účastí příslušných správních orgánů. Konkrétně pod dohledem Správy CHKO Č. a za podmínek, které byly stanoveny v rozhodnutí ministerstva o povolení výjimky z ochranných podmínek CHKO Český kras pro provedení terénních úprav značného rozsahu v souvislosti s organizovanou zavážkou lomu P. nekontaminovaným výkopovým materiálem s následnou rekultivací v k. ú. S. Daný případ je tak třeba nepochybně podřadit pod ustanovení § 14 odst. 2 zákona o odpadech, podle kterého odvolatel k předmětné činnosti, tj. navážení odpadu do lomu P., nepotřeboval souhlas příslušného krajského úřadu. Považuji za prokázané, že odvolatel provozoval zařízení, které nebylo podle tohoto zákona určeno k nakládání s odpady, a v něm využíval odpady, které splňují požadavky na vstupní suroviny.