|
Průmyslové a zemědělské podniky o této povinnosti věděly už od roku 2002, ale velká část z nich nechala vyřizování na poslední chvíli. „Řada provozovatelů se probudila až teď, půl roku před vypršením termínu. Ve všech krajích se tak potýkají s náporem nových žádostí,“ popisuje situaci Jan Maršák, vedoucí oddělení IPPC Ministerstva životního prostředí ČR. Největší problémy se očekávají ve Středočeském kraji, kde je soustředěno nejvíce provozovatelů zařízení spadajících pod směrnici o IPPC a 70 z nich zatím nepodalo žádost.
Situace se liší také podle odvětví. Zatímco velké podniky z oblasti energetiky, chemického průmyslu nebo nakládání s odpady se s požadavky vyrovnaly většinou již v předstihu, problémy s jejich splněním mají ve slévárnách, v potravinářských provozech a především ve velkochovech drůbeže a prasat. „Ve srovnání s průmyslem, kde se ekologické souvislosti řeší již delší dobu, se v zemědělství environmentální hledisko prosazuje až nyní a řada podniků začínala prakticky od nuly. Před rokem situace vypadala skutečně tragicky, ale nyní se zlepšila a velká většina provozovatelů se již zapojila do povolovacího procesu,“ informoval Petr Zajíček z Ministerstva zemědělství ČR. Ze 120 podniků průmyslu potravin a krmiv by žádosti mělo podat ještě 16 a ze 420 intenzivních chovů drůbeže a prasat o integrované povolení dosud nepožádalo 64 provozů.
Ministerstvo životního prostředí v současnosti eviduje přibližně 1200 žádostí o integrované povolení, které pokrývají bezmála 1600 zařízení spadajících pod IPPC. Celkem bylo vydáno přes 800 povolení, z toho třetina v posledních šesti měsících. Přibližně 30 procent dotčených zařízení je v povolovacím procesu a devět procent stále stojí mimo něj, tj. vůbec nepodalo žádost. „Stihnout se do ještě dá, ale pro naplnění zákonných povinností zbývá skutečně už velmi úzký časový prostor, takže to pro firmy bude těžké. Při dobře zpracované žádosti se doba od jejího podání k vydání povolení může zkrátit až na čtyři měsíce. Je zřejmé, že řada provozovatelů termín ke 30. říjnu 2007 nestihne a spolu s Českou inspekcí životního prostředí právě řešíme, jak se k nim postavíme,“ říká Maršák. Pravděpodobně se bude rozlišovat mezi těmi, kdo žádost vůbec nepodali, a těmi, kdo z administrativních či jiných důvodů zatím nedostali povolení. V každém případě ministerstvo doporučujeme žádost podat co nejdříve a začít spolupracovat s příslušným krajským úřadem tak, aby protiprávní stav netrval příliš dlouho. Sankce mohou dosáhnout až 7 milionů korun a v případě většího znečištění životního prostředí firmám hrozí i zastavení provozu. „Domnívám se, že k termínu 30. října bude zbývat už jen několik desítek provozovatelů, kteří nepodali žádost, a s těmi bude nutné zahájit správní řízení,“ míní vedoucí oddělení IPPC.
Omezování znečištění z průmyslové a zemědělské výroby patří k prioritám EU v oblasti životního prostředí a směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) je hlavním nástrojem její politiky. V ČR znamenala zcela nový přístup k ochraně životního prostředí, zavedla nový povolovací koncept založený na komunikaci mezi povolovatelem a provozovatelem a otevřela výměnu informací o nejlepších dostupných technologiích (BAT). Všechny environmentální požadavky se sjednotily do rámce jediného povolení a na zkušenostech získaných v povolovacím procesu se bude stavět v dalších obdobích, kdy se platnost směrnice o IPPC rozšíří na daleko vyšší počet výrobních zařízení.
Tiskové středisko BVV |
