Přitažlivá alternativa
Pařížský region sází na zatraktivnění hromadné dopravy, řekla Ekonomu Sabine
Avrilová z dopravní organizace STIF.
Pařížský region sází na zatraktivnění hromadné dopravy, řekla Ekonomu Sabine Avrilová z dopravní organizace STIF.
Francouzi milují auta. Jak je přesvědčujete, aby dali přednost hromadné dopravě?
Na rozdíl od Londýna a Stockholmu jsme nezavedli platbu mýta při vjezdu do centra hlavního města. Dali jsme přednost plánu městské mobility, tedy sérii opatření, která zatraktivňují hromadnou dopravu a odrazují od ježdění autem. V pařížském regionu Žle-de-France nejvíce jezdili autem obyvatelé širšího pásu kolem hlavního města, ale ve skutečnosti to nebyla jejich svobodná volba, neměli jinou alternativu, jak se dostat do zaměstnání. Nyní tuto alternativu mají.
Jak STIF vznikl?
Už v roce 1959, nařízením vlády, a stát pak kontroloval polovinu představenstva STIF. To se změnilo až v červenci 2005, na základě nového zákona o decentralizaci. Teď je STIF řízen hlavně Radou regionu Žle-de-France, která má většinu, dále pařížskou radnicí a zástupci okolních departementů.
Podílí se STIF také na financování velkých dopravních staveb?
To ne, STIF se zabývá jen organizaci dopravy. Vyhodnocuje poptávku po dopravním spojení a uzavírá kontrakty s provozovateli. Financování velkých infrastrukturních projektů je svěřeno regionu Žle-de-France na základě smlouvy se státem. STIF se účastní přípravných diskusí, koordinace a posuzování projektů, a pak je pověřen dohledem nad provozem a finančním hospodařením.
Vlastní plány mobility teď musí mít všechny francouzské městské aglomerace nad 100 tisíc obyvatel, jak to stanovuje zákon o kvalitě ovzduší z roku 1996. Není to unikát? Existuje obdobná právní norma v jiných západoevropských zemích?
Nejblíže Francii jsou skandinávské země, které také mají integrovanou vizi městské dopravy. Například Finsko přišlo s pětiletým plánem rozvoje městské hromadné dopravy, který je mimořádně široký a úzce spojuje urbanistické a dopravní plánování s ekologií.
Kladete si za cíl maximalizovat existující síť a přitom minimalizovat velké investice. Došly vám peníze?
Záměrem je plně využívat existující dopravní síť a zlepšit přestupní body. To jsou ta nádraží, kde se stýkají železnice, metro, autobusy, a tam jsou také parkoviště pro osobní auta a jízdní kola. Takových bodů je v regionu Žle-de-France 150. Vedle toho restrukturalizujeme síť autobusů, abychom dosáhli maximálního propojení na předměstské vlaky a metro.
Využíváte starou železniční síť, nebo bylo třeba vybudovat nové tratě?
Všechny staré železniční tratě zde slouží a chceme jejich využití víc propojit s tramvajemi. Loni na podzim jsme uvedli do provozu jednu takovou linku, kde souprava, podobná tramvaji, jezdí po staré železniční trati mezi Bondy a Aulnay.
Jak to všechno jezdí v noci?
Kolejová doprava se v pozdních nočních hodinách zastaví a nahrazuje ji síť autobusů Noctilien. Od 0.30 do 5.30 jsou v provozu 42 linky se 2000 zastávkami ve 175 obcích regionu. O situaci ve všech autobusech informuje videosystém.
Účastní se toho také zaměstnavatelé? Přispívají na hromadnou dopravu?
Musí. Podle zákona všechny podniky s více než 9 zaměstnanci přispívají na hromadnou dopravu formou daně. Je to významný příspěvek. V roce 2006 představovaly provozní výdaje STIF 6,7 miliardy eur, z toho jsme 2,5 miliardy eur uhradili z prodeje jízdenek a dalších 2,5 miliardy eur ze zmíněné daně.
To je pořád málo, kde je ten zbytek?
Jsme v rovnováze, schodek si nemůžeme dovolit. 1,3 miliardy eur dostáváme od správních celků, tedy regionu a 8 departementů. Dostáváme také příspěvky od státu, ale ty mají jen okrajový význam. Přispívá například na dopravu dětí do školy, letos 120 miliony eur.
Jak se dokážete dohodnout na společné dopravě regionu?
Hlavní dopravní linky procházejí více departementy, řadou obcí. Proto je vždy třeba dosáhnout konsenzu. Diskuse se účastní všechny obce, provozovatelé dopravy, organizace zastupující spotřebitele, a třeba i invalidy. Všichni tito aktéři se musí shodnout na diagnóze, na tom, co je obtížné, co je třeba zlepšit. Potom musí příslušné obce převzít odpovědnost za úpravu tras, například za vybudování přednostního pásu pro autobusy. Budování přestupních bodů je snazší - obvykle leží na území jedné obce.
Jakou roli hraje dopravní politika ve volbách?
Veřejnost i politici si stále více uvědomují problém znečišťování ovzduší v městských aglomerací, v nichž žije přes 80 % občanů EU.
Čím by se z činnosti STIF mohly inspirovat Praha a střední Čechy?
Velmi integrovanou vizí dopravy v metropoli a obklopujícím regionu. Dále účinnými a dosti originálními nástroji plánování, včetně plánu městské mobility. A také politikou kvality služeb. Používáme přísné ukazatele a vyhodnocujeme je. Požadavky na kvalitu jsou zapracovány v kontraktech, které STIF uzavírá s provozovateli. Jak se dvěma veřejnými - železniční společností SNCF a pařížským dopravním podnikem RATP - tak s privátním sdružením autobusových společností Optile.
AUTOR: Karel Ježek
Sabine Avrilová je projektovou expertkou Dopravního syndikátu regionu Žle-de-France (STIF). Tato organizace, kterou vlastní a řídí Regionální rada Žle-de-France, město (a zároveň departement) Paříž a sedm dalších departementů, hraje klíčovou roli v organizaci dopravy v celém pařížském regionu. Na tomto území o rozloze 12 012 čtverečních kilometrů žije 11,4 milionu lidí, kteří uskuteční přibližně 37 milionů jízd denně.
Francouzi milují auta. Jak je přesvědčujete, aby dali přednost hromadné dopravě?
Na rozdíl od Londýna a Stockholmu jsme nezavedli platbu mýta při vjezdu do centra hlavního města. Dali jsme přednost plánu městské mobility, tedy sérii opatření, která zatraktivňují hromadnou dopravu a odrazují od ježdění autem. V pařížském regionu Žle-de-France nejvíce jezdili autem obyvatelé širšího pásu kolem hlavního města, ale ve skutečnosti to nebyla jejich svobodná volba, neměli jinou alternativu, jak se dostat do zaměstnání. Nyní tuto alternativu mají.
Jak STIF vznikl?
Už v roce 1959, nařízením vlády, a stát pak kontroloval polovinu představenstva STIF. To se změnilo až v červenci 2005, na základě nového zákona o decentralizaci. Teď je STIF řízen hlavně Radou regionu Žle-de-France, která má většinu, dále pařížskou radnicí a zástupci okolních departementů.
Podílí se STIF také na financování velkých dopravních staveb?
To ne, STIF se zabývá jen organizaci dopravy. Vyhodnocuje poptávku po dopravním spojení a uzavírá kontrakty s provozovateli. Financování velkých infrastrukturních projektů je svěřeno regionu Žle-de-France na základě smlouvy se státem. STIF se účastní přípravných diskusí, koordinace a posuzování projektů, a pak je pověřen dohledem nad provozem a finančním hospodařením.
Vlastní plány mobility teď musí mít všechny francouzské městské aglomerace nad 100 tisíc obyvatel, jak to stanovuje zákon o kvalitě ovzduší z roku 1996. Není to unikát? Existuje obdobná právní norma v jiných západoevropských zemích?
Nejblíže Francii jsou skandinávské země, které také mají integrovanou vizi městské dopravy. Například Finsko přišlo s pětiletým plánem rozvoje městské hromadné dopravy, který je mimořádně široký a úzce spojuje urbanistické a dopravní plánování s ekologií.
Kladete si za cíl maximalizovat existující síť a přitom minimalizovat velké investice. Došly vám peníze?
Záměrem je plně využívat existující dopravní síť a zlepšit přestupní body. To jsou ta nádraží, kde se stýkají železnice, metro, autobusy, a tam jsou také parkoviště pro osobní auta a jízdní kola. Takových bodů je v regionu Žle-de-France 150. Vedle toho restrukturalizujeme síť autobusů, abychom dosáhli maximálního propojení na předměstské vlaky a metro.
Využíváte starou železniční síť, nebo bylo třeba vybudovat nové tratě?
Všechny staré železniční tratě zde slouží a chceme jejich využití víc propojit s tramvajemi. Loni na podzim jsme uvedli do provozu jednu takovou linku, kde souprava, podobná tramvaji, jezdí po staré železniční trati mezi Bondy a Aulnay.
Jak to všechno jezdí v noci?
Kolejová doprava se v pozdních nočních hodinách zastaví a nahrazuje ji síť autobusů Noctilien. Od 0.30 do 5.30 jsou v provozu 42 linky se 2000 zastávkami ve 175 obcích regionu. O situaci ve všech autobusech informuje videosystém.
Účastní se toho také zaměstnavatelé? Přispívají na hromadnou dopravu?
Musí. Podle zákona všechny podniky s více než 9 zaměstnanci přispívají na hromadnou dopravu formou daně. Je to významný příspěvek. V roce 2006 představovaly provozní výdaje STIF 6,7 miliardy eur, z toho jsme 2,5 miliardy eur uhradili z prodeje jízdenek a dalších 2,5 miliardy eur ze zmíněné daně.
To je pořád málo, kde je ten zbytek?
Jsme v rovnováze, schodek si nemůžeme dovolit. 1,3 miliardy eur dostáváme od správních celků, tedy regionu a 8 departementů. Dostáváme také příspěvky od státu, ale ty mají jen okrajový význam. Přispívá například na dopravu dětí do školy, letos 120 miliony eur.
Jak se dokážete dohodnout na společné dopravě regionu?
Hlavní dopravní linky procházejí více departementy, řadou obcí. Proto je vždy třeba dosáhnout konsenzu. Diskuse se účastní všechny obce, provozovatelé dopravy, organizace zastupující spotřebitele, a třeba i invalidy. Všichni tito aktéři se musí shodnout na diagnóze, na tom, co je obtížné, co je třeba zlepšit. Potom musí příslušné obce převzít odpovědnost za úpravu tras, například za vybudování přednostního pásu pro autobusy. Budování přestupních bodů je snazší - obvykle leží na území jedné obce.
Jakou roli hraje dopravní politika ve volbách?
Veřejnost i politici si stále více uvědomují problém znečišťování ovzduší v městských aglomerací, v nichž žije přes 80 % občanů EU.
Čím by se z činnosti STIF mohly inspirovat Praha a střední Čechy?
Velmi integrovanou vizí dopravy v metropoli a obklopujícím regionu. Dále účinnými a dosti originálními nástroji plánování, včetně plánu městské mobility. A také politikou kvality služeb. Používáme přísné ukazatele a vyhodnocujeme je. Požadavky na kvalitu jsou zapracovány v kontraktech, které STIF uzavírá s provozovateli. Jak se dvěma veřejnými - železniční společností SNCF a pařížským dopravním podnikem RATP - tak s privátním sdružením autobusových společností Optile.
AUTOR: Karel Ježek
Sabine Avrilová je projektovou expertkou Dopravního syndikátu regionu Žle-de-France (STIF). Tato organizace, kterou vlastní a řídí Regionální rada Žle-de-France, město (a zároveň departement) Paříž a sedm dalších departementů, hraje klíčovou roli v organizaci dopravy v celém pařížském regionu. Na tomto území o rozloze 12 012 čtverečních kilometrů žije 11,4 milionu lidí, kteří uskuteční přibližně 37 milionů jízd denně.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
