Pokud budete jíst biopotraviny a šetřit přírodu, nebudete hned krásnější, zdravější, chytřejší, ani nezbohatnete.
V ekologickém zemědělství vidím lidské příběhy
Může to ale ovlivnit váš životní styl. Tvrdí to ředitelka PRO-BIO LIGY Jana Průšová.
AUTOR: Zdena Líkařová
* Která je vaše nejoblíbenější biopotravina?
Mezi moje nejoblíbenější rozhodně patří sasovská biošunka, kozí sýr od pana Špatného a fantastická mrkev od paní Markové.
* Jaký je rozdíl mezi biošunkou a šunkou vyráběnou běžným způsobem?
Zásadní rozdíl je v kvalitě základní suroviny, kterou ovlivňuje způsob chovu a životní podmínky zvířat, a v technologii zpracování. Česká biošunka je solená mořskou solí a lehce zauzená, při její výrobě se nepoužívají žádné chemikálie ani barviva a obsahuje 80 až 90 procent masa, zbylých deset procent tvoří přírodní šťáva. Konvenčně vyráběná šunka je solená dusitanovou solí, která způsobí tu "krásně" růžovou barvu, na kterou jsou zákazníci zvyklí, ale je i karcinogenní při určitých procesech v těle. Používají se však i další chemikálie - například oblíbení pomocníci masného průmyslu polyfosfáty, které dokáží uvolnit strukturu masa, jež pak váže vodu, emulgátory pojící vodu a tuk v jakousi hmotu tvořící vysoké procento obsahu uzenin. V některých levných, konvenčně vyráběných, tzv. konzumních šunkách je až 50 procent vody. Taková šunka, která má nízký podíl masa a často obsahuje i lepek, navíc vůbec není dietní. Mnohé uzeniny často nebývají ani zauzeny, typickou vůni uzeného masa jim dodávají jakési chemické "pomády", jimiž bývají potřeny. Tzv. šunka pro děti obsahuje snížené množství chemických přísad, ale biošunce se zdaleka nevyrovná.
* Kolik procent v jídelníčku vaší rodiny tvoří biopotraviny?
Od 60 do 90 procent. Vajíčka, ovoce a zelenina, maso, mléko a mléčné výrobky, sladkosti, obiloviny, pečivo.
* Kde biopotraviny kupujete?
Některé přímo na farmách, jiné si nechám vozit od farmářů, nakupuji ve specializovaných bioprodejnách, a když je nouze, tak v supermarketu. Může se to zdát složité, ale určitě mi to nezabere víc času než běžné nákupy většiny českých spotřebitelů v řetězcích.
* A kolik vás to stojí?
Tak to je různé. Na ekofarmách bývají ceny podobné cenám konvenčních potravin v obchodech. Ve specializovaných bioprodejnách i v hypermarketech bývají ceny vyšší, ale záleží na jednotlivých potravinách. Biomléko se cenou téměř neliší od plnotučného mléka v lahvi, naopak u šunky je ten rozdíl dost velký, cca 100 procent. Ale je pravda, že šunku nemusí člověk jíst každý den.
* Proč dáváte přednost biopotravinám? Kvůli zdraví?
Nejen kvůli zdraví. Pro mě je to součást životního stylu, se kterým spojuji další věci, jako je například ochrana přírody nebo vztah k lidem, kteří potraviny vyrábějí. Považuji za důležité, že znám farmáře, kteří pěstují rostliny a chovají zvířata, a za každou potravinou vidím konkrétního člověka. Možná se to někomu může zdát naivní, ale těší mě, že právě tyhle lidi mohu podpořit, protože oni si to zaslouží. Znám je, vím, kde a jak žijí, slyšela jsem jejich životní příběhy, a proto jejich potraviny pro mne nejsou jen anonymní hmotou. Hlavním motivem pro mě je, že ekologičtí zemědělci ve srovnání s těmi, kteří hospodaří konvenčně, jsou daleko šetrnější k přírodě i ke zvířatům a jejich chování by mělo být doceněno. Ekologické hledisko je pro mě v životě hodně důležité. A navíc biopotraviny výborně chutnají!
* Jak jste se k ekologii vlastně dostala?
Shodou náhod, jak to v životě bývá. Vyrostla jsem v malém městě, ve Voticích, a díky působení v ilegálním skautském oddílu a díky výchově v rodině jsem získala pro mé rodiče možná až překvapivě silný, velmi emocionální vztah k přírodě. Už na střední a vysoké škole jsem se podílela na ekologické výchově a v okamžiku, kdy jsem se setkala se spoluzakladateli PRO-BIO LIGY Hankou Zemanovou, Jirkou Urbanem, Jarmilou Chladovou a Renatou Osladilovou, bylo o mém dalším profesním směřování rozhodnuto. Když jsem pak začala poznávat farmáře, stala se z toho srdeční záležitost.
* Jací jsou ekologičtí farmáři?
Mnohdy jsou to lidé, kteří mají natolik silný vztah k půdě, k přírodě a životnímu prostředí, že mu podřídí celý život, obětují mu vlastní pohodlí, a přestože velmi tvrdě pracují, často i zisk. Jejich entuziasmus je tím obdivuhodnější, čím pragmatičtější se stává doba, v níž žijeme. Ekologicky mnohdy hospodaří lidé, kteří zrestituovali majetek a vracejí se na půdu svých předků. Mají k ní jiný vztah než ti, kteří pracují na anonymních polích zemědělských družstev. Ekozemědělce bych rozdělila do tří skupin: Jednak rodinné farmy, což bývají zajímaví lidé, se kterými rádi pracujeme, protože tam je ta spolupráce nejkonkrétnější. Další skupinou jsou zemědělci hospodařící na středně velkých farmách a třetí skupinu tvoří ti, kteří obhospodařují velké výměry, tedy tisíc a více hektarů, většinou to jsou opravdu velké zemědělské podniky s rozsáhlými travními porosty. Ti se většinou zaměřují na chov hovězího skotu, bohužel však bez produkce mléka.
* Setkala jsem se s názorem, že biopotraviny jsou chimérou, protože půda je v celé Evropě natolik kontaminovaná, že ekologicky čisté suroviny se na ní už vypěstovat nedají. Co si o tom myslíte?
Tyhle argumenty často používají kritici ekologického zemědělství. Životní prostředí samozřejmě není dnes tak čisté, jako bylo před dvěma stovkami let a dříve, a to, že se u nás hospodařilo velmi intenzivně a chemicky, znamená, že půda a voda byly a jsou kontaminované. Ale když se podíváte, jak znovu ožívají řeky, jak se v České republice zlepšuje kvalita vod obecně, pochopíte, že životní prostředí lze napravit, i když to možná bude trvat desítky a v některých oblastech stovky let, a jen tehdy, pokud se ekologickou cestou vydáme. Nicméně výzkumy ukazují, že zlepšovat se může i kvalita půdy, velmi průkazným ukazatelem jsou půdní organismy, jejichž četnost v ekologicky obhospodařované půdě stoupá. Čím déle hospodaříte ekologicky, tím jsou její obyvatelé aktivnější a půda je živější, zdravější. Smysl bia není založen na absolutně čistém prostředí (kde bychom ho asi nalezli?), protože my ho skutečně nemáme, žijeme v tom, co jsme si sami vytvořili.
Důležité ale je, že ekologičtější zemědělci dále půdu, vzduch ani vody neznečišťují, nevnášejí do prostředí další cizorodé látky, a jejich potraviny jsou díky tomu kvalitnější. Ekologické zemědělství není návrat do středověku, naopak využívá výsledků moderní vědy. Jenom nechce škodit a snaží se o harmonii. Na ekologických farmách bývá pestrá produkce, což je přirozené a má to svůj význam i důvody.
* Jeden z mýtů praví, že všechny biopotraviny jsou zdravé.
Ale to vůbec nemusí být pravda. Bio není žádný vyhraněný stravovací směr. Můžete jíst úplně nezdravě a přitom v biokvalitě, jakmile se budete stravovat pouze jednostranně a nudně. Vždycky záleží na výběru a pestrosti. Pokud jíte biopotraviny, můžete si být jistá, že jsou šetrně vyprodukované, minimálně upravované a zpracované, aby si zachovaly co nejvíce zdraví prospěšných látek. Jsou bez chemie a bez geneticky modifikovaných organismů. Zdravost biopotravin je v tom, jak vznikají. U masných výrobků je to také o životě zvířat, transportu a porážce, které by se měly obejít bez stresů. Je přece všeobecně známo, že stresový hormon u konvenčně chovaných a porážených zvířat jejich maso znehodnocuje. Proto za biopotravinami vidím "eko-logičnost" ve způsobu hospodaření a příběhy lidí.
* Používáte biokosmetiku?
Používám, protože když člověk pronikne do výroby konvenční kosmetiky, zděsí se, co si na pleť dává. Běžná kosmetika, která je postavená na ropných produktech, je plná chemikálií. Certifikovaná přírodní kosmetika je z přírodních surovin, používá přírodní konzervační látky, například vhodné kombinace éterických olejů, vitamin E a technologie plnění v ochranné atmosféře bez přístupu kyslíku a nesmí obsahovat suroviny z mrtvých zvířat. Výborná je zejména pro děti, které mají hodně jemnou a citlivou pleť, jejímž prostřednictvím se všechno velmi rychle vstřebává do krve. V České republice není mnoho výrobců přírodní kosmetiky, protože tu chybí finanční prostředky na vývoj a výzkum, a proto se rozvíjí spolupráce českých výrobců se zahraničními společnostmi s mnohaletými zkušenostmi. Ale například ve Francii, v Německu nebo Rakousku už léta zažívá přírodní kosmetika boom.
* Pokud vím, existují i textilie v biokvalitě. Znáte je?
Znám, pomalu se oděvy z nich objevují i v některých českých obchodech s biopotravinami. Biotextil ale chápu jako věc budoucnosti, protože je u nás zatím poměrně drahý a málo dostupný.
* Jak vnímáte českou populaci ve vztahu k bio?
Většina lidí sice říká, že jí jde o kvalitu, ale při samotném nákupu dává přednost množství - a pokud možno za co nejméně peněz. Relativně lacinými potravinami potom zbytečně plýtvá. Víte, že například ve Vídni tvoří potraviny celých pět až osm procent domovního odpadu? U nás to bude možná podobné... Připadá mi nesmyslné vyhazovat potraviny, obzvlášť když na druhém konci světa lidé hladoví.
* Jak se staví vaše rodina k vašim ekologickým aktivitám? Má pro ně porozumění?
Má. Přestože manžel pracuje ve zdánlivě neekologickém oboru podporujícím spíše konzumní styl života, tedy v reklamě, stal se z něj zanícený propagátor biopotravin a ekologického životního stylu. A naše tříletá dcera Anička je takové přírodní dítě, často ji beru s sebou za farmáři, pochovala nebo pohladila si snad všechna mláďata, okusila kdeco, dá se říct, že útlé dětství strávila na venkově a na farmách. Doufám, že i naše rodina jednou zakotví na vesnici. Dnes sice bydlíme za Prahou, ale v Praze s manželem pracujeme. Jako dva lidé, kteří se ve městě nenarodili, si však na něj těžko zvykáme a táhne nás to zpátky, blíž k přírodě.
K líčení byly použity produkty značky L'ORÉAL Paris:
make-up: Translucide (rozjasňující make-up s vit. C) - odstín 16 beige nu
tvářenka: Blush Delice - 01 rose guimauve
oči - oční stíny: Trio Yeux Star Secrets - odstín 319, černá linka Super liner 01, řasenka Téléscopic černá
rty: rtěnka Color Riche Star Secrets - odstín 713 a lesk Glam Shine Juice 204 nebo 206
pro péči: denní hydratační krém Activ Futur/ L'Oréal Paris a kolem očí Active C yeux La Roche-Posay
pro péči a úpravu vlasů: šampon a balzám Elséve Nutri-Gloss / styling: Studio Line Hot Straight (termofixační uhlazující mléko) a lak na vlasy s leskem Fix&Shine Studio Line - vše L'Oréal Paris
make-up a styling: Jitka Chramostová
foto: Jiří Hurt pro L'Oréal Paris
PRO-BIO LIGA
PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství je občanské sdružení, které vzniklo v roce 2002 jako samostatná pobočka Svazu ekologických zemědělců. PRO-BIO je aktivní v oblasti ochrany spotřebitelů potravin a osvěty zaměřené na systémové souvislosti ekologického zemědělství. Osvětové aktivity PRO-BIO LIGY podporují změnu životního stylu a alternativní spotřebitelský systém v oblasti potravin. Její snahou je informovat a chránit spotřebitele potravin, podporovat systémové vnímání potravinářské produkce, přispívat k celoživotnímu vzdělávání a zvyšovat všeobecnou ekogramotnost, kterou považuje za předpoklad změny v každodenním životním stylu. Její motto zní: Chceme zdravou stravu bez chemie, chov zvířat bez utrpení a krajinu bez devastace.
Činnost PRO-BIO LIGY podporují například členové sdružení, MZe ČR, MŽP ČR či EU v rámci programu Transition Facility prostřednictvím Nadace NROS.
AUTOR: Zdena Líkařová
* Která je vaše nejoblíbenější biopotravina?
Mezi moje nejoblíbenější rozhodně patří sasovská biošunka, kozí sýr od pana Špatného a fantastická mrkev od paní Markové.
* Jaký je rozdíl mezi biošunkou a šunkou vyráběnou běžným způsobem?
Zásadní rozdíl je v kvalitě základní suroviny, kterou ovlivňuje způsob chovu a životní podmínky zvířat, a v technologii zpracování. Česká biošunka je solená mořskou solí a lehce zauzená, při její výrobě se nepoužívají žádné chemikálie ani barviva a obsahuje 80 až 90 procent masa, zbylých deset procent tvoří přírodní šťáva. Konvenčně vyráběná šunka je solená dusitanovou solí, která způsobí tu "krásně" růžovou barvu, na kterou jsou zákazníci zvyklí, ale je i karcinogenní při určitých procesech v těle. Používají se však i další chemikálie - například oblíbení pomocníci masného průmyslu polyfosfáty, které dokáží uvolnit strukturu masa, jež pak váže vodu, emulgátory pojící vodu a tuk v jakousi hmotu tvořící vysoké procento obsahu uzenin. V některých levných, konvenčně vyráběných, tzv. konzumních šunkách je až 50 procent vody. Taková šunka, která má nízký podíl masa a často obsahuje i lepek, navíc vůbec není dietní. Mnohé uzeniny často nebývají ani zauzeny, typickou vůni uzeného masa jim dodávají jakési chemické "pomády", jimiž bývají potřeny. Tzv. šunka pro děti obsahuje snížené množství chemických přísad, ale biošunce se zdaleka nevyrovná.
* Kolik procent v jídelníčku vaší rodiny tvoří biopotraviny?
Od 60 do 90 procent. Vajíčka, ovoce a zelenina, maso, mléko a mléčné výrobky, sladkosti, obiloviny, pečivo.
* Kde biopotraviny kupujete?
Některé přímo na farmách, jiné si nechám vozit od farmářů, nakupuji ve specializovaných bioprodejnách, a když je nouze, tak v supermarketu. Může se to zdát složité, ale určitě mi to nezabere víc času než běžné nákupy většiny českých spotřebitelů v řetězcích.
* A kolik vás to stojí?
Tak to je různé. Na ekofarmách bývají ceny podobné cenám konvenčních potravin v obchodech. Ve specializovaných bioprodejnách i v hypermarketech bývají ceny vyšší, ale záleží na jednotlivých potravinách. Biomléko se cenou téměř neliší od plnotučného mléka v lahvi, naopak u šunky je ten rozdíl dost velký, cca 100 procent. Ale je pravda, že šunku nemusí člověk jíst každý den.
* Proč dáváte přednost biopotravinám? Kvůli zdraví?
Nejen kvůli zdraví. Pro mě je to součást životního stylu, se kterým spojuji další věci, jako je například ochrana přírody nebo vztah k lidem, kteří potraviny vyrábějí. Považuji za důležité, že znám farmáře, kteří pěstují rostliny a chovají zvířata, a za každou potravinou vidím konkrétního člověka. Možná se to někomu může zdát naivní, ale těší mě, že právě tyhle lidi mohu podpořit, protože oni si to zaslouží. Znám je, vím, kde a jak žijí, slyšela jsem jejich životní příběhy, a proto jejich potraviny pro mne nejsou jen anonymní hmotou. Hlavním motivem pro mě je, že ekologičtí zemědělci ve srovnání s těmi, kteří hospodaří konvenčně, jsou daleko šetrnější k přírodě i ke zvířatům a jejich chování by mělo být doceněno. Ekologické hledisko je pro mě v životě hodně důležité. A navíc biopotraviny výborně chutnají!
* Jak jste se k ekologii vlastně dostala?
Shodou náhod, jak to v životě bývá. Vyrostla jsem v malém městě, ve Voticích, a díky působení v ilegálním skautském oddílu a díky výchově v rodině jsem získala pro mé rodiče možná až překvapivě silný, velmi emocionální vztah k přírodě. Už na střední a vysoké škole jsem se podílela na ekologické výchově a v okamžiku, kdy jsem se setkala se spoluzakladateli PRO-BIO LIGY Hankou Zemanovou, Jirkou Urbanem, Jarmilou Chladovou a Renatou Osladilovou, bylo o mém dalším profesním směřování rozhodnuto. Když jsem pak začala poznávat farmáře, stala se z toho srdeční záležitost.
* Jací jsou ekologičtí farmáři?
Mnohdy jsou to lidé, kteří mají natolik silný vztah k půdě, k přírodě a životnímu prostředí, že mu podřídí celý život, obětují mu vlastní pohodlí, a přestože velmi tvrdě pracují, často i zisk. Jejich entuziasmus je tím obdivuhodnější, čím pragmatičtější se stává doba, v níž žijeme. Ekologicky mnohdy hospodaří lidé, kteří zrestituovali majetek a vracejí se na půdu svých předků. Mají k ní jiný vztah než ti, kteří pracují na anonymních polích zemědělských družstev. Ekozemědělce bych rozdělila do tří skupin: Jednak rodinné farmy, což bývají zajímaví lidé, se kterými rádi pracujeme, protože tam je ta spolupráce nejkonkrétnější. Další skupinou jsou zemědělci hospodařící na středně velkých farmách a třetí skupinu tvoří ti, kteří obhospodařují velké výměry, tedy tisíc a více hektarů, většinou to jsou opravdu velké zemědělské podniky s rozsáhlými travními porosty. Ti se většinou zaměřují na chov hovězího skotu, bohužel však bez produkce mléka.
* Setkala jsem se s názorem, že biopotraviny jsou chimérou, protože půda je v celé Evropě natolik kontaminovaná, že ekologicky čisté suroviny se na ní už vypěstovat nedají. Co si o tom myslíte?
Tyhle argumenty často používají kritici ekologického zemědělství. Životní prostředí samozřejmě není dnes tak čisté, jako bylo před dvěma stovkami let a dříve, a to, že se u nás hospodařilo velmi intenzivně a chemicky, znamená, že půda a voda byly a jsou kontaminované. Ale když se podíváte, jak znovu ožívají řeky, jak se v České republice zlepšuje kvalita vod obecně, pochopíte, že životní prostředí lze napravit, i když to možná bude trvat desítky a v některých oblastech stovky let, a jen tehdy, pokud se ekologickou cestou vydáme. Nicméně výzkumy ukazují, že zlepšovat se může i kvalita půdy, velmi průkazným ukazatelem jsou půdní organismy, jejichž četnost v ekologicky obhospodařované půdě stoupá. Čím déle hospodaříte ekologicky, tím jsou její obyvatelé aktivnější a půda je živější, zdravější. Smysl bia není založen na absolutně čistém prostředí (kde bychom ho asi nalezli?), protože my ho skutečně nemáme, žijeme v tom, co jsme si sami vytvořili.
Důležité ale je, že ekologičtější zemědělci dále půdu, vzduch ani vody neznečišťují, nevnášejí do prostředí další cizorodé látky, a jejich potraviny jsou díky tomu kvalitnější. Ekologické zemědělství není návrat do středověku, naopak využívá výsledků moderní vědy. Jenom nechce škodit a snaží se o harmonii. Na ekologických farmách bývá pestrá produkce, což je přirozené a má to svůj význam i důvody.
* Jeden z mýtů praví, že všechny biopotraviny jsou zdravé.
Ale to vůbec nemusí být pravda. Bio není žádný vyhraněný stravovací směr. Můžete jíst úplně nezdravě a přitom v biokvalitě, jakmile se budete stravovat pouze jednostranně a nudně. Vždycky záleží na výběru a pestrosti. Pokud jíte biopotraviny, můžete si být jistá, že jsou šetrně vyprodukované, minimálně upravované a zpracované, aby si zachovaly co nejvíce zdraví prospěšných látek. Jsou bez chemie a bez geneticky modifikovaných organismů. Zdravost biopotravin je v tom, jak vznikají. U masných výrobků je to také o životě zvířat, transportu a porážce, které by se měly obejít bez stresů. Je přece všeobecně známo, že stresový hormon u konvenčně chovaných a porážených zvířat jejich maso znehodnocuje. Proto za biopotravinami vidím "eko-logičnost" ve způsobu hospodaření a příběhy lidí.
* Používáte biokosmetiku?
Používám, protože když člověk pronikne do výroby konvenční kosmetiky, zděsí se, co si na pleť dává. Běžná kosmetika, která je postavená na ropných produktech, je plná chemikálií. Certifikovaná přírodní kosmetika je z přírodních surovin, používá přírodní konzervační látky, například vhodné kombinace éterických olejů, vitamin E a technologie plnění v ochranné atmosféře bez přístupu kyslíku a nesmí obsahovat suroviny z mrtvých zvířat. Výborná je zejména pro děti, které mají hodně jemnou a citlivou pleť, jejímž prostřednictvím se všechno velmi rychle vstřebává do krve. V České republice není mnoho výrobců přírodní kosmetiky, protože tu chybí finanční prostředky na vývoj a výzkum, a proto se rozvíjí spolupráce českých výrobců se zahraničními společnostmi s mnohaletými zkušenostmi. Ale například ve Francii, v Německu nebo Rakousku už léta zažívá přírodní kosmetika boom.
* Pokud vím, existují i textilie v biokvalitě. Znáte je?
Znám, pomalu se oděvy z nich objevují i v některých českých obchodech s biopotravinami. Biotextil ale chápu jako věc budoucnosti, protože je u nás zatím poměrně drahý a málo dostupný.
* Jak vnímáte českou populaci ve vztahu k bio?
Většina lidí sice říká, že jí jde o kvalitu, ale při samotném nákupu dává přednost množství - a pokud možno za co nejméně peněz. Relativně lacinými potravinami potom zbytečně plýtvá. Víte, že například ve Vídni tvoří potraviny celých pět až osm procent domovního odpadu? U nás to bude možná podobné... Připadá mi nesmyslné vyhazovat potraviny, obzvlášť když na druhém konci světa lidé hladoví.
* Jak se staví vaše rodina k vašim ekologickým aktivitám? Má pro ně porozumění?
Má. Přestože manžel pracuje ve zdánlivě neekologickém oboru podporujícím spíše konzumní styl života, tedy v reklamě, stal se z něj zanícený propagátor biopotravin a ekologického životního stylu. A naše tříletá dcera Anička je takové přírodní dítě, často ji beru s sebou za farmáři, pochovala nebo pohladila si snad všechna mláďata, okusila kdeco, dá se říct, že útlé dětství strávila na venkově a na farmách. Doufám, že i naše rodina jednou zakotví na vesnici. Dnes sice bydlíme za Prahou, ale v Praze s manželem pracujeme. Jako dva lidé, kteří se ve městě nenarodili, si však na něj těžko zvykáme a táhne nás to zpátky, blíž k přírodě.
K líčení byly použity produkty značky L'ORÉAL Paris:
make-up: Translucide (rozjasňující make-up s vit. C) - odstín 16 beige nu
tvářenka: Blush Delice - 01 rose guimauve
oči - oční stíny: Trio Yeux Star Secrets - odstín 319, černá linka Super liner 01, řasenka Téléscopic černá
rty: rtěnka Color Riche Star Secrets - odstín 713 a lesk Glam Shine Juice 204 nebo 206
pro péči: denní hydratační krém Activ Futur/ L'Oréal Paris a kolem očí Active C yeux La Roche-Posay
pro péči a úpravu vlasů: šampon a balzám Elséve Nutri-Gloss / styling: Studio Line Hot Straight (termofixační uhlazující mléko) a lak na vlasy s leskem Fix&Shine Studio Line - vše L'Oréal Paris
make-up a styling: Jitka Chramostová
foto: Jiří Hurt pro L'Oréal Paris
PRO-BIO LIGA
PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství je občanské sdružení, které vzniklo v roce 2002 jako samostatná pobočka Svazu ekologických zemědělců. PRO-BIO je aktivní v oblasti ochrany spotřebitelů potravin a osvěty zaměřené na systémové souvislosti ekologického zemědělství. Osvětové aktivity PRO-BIO LIGY podporují změnu životního stylu a alternativní spotřebitelský systém v oblasti potravin. Její snahou je informovat a chránit spotřebitele potravin, podporovat systémové vnímání potravinářské produkce, přispívat k celoživotnímu vzdělávání a zvyšovat všeobecnou ekogramotnost, kterou považuje za předpoklad změny v každodenním životním stylu. Její motto zní: Chceme zdravou stravu bez chemie, chov zvířat bez utrpení a krajinu bez devastace.
Činnost PRO-BIO LIGY podporují například členové sdružení, MZe ČR, MŽP ČR či EU v rámci programu Transition Facility prostřednictvím Nadace NROS.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
