Najít místo na hnízdo v obci je někdy obtížné, ale najít se musí, protože obec je ze zákona povinna třídit.
Nikdo nestaví skládku, aby pomáhal lidstvu
Jednatelem společnosti Ekodepon, s. r. o., která na Tachovsku provozuje pro Sdružení obcí Černošín skládku komunálního odpadu, zajišťuje jeho svoz i sběr nebezpečných a velkoobjemových odpadů, je Ing. Petr Strankmüller, kterému jsme položili několik otázek, týkajících se praxe odpadářských firem.
Jaké máte zkušenosti s vyhledáváním vhodných míst pro kontejnery v ulicích?
Najít místo na hnízdo v obci je někdy obtížné, ale najít se musí, protože obec je ze zákona povinna třídit. Takové místo musí splňovat mnoho různých požadavků: být dobře dopravně dostupné a také ve vhodné docházkové vzdálenosti. Síť barevných kontejnerů se stále zahušťuje, v extrémním případě jsou ulice lemovány hnízdy a kontejnery na směsný odpad. To estetice města moc neprospívá, navíc tam musí zajíždět svozové vozy někdy i několikrát denně. Řešení je na dohodě obce s firmou podle místních podmínek. Podle konkrétních požadavků je možné používat velké kontejnery, které znamenají méně svozů, ale větší docházkové vzdálenosti. Naopak malé nádoby znamenají kratší vzdálenosti, ale zase více svozů. Je tu ještě systém svozu v pytlích, který nezabírá veřejný prostor, ale zase je u něj velké nebezpečí znečišťování okolí (když například někdo vyhodí pytel mimo sběrový den).
Jak se tyto problémy řeší v zahraničí?
V centrech měst jsou již poměrně často podzemní kontejnery, které jsou již na několika místech k vidění i u nás. Jsou však velmi nákladné. Ve Španělsku jsme viděli na nových sídlištích budovat systém podzemních potrubních vedení napojených na kontejnery, které bylo možno z jednoho místa vysát podtlakem, a pak se odpady najednou odvážely. Ale to je hudba budoucnosti. Jde to jen v nových zástavbách a systém je drahý.
V odpadovém hospodářství, stejně jako v ostatních oborech, jsou finance rozhodující.
Ceny za ukládání na skládky stále rostou. V současnosti stojí skládkování kolem 1000 Kč za tunu (300 až 600 Kč za uložení, 100 Kč do fondu na rekultivaci, 400 Kč poplatek obci, v jejímž katastru se skládka nachází). Spálení tuny komunálního odpadů ve spalovně stojí kolem 2000 Kč. Zákon však povoluje poplatek za nakládání s odpadem do 500 Kč na občana, proto je nutné systémy dotovat. Velká města tak již mají s financováním svého systému problémy.
Na druhé straně náklady a investice do zařízení pro nakládání s odpady jsou obrovské. Jedna kazeta řízené skládky na zhruba 200 000 m3 odpadu stojí až 15 mil. Kč, sběrové vozidlo 3 až 7 mil. Kč podle vybavení. K tomu je třeba připočítat provozní a mzdové náklady a spousty dalších položek.
Ty peníze se musejí investorovi a firmám nějak vrátit. Nikdo nestaví skládku jen proto, že by chtěl pomáhat lidstvu od odpadů.
Logicky se náklady firmy přenášejí na zákazníky. V rámci konkurenčního boje často firmy obcím slibují, že jim určitou službu udělají zdarma. Většinou to však není pravda.
Někde to někdo vždycky zaplatí, nebo firma najde způsob, jak náklady získat zpět. Buď je připočte k ceně jiné služby, nebo například vyžaduje uzavřít smlouvu na několik let. Pak má jistotu, že za tu dobu své náklady (například na pořízení nových nádob) promítne postupně do celkových nákladů a dostane je zpět.
Lze tyto náklady nějak snížit?
Například při svozech odpadů je poměr mezi náklady na pořízení techniky a náklady na pracovní sílu zhruba 1:1. Pokud je třeba pracovníků víc, kloní se spíše k mzdovým nákladům. Jednočlenné posádky na sběrových vozech jsou proto mnohem levnější. Zase to ale vyžaduje velmi drahou svozovou techniku a upravení celého systému (např. umisťování kontejnerů na předem označená místa). Proto se "jednomužný" svoz příliš nerozšiřuje. Tyto vozy jsou vidět v bohaté SRN ve velkých městech, kde se tato technika vyplatí.
A jsou jiné způsoby, které by nevyžadovaly speciální techniku?
Existují samozřejmě také. Jak jsem řekl, skládkování stojí zhruba 1000 Kč za tunu, ale kompostování jen 350 až 400 Kč za tunu. Proto je výhodné odklonit podíl biologického odpadu z města na kompostárny. Vyjde to levněji.
Je však třeba zakalkulovat náklady na výstavbu kompostárny (kolem několika set tisíc), a také na dopravu biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Cena za kilometr se kalkuluje na 30 až 40 Kč.
Doprava zeleného odpadu v čerstvém stavu je nákladná, protože odpad je lehký a má veliký objem, takže se vozí vzduch. Sběr bioodpadu ze zahrad navíc přitahuje do systému další nové odpady, vlastně zvyšuje náklady (svozy), které se musejí zaplatit.
Z tohoto hlediska je odvoz bioodpadu "od dveří" luxusní službou. U malých producentů bioodpadu (domácnosti) je efektivnější podporovat domácí kompostování, tam kde je možné, případně komunitní kompostování pro menší celky (malá sídliště, ulice apod.). Aby se všechno sváželo v živém stavu na velkou kompostárnu, to by bylo příliš nákladné.
Je takový kompost použitelný?
Bioodpad z domácností jsou velmi problematické, i když odhlédneme od hygienické závadnosti.
Ani v Německu, kde mají delší zkušenosti, není kvalita příliš dobrá - bioodpad obsahuje plasty (pytlíky), papír, jiné odpady. Bioodpad z domácností již dotřiďovat nejde, musí rovnou na kompostárny i s nevhodnými příměsemi. Kvalita výsledného kompostu je však taková, že se dá použít maximálně pro rekultivaci skládek.
AUTOR: Jarmila Šťastná
Jaké máte zkušenosti s vyhledáváním vhodných míst pro kontejnery v ulicích?
Najít místo na hnízdo v obci je někdy obtížné, ale najít se musí, protože obec je ze zákona povinna třídit. Takové místo musí splňovat mnoho různých požadavků: být dobře dopravně dostupné a také ve vhodné docházkové vzdálenosti. Síť barevných kontejnerů se stále zahušťuje, v extrémním případě jsou ulice lemovány hnízdy a kontejnery na směsný odpad. To estetice města moc neprospívá, navíc tam musí zajíždět svozové vozy někdy i několikrát denně. Řešení je na dohodě obce s firmou podle místních podmínek. Podle konkrétních požadavků je možné používat velké kontejnery, které znamenají méně svozů, ale větší docházkové vzdálenosti. Naopak malé nádoby znamenají kratší vzdálenosti, ale zase více svozů. Je tu ještě systém svozu v pytlích, který nezabírá veřejný prostor, ale zase je u něj velké nebezpečí znečišťování okolí (když například někdo vyhodí pytel mimo sběrový den).
Jak se tyto problémy řeší v zahraničí?
V centrech měst jsou již poměrně často podzemní kontejnery, které jsou již na několika místech k vidění i u nás. Jsou však velmi nákladné. Ve Španělsku jsme viděli na nových sídlištích budovat systém podzemních potrubních vedení napojených na kontejnery, které bylo možno z jednoho místa vysát podtlakem, a pak se odpady najednou odvážely. Ale to je hudba budoucnosti. Jde to jen v nových zástavbách a systém je drahý.
V odpadovém hospodářství, stejně jako v ostatních oborech, jsou finance rozhodující.
Ceny za ukládání na skládky stále rostou. V současnosti stojí skládkování kolem 1000 Kč za tunu (300 až 600 Kč za uložení, 100 Kč do fondu na rekultivaci, 400 Kč poplatek obci, v jejímž katastru se skládka nachází). Spálení tuny komunálního odpadů ve spalovně stojí kolem 2000 Kč. Zákon však povoluje poplatek za nakládání s odpadem do 500 Kč na občana, proto je nutné systémy dotovat. Velká města tak již mají s financováním svého systému problémy.
Na druhé straně náklady a investice do zařízení pro nakládání s odpady jsou obrovské. Jedna kazeta řízené skládky na zhruba 200 000 m3 odpadu stojí až 15 mil. Kč, sběrové vozidlo 3 až 7 mil. Kč podle vybavení. K tomu je třeba připočítat provozní a mzdové náklady a spousty dalších položek.
Ty peníze se musejí investorovi a firmám nějak vrátit. Nikdo nestaví skládku jen proto, že by chtěl pomáhat lidstvu od odpadů.
Logicky se náklady firmy přenášejí na zákazníky. V rámci konkurenčního boje často firmy obcím slibují, že jim určitou službu udělají zdarma. Většinou to však není pravda.
Někde to někdo vždycky zaplatí, nebo firma najde způsob, jak náklady získat zpět. Buď je připočte k ceně jiné služby, nebo například vyžaduje uzavřít smlouvu na několik let. Pak má jistotu, že za tu dobu své náklady (například na pořízení nových nádob) promítne postupně do celkových nákladů a dostane je zpět.
Lze tyto náklady nějak snížit?
Například při svozech odpadů je poměr mezi náklady na pořízení techniky a náklady na pracovní sílu zhruba 1:1. Pokud je třeba pracovníků víc, kloní se spíše k mzdovým nákladům. Jednočlenné posádky na sběrových vozech jsou proto mnohem levnější. Zase to ale vyžaduje velmi drahou svozovou techniku a upravení celého systému (např. umisťování kontejnerů na předem označená místa). Proto se "jednomužný" svoz příliš nerozšiřuje. Tyto vozy jsou vidět v bohaté SRN ve velkých městech, kde se tato technika vyplatí.
A jsou jiné způsoby, které by nevyžadovaly speciální techniku?
Existují samozřejmě také. Jak jsem řekl, skládkování stojí zhruba 1000 Kč za tunu, ale kompostování jen 350 až 400 Kč za tunu. Proto je výhodné odklonit podíl biologického odpadu z města na kompostárny. Vyjde to levněji.
Je však třeba zakalkulovat náklady na výstavbu kompostárny (kolem několika set tisíc), a také na dopravu biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Cena za kilometr se kalkuluje na 30 až 40 Kč.
Doprava zeleného odpadu v čerstvém stavu je nákladná, protože odpad je lehký a má veliký objem, takže se vozí vzduch. Sběr bioodpadu ze zahrad navíc přitahuje do systému další nové odpady, vlastně zvyšuje náklady (svozy), které se musejí zaplatit.
Z tohoto hlediska je odvoz bioodpadu "od dveří" luxusní službou. U malých producentů bioodpadu (domácnosti) je efektivnější podporovat domácí kompostování, tam kde je možné, případně komunitní kompostování pro menší celky (malá sídliště, ulice apod.). Aby se všechno sváželo v živém stavu na velkou kompostárnu, to by bylo příliš nákladné.
Je takový kompost použitelný?
Bioodpad z domácností jsou velmi problematické, i když odhlédneme od hygienické závadnosti.
Ani v Německu, kde mají delší zkušenosti, není kvalita příliš dobrá - bioodpad obsahuje plasty (pytlíky), papír, jiné odpady. Bioodpad z domácností již dotřiďovat nejde, musí rovnou na kompostárny i s nevhodnými příměsemi. Kvalita výsledného kompostu je však taková, že se dá použít maximálně pro rekultivaci skládek.
AUTOR: Jarmila Šťastná
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
