Jak se zbavit hluku v bytě?
Klasickým problém soužití více osob v jednom obytném interiéru, je míra
vzájemného respektu a tolerance. Jeden chce hudbu nahlas, druhý touží po klidu.
Problém s přechodem hluku z jedné místnosti do druhé, např. z obývacího pokoje
do ložnice, se dá ale poměrně snadno řešit, třeba jen přeskupením nábytku nebo
přijetím níže uvedených „opatření“.
Klasickým problém soužití více osob v jednom obytném interiéru, je míra vzájemného respektu a tolerance. Jeden chce hudbu nahlas, druhý touží po klidu. Problém s přechodem hluku z jedné místnosti do druhé, např. z obývacího pokoje do ložnice, se dá ale poměrně snadno řešit, třeba jen přeskupením nábytku nebo přijetím níže uvedených „opatření“.
Hluk, hlasitá hudba, nahlas puštěná televize, film, počítačová hra atp., to všechno jsou akustické jevy, které jednomu uživateli mohou v danou chvíli způsobovat radost a pocity uspokojení, zatímco druhého obyvatele mohou rušit a iritovat. Pokud se vše odehrává v jedné místnosti, neexistuje v podstatě žádné řešení s výjimkou kompromisní dohody. Má-li ale interiér dvě místnosti, je možné věc řešit zamezením prostupování hluku z denní či společenské části interiéru, tedy asi obývacího pokoje např. do ložnice nebo jiného klidového prostoru.
Zvuk vzniká mechanickým kmitáním nějakého tělesa, např. struny u houslí a nebo třeba uvolněného krytu motoru kuchyňského mixéru, který se chvěje a „drnčí“ bzučí atp. Lidské ucho vnímá zvuk jako akustický tlak. Zvuk tedy „tlačí“ na ušní bubínek, rozkmitává ho a tak vzniká sluchový vjem. Zvuková izolace pak není nic jiného, než nějaká překážka, která se postaví zvukovým vlnám do cesty tak, aby je neodrážela, ale pohlcovala. Čím měkčí a poréznější taková překážka bude, tím se do ní zvukové vlny lépe „vsáknou“ a budou lépe pohlceny.
Nejhůře jsou „pohltitelné“ hluboké zvuky, např. basy při hudební produkci a naopak, čím je zvuk „vyšší“ tím je lépe „eliminovatlený – zrušitelný – odizolovatelný“.
A jak na to? Nejednoduší řešení je…
Ke společné zdi - stěně, přes kterou zvuk prochází, je dobré postavit např. šatní skříň a nebo lepé knihovnu zaplněnou knihami a sahající nejlépe od stropu k podlaze. Papírové knihy a jejich papírové či látkové hřbety jsou výborným izolantem. Takové řešení si logicky vyžádá přeskupení nábytku v místnosti. Pokud je knihovou či skříní „obložená“ zeď z obou stran, dojde k mnohonásobnému snížení prostupu zvuku např. tedy z onoho pokoje do ložnice.
Zvukovou pohltivost stěny zlepší také obrazy, poličky a vůbec vše, co zvýší její povrchovou nerovnost, o kterou se zvukové vlny „rozbijí“.
Zvukové zdroje, tedy např. reproduktory, je dobré např. podložit molitanem, látkou – dečkou, zkrátka, eliminovat počet styčných ploch mezi tělem reproboxu, který rezonuje – „chvěje se“ a mezi např. podlahou, stěnou, poličkou atp., přes kterou se zvukové vlny, ono chvění reproboxu přenáší. Měkká podložka toto chvění pohltí.
Zrušit skleněné výplně v interiérových dveřích, utěsnit práh
Pokud problematické místnosti spojují interiérové dveře se skleněnou výplní, je dobré výplň vyměnit za jinou a nebo lépe, pořídit si nové interiérové plné dveře.
Stejně tak může výrazně pomoci utěsnění prahu, respektive vyplnění mezery mezi prahem a dovřenými dveřmi např. pomocí obyčejné okenní páskové izolace.
Jaroslav Zákolanský
Sdílet článek na sociálních sítích
