Energetická krize podle Římana

Česká republika začne někdy kolem roku 2010 trpět nedostatkem elektřiny. Nezbude než ji dovážet se všemi důsledky, které ze závislosti na importu plynou. Takovou historkou posledních několik měsíců Martin Říman soustavně krmí média, tento list nevyjímaje.

Jenomže argument má trapnou mezeru: ministrovi vlastní experti říkají pravý opak. "Ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje výši exportu elektřiny vyrobené v České republice na asi 18 TWh v roce 2012," napsal ředitel ministerského odboru elektroenergetiky nedávno v dopise Hnutí DUHA. Stejné číslo předpovídá také analýza, kterou Říman osobně v květnu předložil vládě.

Roste, nebo padá

Osmnáct terawatthodin vývozu samozřejmě nelze označit slovem deficit ani omylem. Takový objem naopak představuje zhruba dvoupětinový nárůst exportu ve srovnání s loňskem. Přitom Česko už teď drží třetí místo na světovém žebříčku čistých vývozců elektřiny.

Z tak evidentního rozporu se nelze jen tak vymluvit. Buď masivní vývoz elektřiny poroste, nebo nás ve stejné době čeká její nedostatek. Obojí zároveň ale platit nemůže.

V nejlepším případě mají na ministerstvu naprostý zmatek v základních číslech. Horší - a bohužel pravděpodobnější - možnost je: Martin Říman si vykonstruoval strašlivou krizi, aby získal dostatečně alarmující důvod pro vystěhování severočeských obcí, které stojí v cestě uhelným dolům.

Ministr průmyslu se už delší dobu nijak netají tím, že těžebním společnostem dává přednost před místními lidmi. "Dramatický nedostatek" elektřiny se mu tak báječně hodí k ruce jako argument, kterému se jen těžko oponuje.

Budiž tma

Metoda je to ozkoušená a nikterak originální. Pokud do dvou let nespustíme nové atomové bloky, hrozí o další dva roky později výpadky v dodávkách elektrické energie možná i každý čtvrtý den.

Kdo to napsal? Správně, ministr průmyslu a obchodu. Ale jiný. V zimě 1993 tahle pasáž z ministerských podkladů byla silným důvodem pro první rozhodnutí vlády o Temelínu.

Oba reaktory nepracovaly za dva ani za čtyři roky. První z nich připojili k síti až po dlouhých sedmi letech. Dnes samozřejmě všichni víme, že anoncované blackouty přesto nenastaly. Naopak: Česká republika se postupně zařadila mezi rekordmany ve vývozu elektřiny.

Co stojí za rohem

Přitažené za vlasy jsou nejspíš i obě prognózy pro příští roky. Ano, starým elektrárnám postupně končí životnost. Ale dramatické řeči o energetické krizi, která stojí prakticky za rohem, jsou evidentně jen efektními hyperbolami.

ČEZ samozřejmě počítá s postupným budováním nových zdrojů. Většině z nich nikdo neoponuje. Ovšem těžba pod Horním Jiřetínem a Černicemi v záměrech společnosti hraje okrajovou roli. Pokud důlní společnosti dostanou zelenou k bourání domů, ČEZ plánuje rozšířit kapacitu nových hnědouhelných elektráren o pouhou čtvrtinu. V bilanci české výroby jde o rozdíl necelé desetiny instalovaného výkonu.

Politická numerologie

Krajně podezřelá je také "optimistická" prognóza, která prorokuje rostoucí vývoz. Neodpovídá totiž příliš trendům, které lze v energetice očekávat. Římanovi lidé ji zřejmě připravili coby argumentaci pro žalobu proti verdiktu Evropské komise, podle něhož český průmysl nemá dále zvyšovat exhalace oxidu uhličitého. Ministr, který chce souhlas s větším znečišťováním, měl dostatečně silnou motivaci nadsazovat očekávanou výrobu, zejména z uhelných zdrojů.

Evidentní rozpor tak nejvíce vypovídá o Martinu Římanovi: věřte příště nějaké číslo politikovi, který podle potřeby vytahuje během několika týdnů vzájemně se popírající prognózy. Hodí-li se vyvolávat paniku, blíží se deficit energie; když potřebujeme dokázat růst výroby, očekáváme velké přebytky.

AUTOR: Vojtěch Kotecký
Autor je programovým ředitelem Hnutí DUHA.