Abeceda k cestám po cizích pozemcích

V příloze se věnuji místním a účelovým komunikacím, které vznikly nebo vznikají na cizích pozemcích včetně jejich odstraňování, dále obecnému užívání cest a zřizování věcných břemen za účelem vybudování místní komunikace. Obecné užívání místních a účelových komunikací znamená, že jsou přístupné každému, a to bez ohledu na vlastnictví ze zákona. Proti tomu věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat ve prospěch konkrétní osoby. Na základě zákona zřizují věcná břemena za účelem zřízení místní komunikace obce s rozšířenou působností. Místní komunikace se ze zákona budují ve veřejném zájmu. Ve veřejném zájmu lze takto vytvořit i přístup ke stavbám nebo k pozemkům vyvlastňovacím úřadem. V soukromém zájmu zřizuje věcné břemeno přístupu ke stavbám soud. Konečné řešení konkrétních cest na cizím pozemku přísluší soudu nejenom podle občanského zákoníku, ale také v rámci správního soudnictví při přezkumu rozhodnutí správních orgánů nebo Ústavnímu soudu z hlediska ochrany vlastnického práva.


BŘEMENA

Břemena jsou věcná práva k cizím nemovitostem, která se zapisují do katastru nemovitostí, vztahují se k věci, odtud tedy správně věcná břemena. Na jejich základě vzniká někomu jinému než vlastníkovi oprávnění užívat cizí nemovitost. Podle § 151n občanského zákoníku věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného.

Vlastník pozemku je potom povinen například trpět na svém pozemku cizí stavbu, průchod nebo průjezd přes svůj pozemek. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti váznou na nemovitosti a oprávnění z nich (umístění pozemní komunikace, průchod či průjezd cizích osob přes cizí pozemek) přecházejí s převodem pozemku na nového vlastníka. Věcné břemeno, které patří určité osobě, jí náleží sice například na dožití a zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem, jde-li o právnickou osobu, ale také jí nezaniká s převodem vlastnictví k nemovitosti. Vzhledem k tomu, se věcné břemeno neváže k osobě, nelze jím zavázat jenom konkrétního vlastníka, nese je každý vlastník nemovitosti. A protože se věcné břemeno váže k cizí nemovitosti, nelze zřídit oprávnění z věcného břemene pro vlastníka nemovitosti, ale pro jinou osobu.

Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, děděním, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt rovněž po 10 letech oprávněné držby vydržením. Smlouvou může zřídit věcné břemeno většinou vlastník nemovitosti. Nezbytné je se dohodnout s vlastníkem pozemku na zřízení věcného břemene průchodu nebo průjezdu přes cizí pozemek smlouvou v případě, že přes cizí pozemek neexistuje cesta a k ní právo obecného užívání. Věcné břemeno, tj. právo přístupu či příjezdu k stavbě nebo k pozemku je možno zřídit v případě, že nedojde k dohodě, rozhodnutím správního orgánu, jímž je vyvlastňovací úřad.

Vyvlastňovací úřad zřizuje věcná břemena v dalších zákonem stanoveným případech, a silniční správní úřad je příslušný ke zřízení věcného břemene ke stavbě místní komunikace podle § 17 zákona číslo 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Pokud nelze zřídit věcné břemeno ve veřejném zájmu rozhodnutím správního orgánu, může tak učinit v soukromém zájmu soud. Podle § 151o odst. 3 občanského zákoníku může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno spočívající v právu cesty přes cizí pozemek ve prospěch vlastníka stavby. Co se týká náhrady za zřízení věcného břemene, nedojde-li k dohodě, stanovuje se náhrada většinou podle zákona č.íslo 151/1997 Sb., o oceňování majetku. I v případě bezplatného zřízení věcného břemene je podle občanského zákoníku ten, kdo je oprávněn z věcného břemene, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy, jestliže se účastníci nedohodli jinak. Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezí nebo zruší.


Věcné břemeno pro nezbytný přístup přes cizí pozemek: Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a jeho přístup ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby, tj. právo cesty přes přilehlý pozemek. Jinak lze zajistit přístup dohodou s vlastníkem pozemku nebo podle stavebního zákona a vyvlastňovacího zákona vyvlastňovacím úřadem. Právo k pozemku může odejmout nebo omezit též vyvlastňovací úřad za účelem vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd, a to k stavbě a také k pozemku.


Věcné břemeno stavby místní komunikace: Podle nového stavebního zákona č. 183/2006 Sb., lze odejmout nebo omezit práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel, je-li stavba vymezena ve vydané územně plánovací dokumentaci. Věcné břemeno k stavbám místních komunikací se zřizuje podle § 17 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.


CESTA

Dopravní cesta, která je určena pro silniční a jiná vozidla nebo chodce, je pozemní komunikace ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Kromě dálnice a silnice jsou to rovněž místní komunikace a účelová komunikace. Místní komunikace je ze zákona veřejně přístupná. Je to také chodník a chodník pod podloubími, který je buď součástí místní komunikace, nebo je samostatnou místní komunikací. Účelová komunikace je veřejně přístupná, pokud se nejedná o účelovou komunikaci v uzavřeném prostoru nebo objektu nebo pokud nerozhodnul o omezení veřejného přístupu správní orgán.


Právo cesty: Každá pozemní komunikace nacházející se mimo uzavřený prostor nebo objekt je veřejně přístupná, jestliže o omezení veřejného přístupu nerozhodl silniční správní úřad na návrh vlastníka pozemku. O tom, která cesta je místní komunikací, rozhoduje silniční správní úřad, který ji také eviduje, tj. obec. O zařazení cest do účelových komunikací silniční správní orgán nerozhoduje a podle zákona o pozemních komunikacích obce nevedou ani seznam účelových komunikací. Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny evidují obce podle zákona o ochraně přírody číslo 114/1992 Sb., § 63. Tato evidence se týká pouze cest v přírodě, tedy mimo zastavěné území obce.

Mimo zastavěné území některé cesty není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. Které cesty jsou veřejně přístupné proto, že to jsou místní komunikace, a které cesty mimo zastavěné území obce jsou veřejně přístupné, se lze dozvědět z přehledů vedených obcemi. Účelové komunikace, a to ani ty veřejně přístupné v zastavěném území obce, se neevidují. V katastru nemovitostí se pozemky, na kterých jsou cesty, tj. místní a účelové komunikace, evidují jako ostatní plocha a způsob využití ostatní komunikace.

K pozemním komunikacím existuje ze zákona právo obecného užívání. Jestliže přes cizí pozemek nevede veřejně přístupná cesta, tj. ani místní, ani veřejně přístupná účelová komunikace, jsou dvě možnosti řešení. Právo cesty ke stavbě přes cizí přilehlý pozemek může zřídit soud na návrh vlastníka stavby, když vlastník stavby není současně vlastníkem přilehlého pozemku a jeho přístup ke stavbě nelze zajistit jinak. Soud může právo cesty zřídit jako věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby na cizím pozemku v soukromém zájmu. Ve veřejném zájmu je možno právo k pozemku odejmout nebo omezit k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě podle nového stavebního zákona. K tomu je příslušný vyvlastňovací úřad. Za účelem zřízení místní komunikace nebo legalizace již zřízené místní komunikace přísluší zřízení věcného břemene ve veřejném zájmu příslušnému speciálnímu stavebnímu úřadu, tedy silničnímu správnímu úřadu, respektive vyvlastňovacímu úřadu.


DRŽBA

Podle § 129 občenského zákoníku je držitelem věci ten, kdo s ní nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi. Oprávněný držitel se stává vlastníkem nemovitosti, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Takto ve stejné době lze vydržet i právo odpovídající věcnému břemenu průchodu a průjezdu přes cizí pozemek. Při tom je však třeba si uvědomit, že nelze vydržet takové právo k cestě, která je veřejně přístupná každému a slouží tedy obecnému užívání podle zákona o pozemních komunikacích. Věcné břemeno je soukromoprávní institut, právo sloužící konkrétní osobě, která nakládá s právem jako s vlastním. Není to právo obecného užívání, které slouží každému. Právo obecného užívání nelze vykonávat pro sebe sama. Proto při jeho výkonu nikdo není v dobré víře, že právo patří konkrétně jenom jemu, neboť je to právo veřejné.


H

MEZITITULEK: HISTORIE

Při řešení cest na cizích pozemcích je potřeba si všímat toho, na základě jakých právních předpisů vznikly.

Historie vzniku pozemních komunikací: Co se týká místních a účelových komunikací vzniklých za účinnosti dřívější právní úpravy, případně užívaných od nepaměti, je dobré si připomenout dříve platnou právní úpravu. Od 30. 11. 1961 do 1. dubna 1997, kdy nabyl účinnosti zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, platil zákon č. 135/1961 Sb. Místní i účelové komunikace byly zařazovány do silniční sítě rozhodnutím. Místní komunikace ze zákona byly obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které sloužily místní dopravě. K zahájení stavby místní komunikace a k jejich změnám bylo třeba stavební povolení. Účelové komunikace sloužily ke spojení jednotlivých výrobních závodů nebo jednotlivých objektů a nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi anebo komunikačním účelům v uzavřených prostorech nebo objektech. Ústředním republikovým orgánům státní správy ve věcech dopravy příslušelo rozhodovat o zařazení nově budovaných silnic do silniční sítě, o jejich přeřazování, popřípadě vyřazování z této sítě, jakož i o přeřazování místních i účelových komunikací do této sítě. Do 30. 11. 1961 platily předpisy o veřejných silnicích, například zákonný článek I/1890, o cestách a mýtech, nebo nařízení ministra techniky č.íslo 2/1950 Sb., o působnosti národních výborů při stavbě, správě a udržování státních silnic.


Historie samostatné stavby a součásti pozemku: Do konce roku 1950 platilo, že stavba místní komunikace byla součástí pozemku. Od roku 1811 do 31. 12. 1950 totiž platil starý občanský zákoník, podle něhož stavba byla součástí pozemku. Stavebník se stal vlastníkem stavby i pozemku, pokud mu vlastník pozemku hned nezakázal stavbu. Za účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. mohl být vlastníkem stavby někdo jiný než vlastník pozemku. Ke zřízení stavby na cizím pozemku ale musel mít stavebník právo stavby podle zákona č. 88/1947 Sb., o právu stavby. Právo stavby bylo právem dočasným, po jehož zániku připadla stavba vlastníku pozemku. Bez práva stavby byla stavba neoprávněná. Od 1. 4. 1964 platí stávající občanský zákoník. Do 1. 1. 1992 mohl zřídit neoprávněnou stavbu pouze občan, nikoliv socialistická organizace. Vznik těchto staveb se řídí předpisy platnými v době jejich vzniku, jejich vypořádání se dnes řeší podle § 135c občanského zákoníku.


Historie obecného užívání: Historicky je obecné užívání starý institut. V § 288 obecného zákoníku občanského z roku 1811 je obecným statkem každá věc, která podle obecního zřízení sloužila k užívání každého člena obce. O tom, co náleží obecnému užívání a zda zřízením určitého práva není omezeno obecné užívání, rozhodovaly správní úřady. Soukromé vlastnictví tak historicky nebylo důvodem toho, že by cesta na cizím pozemku nemohla být veřejnou. Naopak soukromí vlastníci dávali souhlas k obecnému užívání, respektive věnovaly cestu obecnému užívání. Z historické paměti se potom vychází při hodnocení důkazů, zda se jedná u cest na cizích pozemcích o obecné užívání či nikoliv, protože jednou vzniklé obecné užívání veřejných cest jako veřejnoprávní institut nelze dodatečně odejmout soukromoprávními zákazy vlastníka.


Historie práva přístupu ke stavbě: Věcná břemena v soukromém zájmu, právo přístupu ke stavbě je možno zřídit soudně až od 1. ledna 2001. Ustanovení § 151o odst. 3 bylo doplněno do občanského zákoníku až zákonem č. 367/2000 Sb. v souvislosti s restitucemi, kdy bylo třeba řešit přístupy ke stavbám, které byly stavěny na cizích pozemcích na základě práva trvalého užívání a zejména na základě práva osobního užívání, zatímco vlastníci s pozemky nemohli disponovat. Věcná břemena se v souvislosti s restitucemi zřizují rovněž v rámci pozemkových úprav, tedy ve veřejném zájmu v rámci zajištění přístupnosti a využití pozemků. Do roku 1951 platil zákon č. 140/1896 ř. z., o propůjčování nezbytných cest. Ten umožňoval zřizovat právo cesty nejen ke stavbám, ale i k pozemkům. To po znovuzavedení přístupu přes cizí pozemky už občanský zákoník neumožňuje. Podle starého stavebního zákona č. 50/1976 Sb. bylo možné ve veřejném zájmu pro vytvoření podmínek k nezbytnému přístupu na pozemek a ke stavbě. Přitom se přístupem ve veřejném zájmu rozuměl podle výkladu soudu uvedeného v rozsudku SJS 744/2001 31 Ca 82/2000 rovněž příjezd k povolené stavbě. Správním orgánem k tomu příslušným byl do konce roku 2006 stavební úřad.


CH

MEZITITULEK: CHODNÍK

Chodník je buď samostatnou místní komunikací, nebo pokud k ní přiléhá, je její součástí. Totéž platí pro chodníky pod podloubími. Samostatnou místní komunikací nebo její součástí je též veřejné parkoviště. Aby byl chodník místní komunikací nebo její součástí ve vlastnictví obce, musel by být zařazen do sítě místních komunikací. Zařazení do sítě místních komunikací však neznamená, že tím by na obec přešlo vlastnické právo proto, že podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem místních komunikací obec. Podle § 3 odst. 3 uvedeného zákona je předpokladem zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací smlouva o smlouvě budoucí mezi dosavadním vlastníkem a obcí jako budoucím vlastníkem, pokud není obec vlastníkem komunikace. Chodník tedy může být pozemní komunikací, která nemusí být v majetku obce do té doby, než jsou vypořádány vlastnické vztahy. Fakt, že je chodník veřejně přístupný, však vyplývá ze zákona o obcích. Podle § 34 zákona číslo 128/2000 Sb., je totiž chodník veřejným prostranstvím. To znamená, že bez ohledu na to, zda je chodník v soukromém vlastnictví, slouží obecnému užívání a je přístupný každému bez omezení.


M

MEZITITULEK: MÍSTNÍ KOMUNIKACE

Místní komunikace je kategorie pozemní komunikace. Pozemní komunikace je dopravní cesta pro silniční a jiná vozidla a chodce včetně pevných zařízení nutných pro zajištění a bezpečnost tohoto využití. Součástí místní komunikace je jízdní pruh nebo pás pro cyklisty, jestliže je na ní umístěn. Samostatná stezka pro cyklisty je podle své povahy a umístění buď místní komunikací IV. třídy, nebo účelovou komunikací. Změní-li se dopravní význam nebo určení pozemní komunikace, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie. V případě, kdy změna kategorie pozemní komunikace vyžaduje změnu vlastnických vztahů k pozemní komunikaci, může příslušný silniční správní úřad vydat rozhodnutí o změně kategorie pouze na základě smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci uzavřené mezi stávajícím vlastníkem a budoucím vlastníkem. Do doby převodu vlastnického práva vykonává všechna práva a povinnosti k této pozemní komunikaci její dosavadní vlastník.


Místní komunikace jako stavba a jako pozemek: Místní komunikace je pro katastrální účely ostatní plocha ostatní komunikace, tedy pozemek, na kterém je místní nebo účelová komunikace a její součásti. Tak to stanoví vyhláška č. 26/2007 Sb. Podle zákona o pozemních komunikacích je místní komunikace stavbou.

Stavba podle stavebního zákona totiž není totéž co stavba podle občanského zákoníku. V občanském právu záleží na tom, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností. Podle občanského zákoníku je součástí pozemku vše, co k němu podle povahy náleží a nemůže být od pozemku odděleno bez toho, že by se pozemek znehodnotil. Stejně tak je totéž součástí stavby. Některé stavby ve smyslu stavebního práva mohou být jen součástí pozemku podle občanského zákoníku. Podle § 120 občanského zákoníku pouze stavba ve smyslu občanskoprávním není součástí pozemku. Z toho vyplývá, že ani pozemek občanskoprávně není součástí stavby. To, co je pozemkem, nemůže být současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim či osud a nelze je od pozemku oddělovat, například samostatně odděleně jednu od druhé převádět. Výsledek stavební činnosti, který je stavbou ve smyslu stavebních předpisů, nemusí být nutně stavbou ve smyslu občanského práva. Takovou stavbou je v případě, že je způsobilým předmětem právních vztahů (například budova). Se stavbou místních komunikací počítá také zákon o pozemních komunikacích. Pro stavbu místní komunikace je speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad.


Věcné břemeno ke zřízení stavby místní komunikace: Pro stavbu místní komunikace je také možno zřídit k pozemku věcné břemeno. Účel omezení vlastníka pozemku ve prospěch stavby místní komunikace je stanoven výslovně v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle § 17 tohoto zákona lze vyvlastnit vlastnické právo ke stavbě, pozemku a zařízení podle vyvlastňovacího zákona i pro uskutečnění stavby místní komunikace. Právo odpovídající věcnému břemenu je právem, které podle stavebního zákona opravňuje stavebníka ke zřízení požadované stavby na dotčeném pozemku. Jestliže už byla obcí zřízena stavba místní komunikace na cizím pozemku a obci se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě za náhradu podle zákona. To znamená, že místní komunikace může být samostatnou věcí ve smyslu občanského práva a vlastník pozemku pod komunikací může být někdo jiný než vlastník místní komunikace.


Změna a zrušení komunikace: Jestliže se naopak nějaká místní komunikace zařazená do sítě místních komunikací jako místní komunikace nepoužívá, je to důvodem pro rozhodnutí silničního správního úřadu o změně kategorie pozemní komunikace. Pokud zanikl dopravní význam místní komunikace a nebylo rozhodnuto o změně kategorie, rozhodne příslušný silniční správní úřad o jejím zrušení. Speciální stavební úřad neprodleně rozhodne o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění. Neužívání místní komunikace ale neopravňuje vlastníka pozemku k jeho oplocení a využití jiným způsobem bez toho, že by o zrušení místní komunikace požádal příslušný speciální stavební úřad. Vlastník pozemku totiž není příslušný k posouzení veřejného zájmu na existenci veřejné komunikace. O vyřazení místní komunikace z této kategorie rozhoduje obec.


O

MEZITITULEK: OBECNÉ UŽÍVÁNÍ

Obecné užívání komunikace je neomezené právo každého užít k přístupu nebo k příjezdu místní komunikaci i veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Na základě § 19 zákona č. 13/1997 Sb. smí každý v mezích a za podmínek stanovených tímto zákonem užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Podle § 34 zákona o obcích jsou chodníky, náměstí, ulice, parky, veřejná zeleň a další prostory sloužící obecnému užívání bez omezení veřejným prostranstvím. Soukromá práva vlastníka v tomto případě omezuje veřejnoprávní institut obecného užívání pozemní komunikace nebo veřejného prostranství. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění. Nemá oporu v občanském zákoníku, ale v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. O obecném užívání pozemních komunikací nerozhodují soudy. V občanském soudním řízení totiž nelze projednávat a rozhodovat věci, upravené zákony veřejné správy, tedy i zákonem o pozemních komunikacích. Jeho § 44 odst. 1 stanovuje, že věci týkající se obecného užívání se mají projednat v řízení, uskutečněném silničním správním orgánem podle obecných předpisů o správním řízení.


Obecné užívání místní komunikace: Podle § 19 zákona o pozemních komunikacích smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. Pro tento institut je zavedena legislativní zkratka obecné užívání. Pro zvláštní případy může stanovit zákon o pozemních komunikacích nebo zvláštní předpis jinak.

Jinak jsou pozemní komunikace ze zákona veřejně přístupné v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených zákonem o pozemních komunikacích. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. Obecné užívání se týká ze zákona místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Podle § 3 zákona o pozemních komunikacích o zařazení pozemní komunikace do kategorie místní komunikace rozhoduje obec na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. Každá místní komunikace je veřejně přístupná. Slouží převážně místní dopravě na území obce.

Místní komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do čtyř tříd. Na základě § 16 zákona o pozemních komunikacích je pro její stavbu speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad. Pokud tento zákon nestanovuje jinak, platí pro územní a stavební řízení stavby místní komunikace stavební zákon.

Obecné užívání účelové komunikace: Podle § 7 zákona o pozemních komunikacích je účelová komunikace pozemní komunikace spojující jednotlivé nemovitosti pro potřeby jejích vlastníků nebo spojující tyto nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi nebo slouží k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Taková účelová komunikace je veřejně přístupná, slouží tedy obecnému užívání. Podle § 9 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem účelových komunikací právnická nebo i fyzická osoba, touto právnickou osobou je i obec.


Obecné užívání komunikací v krajině mimo zastavěné území: Zákon o ochraně přírody č. 114/1992 Sb. v § 63 upravuje přístup do krajiny. Každý má podle uvedeného zákona právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy. Tato práva se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat.

Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Právní předpisy mohou tento přístup do krajiny omezit nebo upravit odchylně. Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území je dovoleno zřizovat nebo rušit pouze se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody. Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti.


Účelová komunikace, která není obecně užívaná: Obecně užívat nelze neveřejnou účelovou komunikaci, o níž tak rozhodl příslušný silniční správní úřad na návrh vlastníka a po projednání s příslušným orgánem Policie ČR, nebo u které správní úřad upravil nebo omezil veřejný přístup kvůli nezbytně nutné ochraně oprávněných zájmů jejího vlastníka. Dále není možné veřejně užívat účelovou komunikaci v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu.


P

MEZITITULEK: POZEMEK

Ke zřízení stavby a k přístupu ke stavbě je zapotřebí pozemek. Právo k pozemku lze odejmout nebo omezit k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby, příjezd k pozemku nebo stavbě podle stavebního zákona na základě rozhodnutí příslušného vyvlastňovacího úřadu. Kromě toho může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek, jestliže přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak.


Pozemek podle stavebního zákona: Stavbu je možno umísťovat na stavebním pozemku vymezeném územním rozhodnutím anebo regulačním plánem. Zastavitelnou plochou je plocha určená k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje. Plochou je podle stavebního zákona část území, kterou tvoří pozemek nebo soubor pozemků, je vymezena v politice územního rozvoje, zásadách územního rozvoje nebo územním plánu, popřípadě v územně plánovacích podkladech s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob jejího využití a její význam.


Zastavěný pozemek: Zastavěný stavební pozemek je podle stavebního zákona č. 183/2006 evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. Zastavěným územím je území vymezené územním plánem nebo postupem podle stavebního zákona; nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (intravilán). Koridorem je plocha určena pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy. Nezastavěným územím jsou podle stavebního zákona pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy.


Nezastavitelný pozemek: Nezastavitelným pozemkem podle stavebního zákona je pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán - pozemek veřejné zeleně a parku sloužící obecnému užívání, v intravilánu zemědělský pozemek nebo soubor sousedících zemědělských pozemků o výměře větší než 0,5 ha, s tím, že do tohoto souboru se nezahrnují zahrady o výměře menší než 0,1 ha. Dále jsou to pozemky, které jsou součástí zastavěných stavebních pozemků a v intravilánu lesní pozemek nebo soubor sousedících lesních pozemků o výměře větší než 0,5 ha.


Předkupní právo: Podle § 101 stavebního zákona má obec předkupní právo k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu, veřejně prospěšné opatření nebo veřejné prostranství, když je vymezí v územně plánovací dokumentaci. Veřejným prostranstvím je i chodník. Vlastník pozemku je povinen v případě zamýšleného převodu nabídnout pozemek obci za cenu obvyklou, zjištěnou posudkem znalce podle zákona o oceňování majetku. Obec může předkupní právo uplatnit do šesti měsíců ode dne doručení nabídky. Uplynutím této lhůty předkupní právo zaniká. Oprávněná obec se může předkupního práva výslovně vzdát i před uplynutím uvedené lhůty.

MEZITITULEK: PŘÍSTUP

Právo k pozemku lze odejmout nebo omezit k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě podle stavebního zákona. K tomu je příslušný vyvlastňovací úřad. Kromě toho lze využít občanský zákoník, podle kterého může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby, tj. právo cesty přes přilehlý pozemek. Podmínkou je, že vlastník stavby není současně vlastníkem přilehlého pozemku, a zejména že přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak. Jinak lze zajistit přístup zejména institutem obecného užívání, jde-li o veřejně přístupnou cestu, nebo v ostatních případech dohodou.


Příjezd a přístup zřízený správním orgánem: Podle § 170 stavebního zákona lze právo k pozemku odejmout nebo omezit též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě.


Přístup zřízený soudem: Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a jeho přístup ke stavbě nelze zajistit jinak, může vlastník stavby podat návrh, aby soud zřídil věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. To platí i pro případ, že vlastník stavby prochází přes cizí pozemek otevřenou brankou a projíždí otevřenými vraty, které kvůli umožnění průchodu a průjezdu nechává vlastník z dobré vůle otevřené. Rozhodnout o právu přístupu je totiž možno i v případě existujícího souhlasu vlastníka pozemku s přístupem přes jeho pozemek, pokud není zapsán v katastru nemovitostí. Souhlas vlastníka a jeho dobrá vůle, s níž umožňuje průchod či průjezd přes svůj pozemek, není totiž žádné právo na průchod nebo na průjezd. Takový souhlas bez zápisu v katastru nemovitostí jako věcné břemeno může být kdykoliv odvolán. Jde o výprosu, nikoli o věcné břemeno. A protože se nejedná v případě výprosy o žádné právo, nepřipadá v úvahu ani vydržení.


S

MEZITITULEK: STAVBA

Na cizím pozemku mohou být zřízeny neoprávněné stavby a nepovolené stavby. K těmto stavbám nemusí existovat přístup. K řešení je možno využít institut obecného užívání veřejně přístupných místních a účelových komunikací, institut věcných břemen vzniklých na základě smlouvy nebo na základě zákona soudem v soukromém zájmu nebo vyvlastňovacím úřadem ve veřejném zájmu, dále institut odnětí vlastnického práva ve vyvlastňovacím řízení, institut přikázání vlastnictví soudem, institut odstranění stavby soudem nebo stavebním úřadem, případně dodatečné povolení nepovolené stavby, institut vydržení nebo vyklizení či ochrany vlastnického práva před neoprávněnými zásahy, či institut náhrady při vypořádání staveb na cizím pozemku.


Stavba, pozemek a součásti pozemku: Výsledek stavební činnosti, který je stavbou ve smyslu stavebních předpisů, nemusí být nutně stavbou ve smyslu občanského práva. Je třeba rozlišovat stavbu a pozemek podle stavebního zákona a stavbu a pozemek podle občanského zákoníku. Co není stavbou ve smyslu občanského zákoníku, nelze odstraňovat jako stavbu ve smyslu občanského zákoníku. Stavba není součástí pozemku od 1. 1. 1951. Pro účely katastrálního zákona je pozemek ostatní plocha, na kterém je například parkoviště, chodník, účelová komunikace. Podle zákona o pozemních komunikacích je místní komunikace stavba.


Stavba ve veřejném a v soukromém zájmu: Stavby postavené na cizím pozemku ve veřejném zájmu přísluší řešit správním orgánům v rámci veřejné správy. Které stavby se staví ve veřejném zájmu, stanoví například telekomunikační nebo energetický zákon a také zákon o pozemních komunikacích. Stavby postavené v soukromém zájmu na cizím pozemku je možno řešit před soudem.


Stavba ve smyslu občanskoprávním: Podle občanského zákoníku je stavba spojená se zemí pevným základem nemovitosti. Stavba výslovně není součástí pozemku. Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Vlastník stavby jako každé jiné věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.


Stavba ve smyslu stavebně právním: Podle stavebního zákona č.íslo 183/2006 Sb. se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání.


Umísťování staveb: Stavby je možno umísťovat podle stavebního zákona na stavebních pozemcích vymezených a určených k umístění stavby územním rozhodnutím anebo regulačním plánem, pokud nestačí vydat územní souhlas. Žádost o vydání územního rozhodnutí musí doložit doklady prokazujícími jeho vlastnické právo nebo doklady o právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí. Lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit nebo vyměnit, a žadatel nemá vlastnické právo nebo doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, nepředkládá souhlas jejich vlastníka anebo dohodu o parcelaci potřebnou k vydání územního rozhodnutí.


Veřejná infrastruktura: Stavba pozemních komunikací včetně místní komunikace, ale také veřejná prostranství (mezi něž patří také chodníky, které jsou buď samostatnými místními komunikacemi nebo jejich součástí) patří do veřejné infrastruktury. Veřejnou infrastrukturou jsou pozemky, stavby, zařízení, zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu. Stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci, kam patří i stavba pozemní komunikace, je veřejně prospěšná stavba. Pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury vymezené v územně plánovací dokumentaci je možno učinit vyvlastnění. Stavbu místní komunikace na cizím pozemku lze řešit s pomocí zákonného předkupního práva nebo vyvlastnění či zřízení věcného břemene. Při vyvlastnění se předkupní právo neuplatní.


Neoprávněná stavba: Pro existenci a umístění stavby je potřebný pozemek. Vlastník stavby musí mít právo umístit na cizím pozemku stavbu. Pokud toto právo nemá, jde o neoprávněnou stavbu podle občanského zákoníku. Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady vlastníka stavby. Kdyby odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. Právo umístit na cizím pozemku stavbu není totéž co stavební povolení. Stavba bez stavebního povolení je stavba nepovolená. Řešení nepovolených staveb přísluší stavebnímu úřadu, řešení neoprávněných staveb soudu.


Stavba nemovitá a movitá: Každá stavba ve smyslu stavebního zákona není stavbou ve smyslu občanského zákoníku. Pozemní komunikace, jejíž povrch je jenom zpevněn a zpracován stavební činností, například pokryt živičným povrchem apod., je tedy pozemkem, nikoliv stavbou. Podle § 126 občanského zákoníku má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.


Povolování místních a účelových komunikací: Pro stavbu místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace je příslušný speciální stavební úřad, tj. silniční správní úřad. Tento správní orgán rozhoduje též o zrušení pozemní komunikace, o jejím povolení, sankcích, o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění.


Nepovolená stavba: Podle § 129 stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním. U stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. U zřízených místních komunikací lze rozhodnout o zřízení věcného břemene podle § 17 zákona o pozemních komunikacích.


Odstranění dočasné stavby: Na základě stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění dočasné stavby, u které uplynula stanovená doba jejího trvání. Pokud vlastník stavby požádá o prodloužení doby trvání stavby nebo o změnu v jejím užívání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti. Bude-li žádosti vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví.


Dodatečné povolení: Stavbu lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že:

a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území,

b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje,

c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

Stavebník nebo vlastník stavby musí k žádosti o její dodatečné povolení předložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Stavební úřad potom přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví.


Obnova předcházejícího stavu stavby: Pokud je třeba nařídit obnovení předcházejícího stavu stavby, u které se bez stavebního povolení nebo sdělení stavebního úřadu k ohlášení anebo v rozporu s ním uskutečnily stavební úpravy spočívající v odstranění některé části stavby, vede stavební úřad řízení o odstranění, respektive dodatečném povolení stavby.


Nepovolené terénní úpravy: U terénních úprav, staveb, které podléhají pouze územnímu rozhodnutí, a u zařízení se postupuje obdobně jako u nepovolených staveb. Vydané dodatečné povolení nahrazuje územní rozhodnutí.


Sankce za nepovolenou stavbu: Kdo uskutečňuje stavbu nebo její změnu, terénní úpravy, zařízení anebo udržovací práce, které je třeba ohlásit stavebnímu úřadu, bez ohlášení, nebo takovou stavbu, změnu stavby, terénní úpravy anebo zařízení užívá (§ 104 stavebního zákona), provádí činnosti, ke kterým je třeba územní rozhodnutí, bez tohoto rozhodnutí nebo v rozporu s ním, popřípadě bez územního souhlasu anebo v rozporu s ním nebo provádí činnosti územním rozhodnutím zakázané, uskutečňuje novou stavbu bez stavebního povolení, veřejnoprávní smlouvy nebo certifikátu autorizovaného inspektora, dopouští se přestupku nebo správního deliktu. Ten přísluší řešit stavebnímu úřadu podle stavebního zákona.


U

MEZITITULEK: ÚČELOVÁ KOMUNIKACE

Účelová komunikace je kategorie pozemní komunikace. Jako jiné pozemní komunikace je to dopravní cesta pro silniční a jiná vozidla a chodce včetně pevných zařízení nutných pro zajištění a bezpečnost tohoto užití. Jestliže je na ní umístěn jízdní pruh nebo pás pro cyklisty, je její součástí. Samostatná stezka pro cyklisty je podle své povahy a umístění buď místní komunikací IV. třídy, nebo účelovou komunikací. Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka.

Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad. Za účelem zřízení či řešení zřízené stavby účelové komunikace nelze pozemek vyvlastnit či zřídit věcné břemeno podle zákona o pozemních komunikacích. Proto také ze zákona o pozemních komunikacích ani nevyplývá, že účelová komunikace je stavba. Zákon o pozemních komunikacích ani nepočítá s vydáním rozhodnutí o zařazení pozemní komunikace jako účelové, ani s evidencí všech účelových komunikací.

Účelovou komunikací je ze zákona pozemek, na kterém je tato komunikace, nejenom stavba, jestliže jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, aniž by o jeho kategorizaci bylo vydáno správní rozhodnutí. Pokud je účelová komunikace stavba, pak pro její povolení platí totéž co pro stavby místních komunikací. Podle katastrální vyhlášky je účelová komunikace pozemek., na kterém se nachází účelová komunikace.


Veřejný přístup: Zřídí-li vlastník pozemku účelovou komunikaci nebo souhlasí-li, byť i mlčky s jejím zřízením, stává se tato komunikace veřejně přístupnou. Vztahuje se na ni obecné užívání pozemní komunikace po celou dobu její existence. Soukromá práva vlastníka jsou v tomto případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace po celou dobu její existence. Podle článku 11 odst. 4 Listiny vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Proto nelze zřídit účelovou komunikaci na pozemku proti vůli jeho vlastníka. Vlastník však musí ctít zákon. A pokud sám zřídí účelovou komunikaci mimo uzavřený areál, pak ji zřídil proto, aby byla užívána jako každá jiná veřejně přístupná účelová komunikace. Jejímu veřejnému přístupu se může bránit pouze žádostí o omezení veřejného přístupu adresovanou na silniční správní úřad (viz § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) za účelem svých oprávněných zájmů.

Jestliže vlastník chce zamezit obecnému užívání, musí objekt nebo prostor, v němž je komunikace zřízena, uzavřít. Bez souhlasu vlastníka nikdo jiný na jeho pozemku zřídit veřejnou cestu nesmí. Pokud na jeho pozemku zřídí účelovou komunikaci někdo jiný proti jeho vůli, může se tomu vlastník pozemku bránit zejména podáním návrhu na silniční správní úřad. Před soudem lze požadovat projednání záležitostí, k nimž nejsou kompetentní ze zákona o pozemních komunikacích silniční správní úřady a ne rozhodovat o tom, jestli daná cesta je nebo není účelová komunikace nebo veřejně přístupná účelová komunikace. Před soudem se vlastník pozemku může bránit podáním žaloby na ochranu vlastnického práva podle § 126 občanského zákoníku. Proti tomu se ale může bránit ten, kdo namítne, že jde o obecné užívání účelové komunikace.


Neveřejná účelová komunikace: Neveřejná účelová komunikace je například pozemní komunikace, o níž tak rozhodl příslušný silniční správní úřad na návrh vlastníka a po projednání s příslušným orgánem Policie ČR. Příslušný orgán může také upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, je-li to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů vlastníka účelové komunikace. Neveřejnou je i účelová komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba.


V

MEZITITULEK: VLASTNICTVÍ

Listina v čl.11 stanoví, že každý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Listina rovněž stanoví, že vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Vlastnické právo nedefinuje Listina, ale občanský zákoník v § 123 jako právo vlastníka držet a užívat předmět vlastnictví a požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Vlastnické právo není neomezené. Zavazuje, nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.

Takovým právem druhých je zákonem zakotvené právo obecného užívání veřejného prostranství nebo veřejných účelových komunikací. Veřejné prostranství je podle nového stavebního zákona veřejná infrastruktura. Podle § 34 zákona o obcích jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Bezdůvodné bránění obecnému užívání by mohlo být zneužitím vlastnického práva.


Ochrana veřejného zájmu: Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné pouze tehdy, když nedojde k dohodě s vlastníkem pozemku a za náhradu podle zákona. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva za účelem zřizováním staveb ve veřejném zájmu upravuje řada zákonů. Jedním z nich je stavební zákon č. 183/2006 Sb.

Veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel, lze uskutečnit podle § 170 uvedeného zákona. Práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění takových staveb lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci. Kromě toho lze vlastnické právo k pozemku odejmout nebo omezit podle stavebního zákona též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby, příjezd k pozemku nebo stavbě. Dále lze zřídit věcné břemeno podle zákona o pozemních komunikacích za účelem zřízení místní komunikace a podle řady dalších zákonů, například podle telekomunikačního zákona, energetického zákona, zákona o památkové péči, lázeňského zákona atd.


Ochrana soukromého zájmu: S vyvlastněním nebo nuceným omezením vlastnického práva v soukromém zájmu nepočítá Listina, ale občanský zákoník, a to takto. Zřídí-li někdo v soukromém zájmu stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil. Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, když s tím vlastník pozemku souhlasí.

Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. V tomto případě soud není omezen zákonem při stanovení výše náhrady, nemusí vycházet z obvyklé ceny. Může vycházet ze skutečnosti, že vlastník pozemku byl omezen proti své vůli, případně bez svého vědomí, a přihlížet k okolnostem, za nichž byla neoprávněná stavba zřízena s přihlédnutím k protiprávnímu jednání. Jestliže s tím vlastník pozemku souhlasí, je možno vlastníku pozemku též přikázat pozemek do vlastnictví stavebníka, a to za náhradu, s ohledem na to, že vlastníka pozemku, jehož právo bylo stavbou zasaženo, je třeba chránit více než neoprávněného stavebníka. Tak o tom rozhodl soud v rozsudku v roce 2000 pod č. sp. sz. 22 Cdo 1627/99.


Ochrana vlastnického práva: Kromě toho občanský zákoník upravuje ochranu vlastnického práva proti zásahům, které nejsou stavbou. Podle § 126 má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.

Stejný § 126 umožňuje vlastníku pozemku bránit se u soudu před zásahem do svého vlastnického práva, který by mu vznikl v důsledku obecného užívání účelové komunikace, jež by nebyla stavbou a která by byla zřízena přes jeho pozemek bez jeho vědomí nebo proti jeho vůli. Takovou negatorní žalobou se ale vlastník pozemku nemůže bránit obecnému užívání, jestliže k němu došlo s jeho souhlasem nebo se souhlasem jiného vlastníka pozemku nebo jestli zřídil sám účelovou komunikaci, a obecné užívání cesty si vyžádala nutnost přístupu například záhumenkářů a pasekářů dostat se do jejich polí či do lesů. Veřejný přístup je možno omezit v zájmu vlastníka pozemku rozhodnutím speciálního stavebního úřadu. Pozemní komunikaci je možno též zrušit pouze správním rozhodnutím tohoto úřadu. Co se týká náhrady za omezení vlastnického práva, podle rozsudku 33 Odo 1253/2005 obci vzniká bezdůvodné obohacení bezplatným obecným užíváním pozemku v cizím vlastnictví. Právo obecného užívání nezakládá povinnost vlastníka pozemku trpět jeho obecné užívání bezúplatně, bez náhrady. Tím by obci vzniklo bezdůvodné obohacení. Právo obecného užívání nezakládá ani povinnost vlastníka platit obci, jestliže užívá vlastní pozemek. Není možno nezákonně zpoplatnit výkon vlastnického práva.



MEZITITULEK: VYVLASTNĚNÍ

Postup při vyvlastnění, tj. při vyvlastnění i při zřízení věcného břemene, upravuje zákon č. 184/2006 Sb. Vyvlastnění je legislativní zkratka jak pro omezení, tak pro odnětí vlastnického práva. Vyvlastnění je přípustné, když vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, a jestliže vyvlastňovaný nepřijal včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou. Veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

Vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen když veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Sleduje-li se vyvlastněním změna ve využití nebo v prostorovém uspořádání území včetně umísťování staveb a jejich změn, lze je uskutečnit, jen pokud je v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Vyvlastněním se rozumí nejen odnětí vlastnického práva, ale též jeho omezení zřízením věcného břemene, což je pro účely umístění stavby na cizím pozemku většinou dostačující.


Rozsah vyvlastnění: Vyvlastnění lze uskutečnit jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemenu užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich částí či věcného břemene buď vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když není nezbytné k dosažení daného účelu.


Vyvlastnění za účelem vybudování místní komunikace: Účel vyvlastnění stanovuje výslovně zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle § 17 uvedeného zákona lze vyvlastnit vlastnické právo ke stavbě, pozemku a zařízení podle vyvlastňovacího zákona i pro uskutečnění stavby místní komunikace.

Právo odpovídající věcnému břemenu je právem, které podle stavebního zákona opravňuje stavebníka ke zřízení požadované stavby na dotčeném pozemku. Jestliže už byla obcí zřízena stavba místní komunikace na cizím pozemku a obci se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě za náhradu podle zákona. Součástí rozhodnutí je stanovení náhrady.


Kdo rozhoduje o vyvlastnění: Od 1. 1. 2007 rozhoduje o vyvlastnění vyvlastňovací úřad podle nového zákona o vyvlastnění, zákona č. 184/006 Sb. Vyvlastňovacím úřadem není stavební úřad, ale obecní úřad obce s rozšířenou působností. Jestliže je vyvlastnitelem, vyvlastňovaným nebo jiným účastníkem vyvlastňovacího řízení obec, jejíž obecní úřad je příslušným vyvlastňovacím úřadem, nebo je účastníkem řízení osoba, jejímž zřizovatelem je obec nebo kraj, krajský úřad pověří řízením jiný vyvlastňovací úřad. Speciální stavební úřad je příslušný zřídit věcné břemeno nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě již zřízené místní komunikace. Pro zřízení práva přístupu je příslušným orgánem vyvlastňovací úřad.


Postup při vyvlastnění: Především je potřeba určit, kdo bude o vyvlastnění rozhodovat a podle jakých zákonů. Proto je nutno vždy číst i přechodná ustanovení, která řeší dokončení pravomocně neskončených řízení ke dni účinnosti nové právní úpravy. Dále je třeba zkoumat, zda je dán účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a zda veřejný zájem převažuje nad soukromými zájmy vyvlastňovaného. Důležité je věnovat pozornost tomu, zda bylo učiněno vše co stanoví zákon o vyvlastnění pro to, aby bylo dosaženo dohody mezi vyvlastňovaným a vyvlastnitelem. Je zapotřebí zkoumat rozsah vyvlastnění a zda náhradu za vyvlastnění stanovil znalec na náklady vyvlastnitele na žádost vyvlastnitele se souhlasem vyvlastnitele nebo na žádost vyvlastňovaného. A pokud by tomu tak nebylo, je třeba stanovit náhradu na základě posudku stanoveného vyvlastňovacím úřadem.

Kromě toho je nutno uvědomit katastrální úřad o zahájeném řízení, aby o něm do katastru nemovitostí zapsal poznámku. Ústní jednání je úřad povinen svolat tak, aby nejméně 30 dnů byli účastníci řízení a ostatní osoby o tom uvědoměny.


Kdo dokončí řízení o žádosti o vyvlastnění: Pravomocně neskončená řízení o žádosti o zřízení věcného břemene nebo o vyvlastnění se podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb. dokončí podle zvláštního zákona o vyvlastnění č. 184/2006 Sb. Podle něj se započatá řízení dokončí podle zákona účinného k 1. 1. 2007, tj. podle nového zákona o vyvlastnění. Vyvlastňovací řízení uskutečňuje obecní úřad obce s rozšířenou působností. V případě postavených pozemních komunikací o zřízení věcných břemen rozhoduje silniční správní úřad podle § 17 zákona o pozemních komunikacích. K 1. 1. 2007 nabyl účinnosti také zákon o změně zákonů č. 186/2006 Sb. Podle tohoto zákona, kterým se mění zákony v souvislosti s přijetím nového stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, se ale dokončí vyvlastňovací řízení zahájená před 1. 7. 2006 podle starého zrušeného stavebního zákona č. 50/1976 Sb., novelizovaného zákonem č. 186/2006 Sb.

K vyvlastňovacímu řízení je podle starého stavebního zákona příslušný stavební úřad, podle zákona o pozemních komunikacích silniční správní úřad. Změnový zákon č. 186/2006 Sb. nepřímo novelizuje nový stavební zákon i nový zákon o vyvlastnění. Protože změnový zákon výslovně stanoví, že řízení zahájená před 1. 7. 2006 dokončí stavební úřad podle novelizovaného zrušeného stavebního zákona, mám za to, že tato výslovná právní úprava má přednost.

Účinnost ustanovení změnového zákona, které stanovilo, že řízení zahájená před 1. 7. 2006 se dokončí podle starého stavebního zákona ve znění novely týkající se náhrady za vyvlastnění, začala 1. 7. 2006 a skončila 31. 12. 2006.

Vyvlastňovací řízení započatá před 1. 7. 2006 dokončí úřad podle novelizovaného zrušeného starého stavebního řádu, vyvlastňovací řízení započatá od 1. 7. 2006 dokončí úřad podle nového vyvlastňovacího zákona, neskončená řízení se od 1. 1. 2007 dokončí podle nového zákona o vyvlastnění.

V řízeních zahájených před 1. 1. 2006 se podpůrně postupuje podle starého správního řádu č. 71/1967 Sb. a v řízeních zahájených po 1. 1. 2006 se podpůrně postupuje podle nového správního řádu č. 500/2004 Sb.



Přehled příslušných předpisů a literatury

Listina základních práv a svobod, čl. 11

Občanský zákoník

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon

Zákon č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění

Zákon č. 186/2006 Sb. (tzv. změnový zákon)

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, § 34

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody, § 63

Zákon č. 344/1992 Sb., katastrální zákon

Vyhláška č. 26/2007, katastrální vyhláška

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku

Příslušná rozhodnutí soudů.


Poznámka: Všechny zde uvedené předpisy se rozumí ve znění pozdějších předpisů.

AUTOR: JUDr. EVA ŠROMOVÁ
právnička