Karel IV. by u ekologistů narazil

„Ať Labe zůstane, jaké je. Nebudujme průplavy, nestavme jezy. Ať všechna příroda kolem nás zůstane taková, jaká je. Neměňme nic v našem okolí.“ Tak nějak pan zoolog Vlašín vyjádřil ve čtvrtečních Lidovkách jednu ze základních zásad nové ideologie, pro kterou se postupně vžívá název ekologismus. Z hlediska ekologie, (nikoli ekologismu), je to ale zásada přinejmenším problematická. Každý živý organismus (včetně člověka), ovlivňuje a pozměňuje své okolí již svou existencí. Stejně jako si termiti budují své betonové stavby, stejně jako koráli mění svou činností mořské dno a pobřeží, tak stejně i živočišný druh zvaný člověk od svého vzniku působí na své prostředí, a to zpětně působí na něj.

Kdyby ekologistická ideologie měla vliv už ve 14. století, patrně by Karel IV. nikdy neprorazil s ohromným projektem nasypat na celé území Starého města tři metry zeminy a tím zabránit každoročním záplavám. To byl velký zásah do hydrologických podmínek údolí Vltavy. Dnes bychom možná měli místo obdivovaného Starého města krásné zaplavované močály chráněné jako přírodní rezervaci.

Když přišel Jakub Krčín do jižních Čech, nedbal nic na ochranu mokřadů. Vysušil bažiny na ohromných plochách, vybudoval zde stoky a rybníky a vytvořil zde uměle krajinu, která je dnes chráněna jako biosférická reservace UNESCO.

Když si uvědomíme, že naši předkové v dávné době zlikvidovali na našem území dvě třetiny rozlohy původních pralesů a místo nich pracně vybudovali pole a louky, (právě ty louky, které dnes ochranáři tak brání proti změnám), tak nám projekty jezů na Labi připadají co do rozsahu zásahu do krajiny malé.

Nemám takový rozsah znalostí jako pan Vlašín, abych věděl, jestli jsou jezy na Labi dobrý, nebo špatný projekt, ale vím, že jestli jsou projektem špatným, tak to určitě není tím, že představují zásah do stávajícího stavu přírody. Do svého prostředí zasahujeme ať chceme, nebo nechceme a nejde tedy o to nezasahovat, ale zasahovat tak, aby výsledek byl trvale udržitelný a ekologicky stabilní.