Do roka musíme zdvojnásobit objem sebraného elektroodpadu

Elektroodpadu, který se u nás začal sbírat v roce 2005, se daří od občanů i firem zpětně získávat stále málo. Jak v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie, tak z pohledu firem, které tento odpad zpracovávají.

Dnes se v Česku vyberou necelé dva kilogramy elektroodpadu na osobu a rok. Podle nejnovějších údajů množství ve většině kategorií zařízení sice rychle stoupá, ale stále není jasné, zda se už do příštího roku podaří toto množství zdvojnásobit, jak po nás požaduje Evropská unie. „My ale věříme, že se to podaří, protože v posledních měsících se objem sebraného elektroodpadu v porovnání s loňským rokem až zpětinásobuje,“ vysvětluje Jan Vrba, jednatel firmy Asekol, jedné z šestice firem vybraných pro zpětný odběr elektroodpadu. Ten je financován výrobci elektrozařízení v rámci tzv. kolektivních systémů sběru. Ti si ovšem tento příspěvek započítávají do cen elektrických přístrojů.

Ani dosažením cíle v podobě 4 kg na osobu a rok ale ČR vyspělou Evropu zatím nedožene. Evropský průměr je 9,6 kg, některé země, jako například Švédsko, však sbírají až 15 kg elektroodpadu na osobu. Méně než v České republice se ale sbírá například v Maďarsku a v Polsku. Všech šest kolektivních systémů, které zpětný odběr elektroodpadu zajišťují (Elektrowin, Asekol, Retela, Rema, OFO- recycling a Ekolamp) sebralo v roce 2006 celkem 17 000 tun elektroodpadu, což představuje asi 1,67 kg na osobu a rok.

Polovina kolektivních systémů prý funguje jen fiktivně

Podle Vrby ale i při sebraných 4 kilogramech na osobu a rok bude v České republice elektroodpadu žalostně málo. „V takovém případě by se v Česku sebralo zhruba 40 tisíc tun ročně. Ale jen ve Středočeském kraji jsou zpracovatelské kapacity na 20 tisíc tun. Zpracovatelé si proto musí vypomáhat i dovozem,“ říká Vrba. Podle Vrby by pomohla i změna legislativy. „Momentálně je sběrem elektroodpadu pověřeno šest firem. Fakticky ale odpad shromažďují jen tři, zbylé tři fungují víceméně fiktivně, tj. dají výrobcům elektrozařízení potvrzení, že i oni se podílejí na zpětném odběru. Tak jen shrabují zisky, což považujeme za nekalou konkurenci,“ uvádí Vrba.

Zpracovatelé zatím naplní jen část kapacity

Jeden z největších zpracovatelů elektroodpadu v Česku - společnost Safina - si v roce 2005 pořídila zpracovatelskou linku o kapacitě 10 tisíc tun, zatím je však schopna „sehnat“ jen 1500 tun. „A to ještě asi desetinu musíme dovážet ze zahraničí,“ vysvětluje marketingový ředitel Safiny Tomáš Mydlarčík. Přesto tvrdí, že se investiční náklady na recyklační linku do pěti let vrátí. „Museli jsme ale začít zpracovávat i vysloužilé ledničky a další „neeletroodpad“,“ připouští Mydlarčík.

Středočeské obce se učí sbírat elektroodpad

Mydlarčík si proto hodně slibuje od pilotního projektu ve Středočeském kraji, který společně financují firma Asekol a kraj. Projekt sběru elektrozařízení byl zahájen v červenci a skončí v listopadu. Pak bude vyhodnocen.

Projekt probíhá v 10 malých středočeských obcích. V polovině z nich budou instalovány kontejnery na sběr menšího elektroodpadu, jako jsou třeba fény, mobilní telefony, klávesnice či rychlovarné konvice. V dalších pěti obcích bude jednou měsíčně k dispozici kontejner s obsluhou, který bude vhodný k odevzdání malých i velkých vysloužilých spotřebičů.

V listopadu se vyhodnotí, který způsob sběru je lepší a podle toho bude pak zvolen způsob sběru ve středních Čechách. Jan Vorel, místostrarosta Jíloviště, jedné z deseti vybraných obcí, doufá, že díky sběru elektroodpadu se sníží objem komunálního odpadu až o deset procent, a tím obec ušetří. „Podle průzkumu totiž 40 procent občanů malých obcí dosud neví, jak se elektrozařízení zbavit, a tak jej nejčastěji vyhazují do „normální“ popelnice nebo skladují doma. I díky informační kampani v médiích věříme, že toto brzy změní,“ uzavírá Vrba.

Autor/ři: Alena Adámková