Okna se čistí sama, lak se nedá poškrábat: NANOTECH-CAR
V čem se budou "automobily budoucnosti" lišit po technické stránce od těch
dnešních? Podle odborníků z výzkumu a vývoje a z Evropské komise ani ne tak tím,
že budou rychlejší, jako spíše svou konstrukcí a materiály, jichž bude při
jejich výrobě a dokončování používáno.
V čem se budou "automobily budoucnosti" lišit po technické stránce od těch dnešních? Podle odborníků z výzkumu a vývoje a z Evropské komise ani ne tak tím, že budou rychlejší, jako spíše svou konstrukcí a materiály, jichž bude při jejich výrobě a dokončování používáno.
Kromě uplatnění jiných materiálů, než jsou kovy, půjde hlavně o používání materiálů a součástí v nanorozměrech. Díky nim bude možno zaručit bezpečnější a pohodlnější jízdu jak řidičovi, tak spolucestujícím, a podaří se také lépe splnit náročné požadavky ochrany životního prostředí, kterému v současné době automobilový provoz určitě neprospívá.
PŘEDSTAVA EVROPSKÉ KOMISE
Pokud jde o prvky "nano", budou to např. okna, která se budou sama očišťovat od nečistoty, a laky na karosérii, které nebude možno poškodit poškrábáním, anebo reflektory, které se samy budou napájet energií, či to, že na palubní desce bude displej, pomocí něhož bude možno řídit recyklaci výfukových plynů.
Výsledkem bude automobil, pro který byl na nedávném EuroNanoForu pořádaném Evropskou komisí v Duesseldorfu použit termín "Nanotech-car". Jde sice ještě o hudbu budoucnosti, ale ne už příliš vzdálené. Pan Vito Lambertini z výzkumného střediska firmy Fiat v Orbassanu řekl, že už během 1,5 roku přijde jeho firma s vozem, který bude opatřen lakem odolným proti poškrabání a proti zežloutnutí, resp. stárnutí. Tuto odolnost získá dosud běžně používaný lak díky tomu, že se do něho přidá nanoprášek z oxidu křemíku, jehož zrníčka budou mít průměr cca 10 nanometrů, tj. 10 miliardtin metru.
Rovněž "samočisticí" skla v oknech vozu budou mít na svém povrchu mikroskopicky malé výčnělky či hrbolky, po nichž budou stékat voda a nečistota, což je využití principu "lotosového efektu" známého z přírody.
V NANOSVĚTĚ SE PROJEVUJÍ DOSUD NEZNÁMÉ VLASTNOSTI MATERIÁLŮ
Tyto technické vlastnosti, které lze ve srovnání s dnešním stavem ochrany laků a skel u aut označit za téměř zázračné, vycházejí z faktu, že na nanometrické úrovni, resp. manipulaci s materiály, je možno měnit jejich vlastnosti, jinými slovy, že lze využít toho, že v mikrorozměrech ty které hmoty vykazují jiné vlastnosti než v běžných větších rozměrech. Na to poukazuje Giovanni Camino, odborník v oboru plastů Polytechniky v Turínu.
Uvádí příklad: "Vezměme si jíl či slín. Ten je složen z vrstev, destiček jedna na druhé. Jestliže tyto vrstvičky od sebe oddělíme a kombinujeme vrstvičku s plastem, získáme nový plast, který je vysoce odolný proti ohni." Počítá se s tím, že po dalších pokusech se takovýto plast za nějaký rok použije v automobilech, a navíc bude lehčí než dosavadní plasty.
Tohoto principu se podle Camina používá i v případě látek použitých pro potahy v interiérech vozů, od nichž se rovněž požaduje, aby byly ohnivzdorné.
ENERGIE A SVĚTLO
Dalším úkolem na poli aplikace nanotechniky v autech je řešení problémů osvětlení ve voze, reflektorů a displeje na palubní desce. Jde tu o spotřebu energie a také o to, že elektrokabeláž, kterou tato zařízení vyžadují, váží v automobilu v průměru 100 kg, a na délku po rozvinutí by měřila 5 kilometrů, což je jistě příliš. Podle pana Lambertiniho je řešením LED (světelná dioda), což je polovodičová aparatura, flexibilní a plochá, navíc o tloušťce pouze několika nanometrů, schopná produkovat světlo.
Tato aparatura se začne vyrábět už v příštím roce a bude používána pro zadní světla automobilů, ale jinak prý uběhne ještě nějaká doba, než bude moci být v autech aplikována v obecném měřítku.
MIKROZAŘÍZENÍ PRO REKUPERACI SPALIN
Jiným systémem, který bude generovat energii, budou palivové články, nanomotory využívající vodík. Jeho fungování bude optimalizováno díky katalyzačním nanočásticím anebo díky ultratenkému filmu z keramiky.
Zdrojem energie bude i mikrozařízení pro rekuperaci spalin. Aby však mohlo úspěšně pracovat, bude zapotřebí vyvinout nové materiály, a to bude možné jedině na bázi nanotechnologie, dodává Lambertini.
To je však výzva a úkol, který je aktuální nejenom v automobilovém průmyslu. S dynamickým rozvojem nanotechnologií počítá 7. Rámcový program výzkumu a vývoje Evropské unie pro léta 2007-2013, který pro rozvoj nanotechnologií vyhradil 50 miliard EUR. Podle slov pana Renza Tomelliho, šéfa Skupiny nanotechnologií v EK, se během několika posledních let výdaje určené pro rozvoj nanotechnologie rok od roku prakticky zdvojnásobovaly.
Kromě uplatnění jiných materiálů, než jsou kovy, půjde hlavně o používání materiálů a součástí v nanorozměrech. Díky nim bude možno zaručit bezpečnější a pohodlnější jízdu jak řidičovi, tak spolucestujícím, a podaří se také lépe splnit náročné požadavky ochrany životního prostředí, kterému v současné době automobilový provoz určitě neprospívá.
PŘEDSTAVA EVROPSKÉ KOMISE
Pokud jde o prvky "nano", budou to např. okna, která se budou sama očišťovat od nečistoty, a laky na karosérii, které nebude možno poškodit poškrábáním, anebo reflektory, které se samy budou napájet energií, či to, že na palubní desce bude displej, pomocí něhož bude možno řídit recyklaci výfukových plynů.
Výsledkem bude automobil, pro který byl na nedávném EuroNanoForu pořádaném Evropskou komisí v Duesseldorfu použit termín "Nanotech-car". Jde sice ještě o hudbu budoucnosti, ale ne už příliš vzdálené. Pan Vito Lambertini z výzkumného střediska firmy Fiat v Orbassanu řekl, že už během 1,5 roku přijde jeho firma s vozem, který bude opatřen lakem odolným proti poškrabání a proti zežloutnutí, resp. stárnutí. Tuto odolnost získá dosud běžně používaný lak díky tomu, že se do něho přidá nanoprášek z oxidu křemíku, jehož zrníčka budou mít průměr cca 10 nanometrů, tj. 10 miliardtin metru.
Rovněž "samočisticí" skla v oknech vozu budou mít na svém povrchu mikroskopicky malé výčnělky či hrbolky, po nichž budou stékat voda a nečistota, což je využití principu "lotosového efektu" známého z přírody.
V NANOSVĚTĚ SE PROJEVUJÍ DOSUD NEZNÁMÉ VLASTNOSTI MATERIÁLŮ
Tyto technické vlastnosti, které lze ve srovnání s dnešním stavem ochrany laků a skel u aut označit za téměř zázračné, vycházejí z faktu, že na nanometrické úrovni, resp. manipulaci s materiály, je možno měnit jejich vlastnosti, jinými slovy, že lze využít toho, že v mikrorozměrech ty které hmoty vykazují jiné vlastnosti než v běžných větších rozměrech. Na to poukazuje Giovanni Camino, odborník v oboru plastů Polytechniky v Turínu.
Uvádí příklad: "Vezměme si jíl či slín. Ten je složen z vrstev, destiček jedna na druhé. Jestliže tyto vrstvičky od sebe oddělíme a kombinujeme vrstvičku s plastem, získáme nový plast, který je vysoce odolný proti ohni." Počítá se s tím, že po dalších pokusech se takovýto plast za nějaký rok použije v automobilech, a navíc bude lehčí než dosavadní plasty.
Tohoto principu se podle Camina používá i v případě látek použitých pro potahy v interiérech vozů, od nichž se rovněž požaduje, aby byly ohnivzdorné.
ENERGIE A SVĚTLO
Dalším úkolem na poli aplikace nanotechniky v autech je řešení problémů osvětlení ve voze, reflektorů a displeje na palubní desce. Jde tu o spotřebu energie a také o to, že elektrokabeláž, kterou tato zařízení vyžadují, váží v automobilu v průměru 100 kg, a na délku po rozvinutí by měřila 5 kilometrů, což je jistě příliš. Podle pana Lambertiniho je řešením LED (světelná dioda), což je polovodičová aparatura, flexibilní a plochá, navíc o tloušťce pouze několika nanometrů, schopná produkovat světlo.
Tato aparatura se začne vyrábět už v příštím roce a bude používána pro zadní světla automobilů, ale jinak prý uběhne ještě nějaká doba, než bude moci být v autech aplikována v obecném měřítku.
MIKROZAŘÍZENÍ PRO REKUPERACI SPALIN
Jiným systémem, který bude generovat energii, budou palivové články, nanomotory využívající vodík. Jeho fungování bude optimalizováno díky katalyzačním nanočásticím anebo díky ultratenkému filmu z keramiky.
Zdrojem energie bude i mikrozařízení pro rekuperaci spalin. Aby však mohlo úspěšně pracovat, bude zapotřebí vyvinout nové materiály, a to bude možné jedině na bázi nanotechnologie, dodává Lambertini.
To je však výzva a úkol, který je aktuální nejenom v automobilovém průmyslu. S dynamickým rozvojem nanotechnologií počítá 7. Rámcový program výzkumu a vývoje Evropské unie pro léta 2007-2013, který pro rozvoj nanotechnologií vyhradil 50 miliard EUR. Podle slov pana Renza Tomelliho, šéfa Skupiny nanotechnologií v EK, se během několika posledních let výdaje určené pro rozvoj nanotechnologie rok od roku prakticky zdvojnásobovaly.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích
