Chemickou látku dokážou šetrně rozložit zvláštní enzymy.
Čeští vědci objevili zbraň proti yperitu
Čeští vědci už vědí, jak zkrotit nebezpečný bojový plyn yperit, jehož jméno nahání hrůzu od dob první světové války. Tým odborníků Masarykovy univerzity v Brně přišel na způsob, jak plyn bezpečně zlikvidovat. Chemickou látku dokážou šetrně rozložit zvláštní enzymy. Škola už pro svůj objev získala český patent. Česko je tak v současnosti patrně jediná země, která ví, jak se yperitu bezpečně a efektivně zbavit.
Yperit láká teroristy
Yperit není jen přízrakem dávné minulosti. Hrozí stále. Například irácký režim Saddáma Husajna jím vraždil ještě v 80. letech a teroristé se o něj zajímají pořád.
Velké množství starých zásob yperitu stále leží i ve skladištích na dně moře, kam své válečné přebytky uložily mocnosti po první světové válce. A i to mimo jiné zaručuje, že o český objev bude zřejmě ve světě zájem.
"Zájem o způsoby likvidace yperitu vyplývá z toho, že podle mezinárodních úmluv mají být staré zásoby odstraněny do roku 2012," upozorňuje mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová. "Dosavadní metody však mají řadu nedostatků. Používá se totiž třeba spalování, při kterém se ale uvolňují těžké kovy. Vědci z Masarykovy univerzity a Vojenského technického ústavu ochrany naopak vyvinuli metodu, která je ekologicky nezávadná," zdůrazňuje Fojtová.
Potrava pro enzymy
Na yperitu si dokáže pochutnat enzym získávaný z půdního mikroorganismu Shingobium japonicum. Jde proto o čistý přírodní prostředek. Enzym rozštěpí molekuly plynu, na konci cyklu je už jen neškodná látka.
Šetrný způsob likvidace pomocí enzymu objevili vědci už před dvěma lety. Od té doby metodu prověřovali, na výzkum padlo i několik milionů korun.
O "českou cestu" projevila zájem už i Severoatlantická aliance. "Pro další vývoj metody bude rozhodující test dekontaminace interiéru letadel, který chce právě NATO uskutečnit koncem tohoto roku," říká Fojtová.
Likvidace yperitu má mít ale širší využití než jen čistě vojenské. "Předpokládá se využití i při likvidaci starých zásob a také při ochraně osob či zvířat," pokračuje Tereza Fojtová. Enzym by se totiž coby ochrana v krizových situacích mohl nanášet přímo na kůži člověka. "Aktivní látka je biologicky zcela neškodná. Pro použití při ochraně lidí je ale nutné pečlivě otestovat i doprovodné látky, s nimiž bude enzym na kůži nanášen," dodává mluvčí.
Unikátní metodu si brněnští vědci včas patentovali. "V ekonomickém světě je nutné chránit duševní vlastnictví před konkurencí. Vývoj nové technologie má své náklady a díky patentu můžeme nyní technologii využívat přednostně," řekl člen výzkumného týmu z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Zbyněk Prokop.
O "žravé enzymy" mají zájem i Spojené státy. Masarykova univerzita kvůli tomu zřídila i vlastní biotechnologickou firmu Enantis.
Vědci v byznysu
"Firma by měla zajistit vše přes vývoj, ověření technologií, výrobu produktu i návodu k použití. To v rámci běžného akademického výzkumu není možné zvládnout," říká Jiří Damborský z Přírodovědecké fakulty, který je zároveň jedním z jednatelů společnosti Enantis.
Yperit poprvé použila německá armáda v první světové válce roku 1916 u Ypres. Od té doby tento zpuchýřující prostředek masově zabíjel v celé řadě konfliktů; nasadilo jej Španělsko, Japonsko, Itálie, SSSR, Irák a další země.
Zásoby nebezpečné sloučeniny se nacházejí nejen ve více či méně zabezpečených skladech od USA až po SSSR, ale také na mořském dně.
Yperit láká teroristy
Yperit není jen přízrakem dávné minulosti. Hrozí stále. Například irácký režim Saddáma Husajna jím vraždil ještě v 80. letech a teroristé se o něj zajímají pořád.
Velké množství starých zásob yperitu stále leží i ve skladištích na dně moře, kam své válečné přebytky uložily mocnosti po první světové válce. A i to mimo jiné zaručuje, že o český objev bude zřejmě ve světě zájem.
"Zájem o způsoby likvidace yperitu vyplývá z toho, že podle mezinárodních úmluv mají být staré zásoby odstraněny do roku 2012," upozorňuje mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová. "Dosavadní metody však mají řadu nedostatků. Používá se totiž třeba spalování, při kterém se ale uvolňují těžké kovy. Vědci z Masarykovy univerzity a Vojenského technického ústavu ochrany naopak vyvinuli metodu, která je ekologicky nezávadná," zdůrazňuje Fojtová.
Potrava pro enzymy
Na yperitu si dokáže pochutnat enzym získávaný z půdního mikroorganismu Shingobium japonicum. Jde proto o čistý přírodní prostředek. Enzym rozštěpí molekuly plynu, na konci cyklu je už jen neškodná látka.
Šetrný způsob likvidace pomocí enzymu objevili vědci už před dvěma lety. Od té doby metodu prověřovali, na výzkum padlo i několik milionů korun.
O "českou cestu" projevila zájem už i Severoatlantická aliance. "Pro další vývoj metody bude rozhodující test dekontaminace interiéru letadel, který chce právě NATO uskutečnit koncem tohoto roku," říká Fojtová.
Likvidace yperitu má mít ale širší využití než jen čistě vojenské. "Předpokládá se využití i při likvidaci starých zásob a také při ochraně osob či zvířat," pokračuje Tereza Fojtová. Enzym by se totiž coby ochrana v krizových situacích mohl nanášet přímo na kůži člověka. "Aktivní látka je biologicky zcela neškodná. Pro použití při ochraně lidí je ale nutné pečlivě otestovat i doprovodné látky, s nimiž bude enzym na kůži nanášen," dodává mluvčí.
Unikátní metodu si brněnští vědci včas patentovali. "V ekonomickém světě je nutné chránit duševní vlastnictví před konkurencí. Vývoj nové technologie má své náklady a díky patentu můžeme nyní technologii využívat přednostně," řekl člen výzkumného týmu z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Zbyněk Prokop.
O "žravé enzymy" mají zájem i Spojené státy. Masarykova univerzita kvůli tomu zřídila i vlastní biotechnologickou firmu Enantis.
Vědci v byznysu
"Firma by měla zajistit vše přes vývoj, ověření technologií, výrobu produktu i návodu k použití. To v rámci běžného akademického výzkumu není možné zvládnout," říká Jiří Damborský z Přírodovědecké fakulty, který je zároveň jedním z jednatelů společnosti Enantis.
Yperit poprvé použila německá armáda v první světové válce roku 1916 u Ypres. Od té doby tento zpuchýřující prostředek masově zabíjel v celé řadě konfliktů; nasadilo jej Španělsko, Japonsko, Itálie, SSSR, Irák a další země.
Zásoby nebezpečné sloučeniny se nacházejí nejen ve více či méně zabezpečených skladech od USA až po SSSR, ale také na mořském dně.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích