Čtvrtek, 28. března 2024

Zelený Hostětín

Díky zahraničním grantům realizovala malá moravská obec projekty, které jí může závidět celá republika.
Zelený Hostětín
Jablečný mošt teče proudem. Improvizované stoly se prohýbají pod skoro padesáti druhy jablečného pečiva, vidět jsou i jablečné bábovky. Kdo drží dietu a nechce sladké, může si posloužit sušeným ovocem- zase především sušenými jablky. Na malém pódiu se předvádí dětský národopisný soubor, zahrádkáři diskutují s odborníky o problémech s údržbou ovocných stromků. Návštěvníci si přinesli v kapse nejméně tři jablka, a pak spolu s organizátory staví jablečnou spirálu. Mohou také soutěžit o to, komu se podaří okrájet nejdelší jablečnou slupku. Tak nějak bude vypadat jablečná slavnost, v pořadí už šestá, kterou pořádá 23. září naše nejekologičtější vesnice Hostětín rozkládající se v podhůří Bílých Karpat v luhačovickém Zálesí. Je pro ni typické, že zatímco na různých jiných slavnostech v naší zemi alkohol teče proudem, v Hostětíně se připíjí moštem. Navíc v bio kvalitě, neředěným, nečeřeným, nepřibarvovaným, nefiltrovaným a nepřislazovaným, vyrobeným přímo ve zdejší moštárně.

MOŠTÁRNA je jedním z ekologických nápadů zdejších lidí. Vznikla v roce 2000 ze staré, nepoužívané stodoly díky grantu, který obec dostala od lucemburského ministerstva životního prostředí. V sezoně zaměstnává osm lidí a navíc zhodnocuje práci zdejších sadařů. V sadech na překrásných kopcích za vesnicí se totiž pěstují původní staré jablečné odrůdy. Výkup o ně měl minimální zájem a platil za ně směšné částky, které ani nepokryly náklady na jejich svoz. Typickou zdejší odrůdou je Moravská jadernička, jablko staré několik století. Pod tlakem moderních komerčních odrůd a v konkurenci s dovozem ze zemí EU málem zmizela z tuzemských sadů. Zachránili ji až Hostětínští. Ročně zpracují až 200 tun jablek, především ze sadů v Bílých Karpatech a vyprodukují z nich více než 100 000 litrů moštu. Jablka ovšem nesmějí být chemicky ošetřovaná, ale to stejně v sadech rozptýlených na zdejších kotárech skoro nikdo nedělá. Poněvadž kapacita moštárny je dneska větší, než jsou bělokarpatší sadaři schopni v biokvalitě vypěstovat, vykupuje moštárna i jablka chemicky ošetřená, ale zavedla takovou technologii zpracování, že obě kvality, bio i chemicky ošetřené, lze zpracovávat zvlášť. Hostětínskou chloubou ale přece jenom je bio mošt dodávaný do speciálních prodejen po celé republice.

Hostětínští měli na co navazovat. Už rok před výstavbou moštárny si vybudovali ochránci přírody na pozemku Nadace Veronica sušárnu ovoce. V celé oblasti Bílých Karpat, od Kopanic přes Valašsko až po Horňácko se od nepaměti sušilo ovoce v roubených sušírnách. Pro většinu dětí sušené ovoce nahrazovalo pro ně nedostupné bonbony. Hospodyně z něho v zimních měsících dělaly polévky a omáčky a v celém regionu existují desítky receptů, jak sušené ovoce využít. A třebaže se to nám, městským lidem, už nezdá, tato tradice v regionu je stále živá. Stále se suší jablka, hrušky i švestky (po moravsku trnky). Ročně zpracuje sušárna kolem 4 tun ovoce, nejen pro místní obyvatele, ale i pro "přespolní".

V HOSTĚTÍNĚ existují dva druhy projektů. První druh projektů navazuje na tradiční aktivity v podhůří Bílých Karpat. Tam patří jak moštárna, tak sušárna ovoce. Druhým druhem projektů jsou projekty supermoderní, často nemající v Česku obdoby. Všechny mají ale jednoho jmenovatele - ekologii.

První projekt tohoto druhu odstartovalo místní zastupitelstvo prakticky hned po sametové revoluci, když se obec osamostatnila. Vybudovalo kořenovou čistírnu. Trvalo sice více než šest let, než byl projekt uveden do provozu, ale celé to stálo za to. Kořenová čistírna je naprosto ideálním řešením pro malé obce, kde není žádný průmysl nebo intenzivní zemědělská výroba. Je především v porovnání s jinými typy čistíren poměrně levná. Ta hostětínská stála necelých 5 milionů korun a její provoz je finančně nenáročný. Jde vlastně o umělý mokřad, kde voda protéká samospádem mezi rostlinami, jež vodu, díky bakteriím, které žijí na jejich kořenech, perfektně vyčistí. Voda se musí občas přečerpat, ale to skoro nic nestojí, stejně tak jako občasné sečení rostlin ve filtračních polích. Díky rostlinám filtrační pole nezamrznou ani v zimě, pouze filtrační proces se zpomaluje. Za jednu sekundu proteče čistírnou asi půl litru odpadní vody, což je výkon, který pro obec s 240 stálými obyvateli naprosto stačí. Navíc kořenová čistírna na rozdíl od betonových čisticích monster i hezky vypadá, takže dnes si tam lidé zajdou odpočinout nebo si poslechnout ptáky a kuňkání žab.

Lidem se líbí a stala se neodmyslitelnou součástí vesnice. Méně se líbila hygienikům, kteří byli dlouho nedůvěřiví k jejím filtračním účinkům. V Hostětíně byli každou chvíli a odebírání vzorků nebralo konce. Trvalo několik let, než se přesvědčili, že je vše podle norem a voda, která z čističky vytéká, je nezávadná a dokonce lepší než ta, jež vytéká z řady betonových čistíren. Tato první ekologická stavba ve vesnici přesvědčila zastupitelstvo, ale i obyvatele, že se ekologie vyplatí. Bylo to i díky organizaci ochránců přírody Veronica z Brna, která v případě stavby kořenové čistírny působila jako poradenská společnost. Spolupráce, která začala v roce 1990, trvá dodnes a obec se stala jakousi výkladní skříní ekologických projektů Veroniky.

Navazoval projekt poeticky nazvaný Slunce pro Bílé Karpaty. V rámci tohoto programu bylo nainstalováno 40 levných, ale účinných slunečních kolektorů. V podmínkách Bílých Karpat nemohou zaručit stoprocentní pokrytí spotřeby elektrické energie, ale jsou schopny zajistit dostatek teplé vody pro každodenní použití v domácnosti. Při neustále stoupajících cenách energie to lidé pocítí i ve své peněžence.Vůbec největší kolektor o ploše 36 m2 je na střeše moštárny.

SPOTŘEBU ELEKTRICKÉ ENERGIE ve vsi sníží i nové obecní osvětlení. V rámci svého pilotního projektu Philips Green Flag-ship instalovala společnost Philips jako v první obci v ČR nejmodernější systém pouličního osvětlení, který sestává z vysokotlakých sodíkových výbojek Master Son-t-pia Plus, které jsou schopny uspořit až 47 % energie v porovnání s běžnými sodíkovými výbojkami nebo výbojkami rtuťovými a z technologie CosmoPolis, která reaguje na roční dobu a na množství denního světla. To přináší další úsporu elektrické energie. Osvětlení je příjemné i pro obyvatele. Výbojky instalované v Hostětíně jsou typu CosmoWhite. Zároveň se snižují i emise CO2 a chrání se tak životní prostředí. Philips zatím tento systém instaloval jenom v některých velkých západních městech. Představa, že se Hostětín dostal na roveň takových měst, jako jsou Antverpy nebo Londýn, musí jistě hostětínské zastupitele naplnit hrdostí.

Snížení emisí zaručuje i společná výtopna, na kterou jsou napojeny téměř všechny domácnosti. Výtopna spaluje dřevní štěpku a dřevní odpad, který dřív nepřinášel žádný užitek a kterého je v okolních lesích dostatek. Jeden podnikatel, zabývající se výrobou valašského životabudiče, pravé a nefalšované slivovice, dokonce zkusil dodat jako palivo švestkové pecky - a ono to fungovalo. Výtopna zajišťuje teplo, kolektory teplou vodu, domácnosti v obci odebírají elektrickou energii pouze na svícení a na pohon domácích spotřebičů.
Od roku 2002 v obci experimentují i s novými stavebními materiály, především slámou.

ZATÍM POSLEDNÍM ekologickým projektem je stavba vzdělávacího centra Veronica. Centrum má společenský sál, který slouží zároveň jako přednáškový, kuchyň, kancelář a knihovnu. Může ubytovat i 20 posluchačů. Architektonický návrh provedl rakouský architekt Georg Reinberg díky grantu rakouské vlády. Poté ho vyprojektovat Ivo Stolek. Na stavbu přispěl nizozemský vládní fond Matra. Centrum je postaveno jako tzv. pasivní dům (viz Ekonom č. 44/06). To znamená, že je ekologicky velmi šetrný, většinu potřebného tepla si vyrábí z energie pohybujících se osob. Na fasádě byl také namontován velký solární kolektor, který ve spojení s kolektorem na střeše moštárny bude ohřívat prakticky veškerou teplou vodu, jíž bude potřeba. V centru se od jeho uvedení do provozu v listopadu minulého roku dveře netrhnou. Pořádají se akce pro rodiče s dětmi, ale i pro aktivní seniory. Pro mladé zájemce je připravena Škola ochrany přírody, organizátory rozverně nazývaná ŠOK. A aby to nebylo pouze školení o přírodě, ale i o tradicích kraje, mohou se v centru mladé ženy (otevřeno i pro muže, ale ti se do toho moc neženou) naučit paličkovat nebo péci tradiční pečivo. Muži se zase věnují bývalému tradičnímu zimnímu řemeslu tohoto regionu - dřevořezbě. Ti méně šikovní zvládnou dřevěnou lžíci, ti nejlepší umějí vyrobit i takový majstrštyk, jako je dřevěná holubička. Jak má vypadat skutečné mistrovské dílo, si mohou prohlédnout při vycházkách po okolí. Řada sochařů a dřevořezbářů posela okolí svými sochami. Veronica a zastupitelstvo obce tím chtějí ukázat, že k životnímu prostředí nepatří jenom ekologie, ale i kultura. Ročně si vycházkovou trasu kolem soch, ale i další obecní projekty prohlédne víc než 2000 lidí. Není mezi nimi málo starostů. Kdyby se podařilo, že by je návštěva tak nadchla, aby Hostětín následovali, byl by to ten nejlepší projekt, který by se malé moravské obci povedl.

AUTOR: Aleš Bluma
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů