zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Česko začíná "zelenat", ale tápe, jak dál

04.09.2007
Zemědělství
Energie
Česko začíná  zelenat , ale tápe, jak dál
Od soboty jezdí řidiči v Česku na biopaliva. Povinný dvouprocentní přídavek biosložky do nafty se postupně zvýší, od ledna se začne lít i biolíh do benzinu.

V krajině rostou větrné elektrárny, občas i solární panely. Staví se bioplynové stanice.

Česko začíná po vzoru velké části západní Evropy "zelenat". Ale zároveň se ukazuje, že země zatím nemá jasnou koncepci, jak obnovitelné zdroje energie využívat. Strategický a dlouhodobý plán je přitom nutný. Bioenergie je drahá, a tak zatím tahá z kapes daňových poplatníků peníze. Ať už třeba dotacemi na dražší "zelenou elektřinu", nebo rovnou u pump povinností kupovat si palivo zdražené o přídavek biosložky.

Mají vyšší výdaje smysl?

Příliš drahý biolíh

Problém začíná už u biopaliv. Přesněji u výroby biolihu z obilí. Ta se ukazuje být natolik neefektivní a energeticky náročná, že nejen biopaliva zdražuje, ale nemá ani ekologický přínos.

"Musíme se připravit na výrobu biopaliv další generace, to znamená především na využití odpadů," upozorňuje sice ministr životního prostředí Martin Bursík.

Jenže realita je taková, že od Nového roku u nás teprve začnou dodávat biolíh továrny té první, při vší úctě k nákladným investicím nejprimitivnější generace.

Mezitím za humny v Německu už vyspělé technologie zavádějí. A ještě dál za mořem diskutují o vodíkovém motoru (Spojené státy), nebo aspoň už dávno jezdí na superlevný biolíh z cukrové třtiny (Brazílie).

Pokud Česko v biopalivech tápe, pak ve využívání "zelené" elektřiny má skutečný chaos. Na jedné straně zelení aktivisté horují pro větrníky a odmítají už stávající jaderný Temelín, natož stavbu jeho dalších bloků.

Naopak ministr průmyslu Martin Říman lobbuje za prolomení limitů, jimiž zatím stát blokuje rozšíření těžby uhlí.

A většina energetiků se shoduje v tom, že zelená energie rostoucí spotřebu nenahradí, uhlí je neekologická zhůvěřilost - a tak radí vsadit na jádro.

Jaké místo může najít zelená elektřina?

Rozumné se zdá neplést ji do "velké energetiky", do obřích projektů - ale vsadit na síť menších, místních bioplynových stanic, větrných nebo solárních elektráren, spaloven biomasy.

Pro dominantní ČEZ nemají malé projekty smysl - ale o to významnější jsou pro každou obec nebo firmu, jež si je zřídí.

Energie pro obce

Výhody jsou zřejmé: Každý si může zvolit suroviny, které jsou v místě nejlevnější (dřevní štěpka, odpady, energetické plodiny), nebo využít podmínek pro vítr či vodní zdroje. Odpadají dopravní náklady, a místí lidé tak získají práci. Nedejme se přitom mýlit skvělými čísly o klesající průměrné nezaměstnanosti - český a moravský venkov se stále vylidňuje.

Právě tyto vedlejší přínosy zdůvodní i vyšší náklady na zelenou energii.

Strategické cíle

Stejně jako třeba v sousedním Německu nebo Rakousku potřebuje i v Česku rozvoj bioenergie politický impuls.

To znamená v prvé řadě rozhodnutí, zda se země skutečně hlásí k využívání obnovitelných zdrojů. Zda má zájem na rozvoji obcí.

Pak musí politici a experti přijít s koncepcí, jak toho dosáhnout, a formulovat funkční způsob podpor.

Jakmile se pak "zelený byznys" začne opravdu rozjíždět, nabalí na sebe spoustu firem, které bude živit. Od výrobců bioenergetických zařízení po servisní služby. Vývoj například v Německu je toho důkazem.

V souhrnu pak právě taková drobná, komunální bioenergetika naplní i strategické cíle, jež si dává celá Evropská unie: snížení závislosti na dovozech ropy a plynu o pětinu a výrazné omezení emisí skleníkových plynů.
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
21
7. 2017
21-22.7.2017 - Přednáška, diskuse
Praha 6, FTVS UK a Divoká Šárka
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí