Ošidná čísla: Každý hájí své

Příliš mnoho lobbistů má plán, jak podporovat zavádění biopaliv.

Motorovou naftu naředěnou řepkovým olejem (přesněji: jeho metylesterem, MEŘO, a to až do pěti procent objemu paliva) můžeme načepovat od 1. září kdekoli, jen to běžný motorista nemá šanci poznat. Ani podle ceny, kterou platí. Pumpaři nemají povinnost označovat stojany. V ceně paliv u jednotlivých čerpacích stanic jsou i bez biosložek až několikakorunové rozdíly, takže se v tom přídavek dražšího MEŘO může klidně schovat. Tedy pokud budou prodejci chtít.
Otázkou je, zda to tak bude i v příštím roce, kdy se začne přidávat také líh do benzinu, bude-li opravdu zrušeno daňové zvýhodnění. Na vratku spotřební daně na část paliva v podobě biosložky je totiž nárok jen do konce letošního roku. Nářek na neexistenci daňových úlev v této etapě zavádění biopaliv ale nemá velké opodstatnění. Jde pořád jen o maličké procento z celkového objemu pohonných hmot. Česko však plánuje jejich široký nástup, tam už by nešlo o desetihaléře.

Nezúčastněný pozorovatel ovšem nechápe, proč několika českým ministerstvům tak dlouho trvá, než dají dohromady víceletý plán pro podporu bionafty, na který čekají v Bruselu - potom by totiž mohli slevu na dani zase zavést, nebo se dohodnout, že ji nezavedou. Není to tím, že na podobě trhu s biopalivy se neshodnou ani jeho účastníci - a každý z nich lobbuje na jiném ministerstvu?

AUTOR: Milena GeuSsová