Proč osm nováčků žaluje komisi

Litevská vláda se v těchto dnech s největší pravděpodobností připojí k zemím, které zažalují Evropskou komisi u Evropského soudního dvora kvůli nedostatečnému počtu emisních povolenek. Počet stěžovatelů se tak zvýší na osm. Specifické na tomto čísle je, že bez výjimky jde o nové členské státy, které vstoupily do EU v roce 2004.

Noví proti starým

Když v květnu rozhodla česká vláda jako druhá v pořadí (po Slovensku) o žalobě, většina komentátorů a mnozí opoziční i koaliční politici hodnotili tento krok jako prázdné gesto, které se nemůže setkat s úspěchem a poškodí naše postavení vůči Bruselu.

Myslím, že kdybychom tehdy tento krok neudělali, byla by dnes vláda ve světle reakce okolních zemí kritizována za zaspání a nedostatečnou péči o své hospodářské zájmy. Z počtu žalujících zemí rovněž vyplývá absurdita kritiky ČSSD, která tvrdila, že jsme v Bruselu špatně vyjednávali. Zřejmě tedy neumí vyjednávat osm vlád.

Naskýtá se otázka, proč jsou nespokojeny pouze nové země, a to v poměru opravdu zarážejícím - téměř všechny versus žádná stará. Stěží obstojí oblíbené tvrzení, že starší členové jsou disciplinovanější. Na jiných příkladech vidíme, že právě oni dokážou beze zbytku využít svého postavení v EU k ochraně svých národních zájmů.

Ekologické Rakousko?

Ani neplatí, že si staří členové více uvědomují svou ekologickou odpovědnost, a proto neremcají, když Evropská komise sníží množství povolenek.

Tento argument by byl dokonale absurdní, neboť jsou to právě země "staré EU-15", které bez mrknutí oka flagrantně neplní své závazky vůči Kjótskému protokolu. Ilustrativní je příklad Rakouska, vždy stojícího v prvé řadě v boji za vše ekologické. Tato země, přestože dováží značnou část své elektrické energie (a tedy emise CO2 ponechává k řešení někomu jinému, což z ní činí typického emisního "černého pasažéra"), se nachází o skoro 30 % nad svým "kjótským" závazkem! Přesto získala tolik povolenek, o kolik si požádala, na rozdíl od nás, kteří Kjóto plníme s obrovskou rezervou.

Odpověď na otázku, proč se nováčci bouří, je v použité metodice výpočtu množství povolenek. Ta jednoznačně znevýhodňuje ekonomiky s vyšším růstem, tedy právě nás. Zemím, které rostou dvakrát až čtyřikrát pomaleji, použitý systém výpočtu vyhovuje.

Pozor na cukr a bič

Nechtěl bych podezírat komisi, že vědomě pracuje ve prospěch některých členských zemí na úkor jiných. Spíš si neuvědomila rozdílné podmínky a výchozí situace členských zemí, jež se po rozšíření v roce 2004 výrazně diferencovaly. Nástroje, které používá, musí být podstatně strukturovanější a jemnější, odrážející tyto rozdíly.

Osm žalob v téže věci by mělo být pro komisi dostatečným upozorněním, že nejde o fanfarónství "nějaké" vlády, ale o vážný systémový problém. To nejhorší, co by mohla komise udělat, by byl pokus rozdělit žalující státy metodou cukru a biče (tomu vyhovím, druhému ne). A asi ještě horší by byla snaha přesvědčit soudní dvůr, aby se nad případem zavřela voda.

AUTOR: Martin Říman

Autor je ministrem průmyslu a obchodu