Úspěšný genetik v politické záloze
Křeslo šéfa Akademie věd má zvláštní kouzlo. Z nějakých nevyřčených důvodů
fascinuje zdejší politické elity každý, kdo na něj od listopadu 89 usedl.
Zejména pak ve chvílích, kdy se blíží prezidentské volby.
Křeslo šéfa Akademie věd má zvláštní kouzlo. Z nějakých nevyřčených důvodů fascinuje zdejší politické elity každý, kdo na něj od listopadu 89 usedl. Zejména pak ve chvílích, kdy se blíží prezidentské volby.
Vábení, aby se nebáli podstoupit souboj o úřad hlavy státu, byli postupně vystaveni všichni dosavadní šéfové AV. A ušetřen není ani ten současný. Václav Pačes je sice genetik evropského formátu, české veřejnosti je však spíše znám jako politik v záloze. Loni o něm politické strany hovořily jako o možném předsedovi úřednického kabinetu, nyní mu nabízejí kandidaturu na post nejvyšší.
Nouzový králík z klobouku
"Nejsem homo politicus," nechal se Václav Pačes před časem slyšet v rozhovoru pro MF Dnes. Současně ale připustil, že právě proto se na něj možná politici obracejí. "Vždy mě vytáhnou jako králíka z klobouku, když se zdá, že se nemohou dohodnout na někom lepším."
To je ostatně také důvod, proč byli k prezidentské kandidatuře vyzýváni jeho předchůdci v úřadu na pražské Národní třídě - Helena Illnerová a Rudolf Zahradník. A nejspíš i důvod, proč se ani Václav Pačes velmi pravděpodobně českým prezidentem nestane. Hlava státu z nouze, to není dobrá vizitka ani pro stát, a konec konců ani pro kandidáta.
Václav Pačes ale nikdy neměl k politice úplně daleko, byť spíš pod tlakem okolností než z vlastního aktivního zájmu.
Jeho otec byl významným prvorepublikovým urologem - operoval i Jana Opletala postřeleného při demonstracích proti nacistické okupaci. Za komunistického režimu pak upadl v nemilost kvůli "buržoaznímu" původu. Tento "stín" samozřejmě dopadl i na celou rodinu. Jeho synové - mezi nimi i Václav - jej pravidelně pociťovali zejména ve chvílích, kdy usilovali o přijetí na školy.
Geny a Klement Gottwald
Václav Pačes, který se dodnes hrdě hlásí ke svému členství v řadách skautů, nebyl po absolvování střední školy přijat na vytouženou medicínu. Útěchou mu mohla být alespoň možnost studovat biochemii na pražské Přírodovědecké fakultě UK. Po jejím ukončení v roce 1968 pobýval několik let na univerzitách v Kanadě a ve Spojených státech.
Po návratu do normalizačního Československa vybudoval tým, který se začal specializovat na genetiku a genomiku. Třebaže si Václav Pačes za železnou oponou mohl o kongresech a kontaktu se zahraničními kolegy nechat jenom zdát, dokázal s jejich výzkumem pozoruhodným způsobem držet krok.
V roce 1986 se jeho skupině jako druhé na světě podařilo přečíst kompletní genom celého organismu - bakteriálního viru. A jeho tým připravil i první český syntetický gen.
Třebaže byl z režimního pohledu "pochybného původu", odměnily se komunistické úřady Václavu Pačesovi za nezpochybnitelné výsledky Státní cenou Klementa Gottwalda. Stalo se tak v revolučním roce 1989, a to navzdory faktu, že Pačes důrazně odmítl vstup do KSČ.
Pačes se nikdy nestranil ani - ve vědeckých kruzích leckdy opovrhované - popularizace vědy. Síly na tomto poli se dosud snaží věnovat především vyvracení pověr, které souvisejí s genetickými manipulacemi. V tomto kontextu opakovaně přirovnal tažení zelených aktivistů i některých politiků proti geneticky upraveným produktům k opičím procesům, jejichž prostřednictvím byl na sklonku minulého století ve Spojených státech potírán darwinismus.
Coby akademický funkcionář patří Václav Pačes k zastáncům opatrných reforem ve financování vědy a výzkumu. Instituci, v jejímž čele od dubna 2005 stojí, přitom považuje v tomto ohledu za vzor. "Akademie od počátku 90. let zredukovala počet zaměstnanců na polovinu, zrušila 22 ústavů, zavedla pravidelné hodnocení svých výsledků a také grantový systém. Pro to, aby dohnala úroveň srovnatelných institucí na Západě, už ledacos udělala a je nezbytné to ocenit," řekl těsně po svém zvolení v rozhovoru pro týdeník Respekt.
Kdo platí zelené?
Co se politiky týká, zastává Václav Pačes kupodivu názory v mnoha ohledech zcela odlišné od těch, jež vzývají strany, které uvažují o podpoře jeho prezidentské kandidatury, nebo jej k ní dokonce vyzývají.
Lidovce i zelené dráždí obor, kterému Pačes zasvětil svou vědeckou kariéru. Ještě více jim pak vadí hlasitá podpora, s níž se staví za geneticky modifikované zemědělské výrobky. A zejména jeho ano zásahům do lidského genomu. "Většina argumentů ochránců přírody je scestná. Rád bych věděl, kdo všechny ty jejich pobočky a aktivity platí. Já takovou hrozbu nevidím," řekl v rozhovoru pro časopis Reflex.
I když k problému globálního oteplování se staví mnohem diplomatičtěji, je zřejmé, že k politickému environmentalismu nemá o moc vřelejší poměr než jeho případný prezidentský rival.
S tím se ovšem pro změnu rozchází ve verbálním odmítání ekonomického liberalismu a "všemocného trhu". Přesto ani s levicí, která po jeho instalaci na Hrad touží nejvíce, v mnoha zásadních tématech příliš nesouzní. Na rozdíl od komunistů či momentálního postoje Jiřího Paroubka je například neskrývaným zastáncem stavby amerického radaru.
Kladeči věnců
Co si šéf Akademie věd myslí o svém hypotetickém soupeři, není úplně jednoduché zjistit. Až úzkostlivě se totiž vyhýbá snahám médií vymámit z něj jakékoli výraznější hodnocení Václava Klause. Málokdy však při té příležitosti opomene konstatovat, že prezident by neměl vycházet z politického prostředí, tím méně pak být svázán s určitou politickou stranou.
Podle Pačesových představ je tato funkce v České republice spíše reprezentačního a víceméně symbolického charakteru s velmi omezenou výkonnou pravomocí. Odpověď na otázku, co by si tedy on - jako velmi úspěšný badatel s mezinárodním jménem - od svého případného prezidentování sliboval, zatím chybí.
Dopídit se motivací, které uznávaného profesora vedou k hlasitým úvahám o eventuálním přijetí kandidatury na úřad hlavy státu, tedy zatím příliš nelze.
Blog badatelův
Ucelenější přehled o jeho obecnějších názorech na svět a společnost objeví i pečlivý pátrač prakticky jen na blogu, který Václav Pačes vede na stránkách Aktuálně.cz. Toto čtení má speciální vypovídací hodnotu i proto, že si zde (na rozdíl od rozhovorů pro média) vybírá Pačes témata sám. Jaký pohled do profesorových myšlenek tedy toto okno nabízí?
Už zběžné čtení jednotlivých příspěvků prozrazuje, že na rozdíl od věcí souvisejících s genetikou a vědou i výzkumem obecně nejsou Pačesovy postřehy v ostatních oblastech nijak zvlášť originální, zajímavé či objevné.
Například Evropská unie je v jeho očích sice založena na v jádru dobré myšlence, ale její současná podoba má k ideálu daleko. Přesto prý Václav Pačes věří, že v budoucnu bude existovat jedno evropské občanství a že Evropa bude silným a demokratickým útvarem. Tečka. Čtenář, který se už už těšil alespoň na nástin vize, jak takové proměny těžkopádného úřednického monstra v akční a úspěšnou společnost svobodných občanů dosáhnout, odchází od monitoru zklamán - více se nedozví.
Defektní myšlenka
Ještě více ale šokuje, vykazují-li úvahy prvního mezi českými akademiky rysy příliš přímočarého myšlení.
Jeden příklad za všechny. Profesoru Pačesovi se nelíbí ohyzdné sklady a příliš mnoho benzínových pump u dálnic. Ze stavu, který mu vadí, přitom obviňuje neviditlenou ruku trhu a vyvozuje z toho závěr, že s myšlenkou ekonomického liberalismu něco není v pořádku.
Že by za neutěšenou podobu a nešťastný růst skladů mohlo nést odpovědnost kromě neviditelné ruky trhu třeba i velmi konkrétní chapadlo korupce, už Václav Pačes nevidí. Nebo se mu o tom - podobně jako o řadě dalších věcí - psát nechce.
jan.novak@economia.cz
Václav Pačes
se narodil v roce 1942 v Praze. Po studiu na UK působil na univerzitách v USA a Kanadě (Yale, Chicago, Hamilton). Po návratu se specializoval na genetiku a jako jeden z prvních vědců na světě dokázal přečíst úplnou dědičnou informaci bakteriálního viru. Václav Pačes je autorem více než stovky původních vědeckých prací a nositelem mnoha ocenění.
Od roku 2005 je předsedou Akademie věd. Je ženatý, má dva syny.
Vábení, aby se nebáli podstoupit souboj o úřad hlavy státu, byli postupně vystaveni všichni dosavadní šéfové AV. A ušetřen není ani ten současný. Václav Pačes je sice genetik evropského formátu, české veřejnosti je však spíše znám jako politik v záloze. Loni o něm politické strany hovořily jako o možném předsedovi úřednického kabinetu, nyní mu nabízejí kandidaturu na post nejvyšší.
Nouzový králík z klobouku
"Nejsem homo politicus," nechal se Václav Pačes před časem slyšet v rozhovoru pro MF Dnes. Současně ale připustil, že právě proto se na něj možná politici obracejí. "Vždy mě vytáhnou jako králíka z klobouku, když se zdá, že se nemohou dohodnout na někom lepším."
To je ostatně také důvod, proč byli k prezidentské kandidatuře vyzýváni jeho předchůdci v úřadu na pražské Národní třídě - Helena Illnerová a Rudolf Zahradník. A nejspíš i důvod, proč se ani Václav Pačes velmi pravděpodobně českým prezidentem nestane. Hlava státu z nouze, to není dobrá vizitka ani pro stát, a konec konců ani pro kandidáta.
Václav Pačes ale nikdy neměl k politice úplně daleko, byť spíš pod tlakem okolností než z vlastního aktivního zájmu.
Jeho otec byl významným prvorepublikovým urologem - operoval i Jana Opletala postřeleného při demonstracích proti nacistické okupaci. Za komunistického režimu pak upadl v nemilost kvůli "buržoaznímu" původu. Tento "stín" samozřejmě dopadl i na celou rodinu. Jeho synové - mezi nimi i Václav - jej pravidelně pociťovali zejména ve chvílích, kdy usilovali o přijetí na školy.
Geny a Klement Gottwald
Václav Pačes, který se dodnes hrdě hlásí ke svému členství v řadách skautů, nebyl po absolvování střední školy přijat na vytouženou medicínu. Útěchou mu mohla být alespoň možnost studovat biochemii na pražské Přírodovědecké fakultě UK. Po jejím ukončení v roce 1968 pobýval několik let na univerzitách v Kanadě a ve Spojených státech.
Po návratu do normalizačního Československa vybudoval tým, který se začal specializovat na genetiku a genomiku. Třebaže si Václav Pačes za železnou oponou mohl o kongresech a kontaktu se zahraničními kolegy nechat jenom zdát, dokázal s jejich výzkumem pozoruhodným způsobem držet krok.
V roce 1986 se jeho skupině jako druhé na světě podařilo přečíst kompletní genom celého organismu - bakteriálního viru. A jeho tým připravil i první český syntetický gen.
Třebaže byl z režimního pohledu "pochybného původu", odměnily se komunistické úřady Václavu Pačesovi za nezpochybnitelné výsledky Státní cenou Klementa Gottwalda. Stalo se tak v revolučním roce 1989, a to navzdory faktu, že Pačes důrazně odmítl vstup do KSČ.
Pačes se nikdy nestranil ani - ve vědeckých kruzích leckdy opovrhované - popularizace vědy. Síly na tomto poli se dosud snaží věnovat především vyvracení pověr, které souvisejí s genetickými manipulacemi. V tomto kontextu opakovaně přirovnal tažení zelených aktivistů i některých politiků proti geneticky upraveným produktům k opičím procesům, jejichž prostřednictvím byl na sklonku minulého století ve Spojených státech potírán darwinismus.
Coby akademický funkcionář patří Václav Pačes k zastáncům opatrných reforem ve financování vědy a výzkumu. Instituci, v jejímž čele od dubna 2005 stojí, přitom považuje v tomto ohledu za vzor. "Akademie od počátku 90. let zredukovala počet zaměstnanců na polovinu, zrušila 22 ústavů, zavedla pravidelné hodnocení svých výsledků a také grantový systém. Pro to, aby dohnala úroveň srovnatelných institucí na Západě, už ledacos udělala a je nezbytné to ocenit," řekl těsně po svém zvolení v rozhovoru pro týdeník Respekt.
Kdo platí zelené?
Co se politiky týká, zastává Václav Pačes kupodivu názory v mnoha ohledech zcela odlišné od těch, jež vzývají strany, které uvažují o podpoře jeho prezidentské kandidatury, nebo jej k ní dokonce vyzývají.
Lidovce i zelené dráždí obor, kterému Pačes zasvětil svou vědeckou kariéru. Ještě více jim pak vadí hlasitá podpora, s níž se staví za geneticky modifikované zemědělské výrobky. A zejména jeho ano zásahům do lidského genomu. "Většina argumentů ochránců přírody je scestná. Rád bych věděl, kdo všechny ty jejich pobočky a aktivity platí. Já takovou hrozbu nevidím," řekl v rozhovoru pro časopis Reflex.
I když k problému globálního oteplování se staví mnohem diplomatičtěji, je zřejmé, že k politickému environmentalismu nemá o moc vřelejší poměr než jeho případný prezidentský rival.
S tím se ovšem pro změnu rozchází ve verbálním odmítání ekonomického liberalismu a "všemocného trhu". Přesto ani s levicí, která po jeho instalaci na Hrad touží nejvíce, v mnoha zásadních tématech příliš nesouzní. Na rozdíl od komunistů či momentálního postoje Jiřího Paroubka je například neskrývaným zastáncem stavby amerického radaru.
Kladeči věnců
Co si šéf Akademie věd myslí o svém hypotetickém soupeři, není úplně jednoduché zjistit. Až úzkostlivě se totiž vyhýbá snahám médií vymámit z něj jakékoli výraznější hodnocení Václava Klause. Málokdy však při té příležitosti opomene konstatovat, že prezident by neměl vycházet z politického prostředí, tím méně pak být svázán s určitou politickou stranou.
Podle Pačesových představ je tato funkce v České republice spíše reprezentačního a víceméně symbolického charakteru s velmi omezenou výkonnou pravomocí. Odpověď na otázku, co by si tedy on - jako velmi úspěšný badatel s mezinárodním jménem - od svého případného prezidentování sliboval, zatím chybí.
Dopídit se motivací, které uznávaného profesora vedou k hlasitým úvahám o eventuálním přijetí kandidatury na úřad hlavy státu, tedy zatím příliš nelze.
Blog badatelův
Ucelenější přehled o jeho obecnějších názorech na svět a společnost objeví i pečlivý pátrač prakticky jen na blogu, který Václav Pačes vede na stránkách Aktuálně.cz. Toto čtení má speciální vypovídací hodnotu i proto, že si zde (na rozdíl od rozhovorů pro média) vybírá Pačes témata sám. Jaký pohled do profesorových myšlenek tedy toto okno nabízí?
Už zběžné čtení jednotlivých příspěvků prozrazuje, že na rozdíl od věcí souvisejících s genetikou a vědou i výzkumem obecně nejsou Pačesovy postřehy v ostatních oblastech nijak zvlášť originální, zajímavé či objevné.
Například Evropská unie je v jeho očích sice založena na v jádru dobré myšlence, ale její současná podoba má k ideálu daleko. Přesto prý Václav Pačes věří, že v budoucnu bude existovat jedno evropské občanství a že Evropa bude silným a demokratickým útvarem. Tečka. Čtenář, který se už už těšil alespoň na nástin vize, jak takové proměny těžkopádného úřednického monstra v akční a úspěšnou společnost svobodných občanů dosáhnout, odchází od monitoru zklamán - více se nedozví.
Defektní myšlenka
Ještě více ale šokuje, vykazují-li úvahy prvního mezi českými akademiky rysy příliš přímočarého myšlení.
Jeden příklad za všechny. Profesoru Pačesovi se nelíbí ohyzdné sklady a příliš mnoho benzínových pump u dálnic. Ze stavu, který mu vadí, přitom obviňuje neviditlenou ruku trhu a vyvozuje z toho závěr, že s myšlenkou ekonomického liberalismu něco není v pořádku.
Že by za neutěšenou podobu a nešťastný růst skladů mohlo nést odpovědnost kromě neviditelné ruky trhu třeba i velmi konkrétní chapadlo korupce, už Václav Pačes nevidí. Nebo se mu o tom - podobně jako o řadě dalších věcí - psát nechce.
jan.novak@economia.cz
Václav Pačes
se narodil v roce 1942 v Praze. Po studiu na UK působil na univerzitách v USA a Kanadě (Yale, Chicago, Hamilton). Po návratu se specializoval na genetiku a jako jeden z prvních vědců na světě dokázal přečíst úplnou dědičnou informaci bakteriálního viru. Václav Pačes je autorem více než stovky původních vědeckých prací a nositelem mnoha ocenění.
Od roku 2005 je předsedou Akademie věd. Je ženatý, má dva syny.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
