Zahrady s přívlastkem přírodní

Brontosaurus, symbol hnutí, které bylo v době nedávno minulé jedinou činnou organizací v oblasti ochrany přírody, by se mohl z přístupu novodobých českých stavebníků k vytváření kousku přírody u vlastního domu radovat. Kdyby se však chtěl vydat do zahrad, zejména těch, které vznikají kolem satelitních domků, zahynul by hlady, protože jako býložravec by se z tújové monodiety asi neuživil.

Náš imaginární brontosaurus by se musel vydat do zahrady, kde je rostlinám a živočichům ponechán volný prostor, kde nehlučí obden travní sekačka a kde se nebojuje chemií proti přírodě – do ekozahrady. I její krásu a bezúdržbovost si totiž můžeme v blízkosti rodinného domu dopřát.
Ačkoli o barvě obkladů a podobě interiéru nově stavěného domu máme poměrně jasnou představu, zahradu často řešíme až dodatečně s univerzální vizí, že by měla sloužit jako další obytný prostor. Ten pak po odchodu dodavatelské firmy upravujeme každý týden travní sekačkou, občas chemickým postřikem proti škůdcům a plevelům, nejméně dvakrát za rok plotostřihem, vertikutátorem a dalším zahradnickým nářadím, protože zastřižený pažit má každý a plot z tújí mají přece všichni. A to jsme možná chtěli zahradu bezúdržbovou. Přitom stačí alespoň trochu ctít základní pravidla přírody a můžeme zahradu, která se stará téměř sama o sebe, mít a navíc i s užitkem. 

Ctít zákony
Taková zahrada, v níž budeme respektovat zákony přírody, bude kvést, vonět, plodit jedlé i ozdobné plody, udržovat svá společenství sama v optimálních poměrech a bude působit zdravě a velmi esteticky bez zahradníkovi ruky i peněženky. Samozřejmě, budeme ji muset založit s přiložením ruky k dílu nebo s pomocí odborné firmy a v prvních letech se jí věnovat, ale za pár let se stane opravdu téměř bezúdržbovou. Žádná zahrada se totiž bez základní péče neobejde – tráva se sama nepokosí a keře se samy neostříhají. Ekologickou zahradu zakládáme z prvků, které se vzájemně doplňují ve svých funkcích a společně esteticky harmonizují. Její základní podstatou je vytvoření takového společenství, v němž jsou zastoupeny všechny rostlinné vertikální partie, se kterými se můžeme setkat například v lesním společenství – nejvrchnější představují vysoké stromy, střední partie vyplňují keře a spodní patro tvoří mechy a kapradiny. Tím je zachována přírodní diverzita, umožňující průběh přirozených přírodních procesů.

Správně osadit
Základním předpokladem pro zdárné založení ekozahrady je výběr správných rostlin a jejich vhodné zakomponování právě do vertikálních partií. Nestačí znát pouze jejich vzhled, nároky na vláhu či slunce, je třeba uvažovat i o vlastnostech rostlin, jejich podobě v různá roční období a umět si představit efekt, kterým rostlina obohatí danou partii nebo zahradu jako celek. Nejedná se přitom pouze o rostliny okrasné, ale uvažujeme tak rovněž o rostlinách, které budeme pěstovat pro užitek. Ekologická zahrada může totiž zahrnovat oba typy rostlinných obyvatel, přičemž přednost mezi okrasnými mají trvalky a lokální druhy rostlin a rostliny užitkové jsou pěstovány pouze s přispěním organických hnojiv a téměř bez zásahu člověka. Pokud se rozhodneme pro obohacení okolí domu ekologicky přínosnou a permakulturní zahradou, neměli bychom opomenout také na faktory, jako je poskytnutí přirozeného prostředí pro živočichy (přispějí k přirozené rovnováze našeho malého ekosystému), poživatelnost plodů zahrady (stane se tak částečně přirozeným zdrojem ovoce či zeleniny) a vytváření nejrůznějších podmínek pro rostlinné i živočišné obyvatele zahrady v závislosti na jejich nárocích.

Rozdělit do zón
Do projektu zahrady, ve které chceme dát přírodě zelenou, bychom měli zahrnout všechny požadavky, které od dalšího obytného prostoru v zeleni čekáme. Bereme při plánování zahrady na vědomí i náročnost rostlin na pěstování a naši péči – rostliny, které nám mohou poskytnout každodenní užitek, vysazujeme nejblíž domu, keře a stromy, které se bez nás zcela obejdou, umístíme na vzdálenější stanoviště.
Zahradu tedy můžeme rozdělit do několika zón, které budou odpovídat účelům jednotlivých částí zahrady. Zóna nula je nejtěsněji spojena s domem a tvoří ji například zimní zahrada, balkón nebo terasa. Sem patří sluncechtivé bylinky v přírodních nádobách nebo nižší trvalky. V zóně jedna se uplatňují rostliny, které využíváme nejčastěji –  bylinky na vaření, pažitka nebo petržel, pro které si při vaření můžeme kdykoli pohodlně dojít. Druhá zóna bývá koncipována jako stanoviště menších a středně velkých ovocných stromů, které necháváme samovolně růst. Patří sem také na pěstování nenáročná zelenina (brambory, cukety, fazole a podobně), trvalkové záhony a velmi cenná vodní plocha, kterou je vhodné realizovat jako přirozený vodní prvek nebo přírodní koupací jezírko. Ve třetí zóně mohou své místo najít vyšší ovocné stromy a keře, z nichž sklízíme úrodu jednou do roka, například ořechy, třešně, kaštany, jabloně (zejména vysokokmenné). Předposlední zóna je určena pro divoce rostoucí byliny a plodiny, louku, nebo rostliny pěstované například pro dřevo. Tu si může dovolit jen stavebník disponující velkou zahradou. A v zóně páté, nejvzdálenější od domu, už necháváme prostor jen a jen přírodě – po výsadbě do ní nezasahujeme. Volíme pro tyto partie stromy a keře původní, nejlépe takové, které jsou v blízkosti zahrady, čímž s jejich pomocí zahrada bezprostředně navazuje na okolní přírodu. Vytváříme tak přirozený ekosystém, do kterého se podle slov Jaroslava Svobody – tvůrce českých ekozahrad, chodíme učit, zatímco předchozí čtyři zóny neustále dotváříme. Právě v těchto místech naleznou svá útočiště drobní živočichové, kteří nám mohou pomoci v boji proti škůdcům a přispívají k dokonalé rovnováze naší ekozahrady.

Osadit trvalkami
Rostlinami, které se z velké části podílejí na oné téměř bezúdržbové a esteticky působivé  ekozahradě, jsou trvalky. Jejich výběru bychom měli dát absolutní přednost před ostatními druhy rostlin. Po několikaletém růstu totiž svými seskupeními zajistí přirozené vytlačení plevele a nejsou nijak náročné na pěstování. Navíc některé z nich mohou být ozdobou zahrady i přes zimu, kdy jejich silné stonky s uschlými květy dodávají jinak prázdné zahradě rostlinnou hmotu a zimní partie nejsou chudé a tolik smutné. Jejich přítomnost má v zimní zahradě vliv i na snížení půdní eroze, která je na záhonech, kde byly vysazeny letničky, velmi častým jevem. V letním období zase přispívají k přirozené vodní rovnováze v půdě. Tu můžeme v ekozahradách regulovat také mulčováním, které je považováno v permakulturním zahradnictví za podstatnou součást. Jeho funkce nespočívá jen v optimalizaci půdní vláhy, ale i v dodávce potřebných organických živin a regulaci růstu plevelů. Podstatou mulčování, které je přirozeným procesem v přírodě v podobě například spadaného listí v lese, je pokryv půdního povrchu jakýmkoli organickým materiálem – posekanou mladou trávou, listím, kůrou nebo jiným rostlinným odpadem.

Oblíbený živý plot a trávník
V povaze českého člověka je mít všechno „své“ za plotem. Ani tomu se ekozahradnictví nevyhýbá a používá k ohraničení pozemku ekologické zahrady přirozeně volně rostoucí živý plot. Jeho koncepce bývá založena na různobarevnosti a druhové rozmanitosti keřových kultur a důraz klade na kvetení této partie v každé roční době. Proto jsou do partií volně rostoucích živých plotů integrovány keře, které tyto nároky splňují. Přednosti? Opět téměř bezúdržbovost, která se omezuje jen na zastřižení větví, které zasahují do ulice a brání průchodu kolemjdoucím, nebo na odstřižení zaschlých větví. Trávník má v přírodní ekologické zahradě zcela jinou podobu – je to v podstatě louka, kterou kosíme dvakrát až třikrát do roka. Opět snížené nároky na údržbu a přidaná hodnota díky pestrým lučním květům, které se mimochodem velmi pěkně vyjímají ve váze. Ekozahrady nejsou v našich podmínkách příliš častým jevem, ale mají své výhody i příznivce, kteří tak díky nim nemusí za opravdovou přírodou chodit daleko – vytvářejí si ji za okny obývacího pokoje a dávají tak přirozený prostor rostlinám i živočichům, i když se nejedná zrovna o brontosaury.

http://www.finance.cz