zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Viklany

07.10.2007
Geologie
Viklany
Viklany jsou kameny o velké hmotnosti rozmístěné po celém světě stejně jako menhiry, dolmeny a další megalitické stavby.

Jejich zvláštností je, že na podloží nejsou umístěny celou plochou, ale pouze bodově. Některé z nich jsou vyváženy tak, aby byly větrem uváděny v kyvadlový pohyb. V jiných případech jsou horniny umístěny na několika malých kamenech. Podobné uložení lze nalézt i mezi dolmeny, kdy vrchní deska je umístěna na hrotech postavených kamenů. Uložení hornin na malých plochách není náhodné ale má své opodstatnění. V předchozích článcích na  www.miroslavprovod.com , kde se zabývám vlastnostmi kosmické energie uvádím podmínky za jakých přesuny energie probíhají. Hmota energii může získávat, být ve vyváženém stavu, nebo ji může také ztrácet. Budování viklanů nebylo náhodné, v daném místě energetické ztráty převyšovaly zisk, proto bylo nutné je omezit tak, aby kontaktní plocha horniny s podložím byla zmenšena na minimum. Shodnou technologii používali budovatelé mounds i jiných hliněných valů, kteří oddělovali hmotu valu od podloží organickou hmotou. U viklanů je hmota horniny od podloží v převážné části oddělena vzduchovou mezerou.

To lze snadno pochopit, ale mnohem obtížnější je to u viklanů, které vítr uvádí v kyvadlový pohyb. Vyvážit tak dokonale mnohatunovou horninu bylo velice pracné a muselo to mít podstatný důvod. Vysvětlení jsem hledal experimentováním. Kouli z červeného granitu o hmotnosti 6 kilogramů jsem přivázal dvoumetrovým provazem na větev stromu a čtvrt hodiny jsem ji uváděl v kyvadlový pohyb. Překvapilo mne, když jsem následovně identifikoval energetický zisk granitové koule – zaznamenal jsem dvoumetrový poloměr aury. Se stejným výsledkem jsem pokus na jiných místech několikrát opakoval. To prokazuje, že  kyvadlovým pohybem získávají viklany další energii. Z toho i z předchozích pokusů vyplývá, že pohyb hmoty může být i v jiných případech zdrojem kosmické energie. Bude zajímavé ověřovat tento jev na dalších případech.

Domnívám se, že nastal čas opravit současný názor na technickou úroveň prehistorických civilizací. Statisíce akumulátorů kosmické energie (menhirů, dolmenů, viklanů, hliněných valů i dalších megalitických konstrukcí) rozmístěných po celém světě napovídají, že je nemohli vybudovat primitivní lidé. Právě naopak, když nejsme schopni pochopit smysl megalitických konstrukcí, zvýrazňuje to  vyspělost dávných kultur. Budeme-li uvažovat tak, že směr jejich technického vývoje mohl být od našeho směru odlišný, vyvolá to zvýšený zájem o další výzkum v této oblasti.

03-10-2007

Miroslav Provod

www.miroslavprovod.com

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí