Nad chystanými změnami zákona o vodách

Možnosti užívat vody a povinnosti s tím spojené upravuje zákon číslo 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Pro speciální problematiku vodovodů a kanalizací, vztahů jejich vlastníků a provozovatelů, vztahů mezi nimi a odběrateli byl přijat samostatný zákon číslo 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) ve znění pozdějších předpisů.

NEJSOU VODY JAKO VODY

Ve srovnání s předchozí právní úpravou současný vodní zákon výslovně stanovil, že povrchové a podzemní vody nejsou lidskými silami dostatečně ovladatelné, dostatečně vymezitelné ani uchopitelné, a proto nejsou věcí v právním slova smyslu. Jsou tedy svým charakterem blízké například vzduchu, a proto nemohou být předmětem vlastnictví. Naopak voda z povrchových nebo podzemních vod odebraná už je věcí a je předmětem vlastnictví toho, kdo ji odebral nebo pro koho byla odebrána.

Takový odběr a veškeré jiné nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami jsou možné jen, připouští-li to vodní zákon nebo na základě povolení příslušného vodoprávního úřadu. Nikdo tedy nesmí nakládat s povrchovými nebo podzemními vodami bez platného povolení. S tímto principem mají zkušenost mnozí občané, a zejména obecní úřady, které jsou vodoprávními úřady, v souvislosti s nedávno mediálně přetřásaným zánikem platnosti "starých" povolení k odběru povrchových nebo podzemních vod či k vypouštění odpadních vod.

 TÉMĚŘ "ABSOLUTNÍ" OCHRANA JE REAKCÍ NA MINULÝ REŽIM

Když se vodní zákon připravoval, společnost ještě v živé paměti chovala minulý politický režim, který prakticky znehodnotil vlastnické vztahy, a to zejména k pozemkům a dalším nemovitostem. Přirozenou reakcí bylo akcentování vlastnických práv a jejich téměř absolutní ochrana. Z návrhu vodního zákona byla proto vypuštěna všechna ustanovení, umožňující vyvlastnění nebo omezení vlastnických práv. Logickým důsledkem pak byly obtíže při povolování a budování jakýchkoliv nových vodních děl bez souhlasu původních vlastníků pozemků, restituentů nebo v poslední době i "účelových" nových vlastníků.

Mezitím však v srpnu 2002 došlo na značné části našeho území k velké povodni, která tvrdě zasáhla i mnohé obce. Naprostá většina z nich je dnes právem hrdá na to, jak byly odstraněny povodňové škody na jejich majetku i majetku jejich obyvatel. Jenže vodou poničené stavby byly opraveny či obnoveny zpravidla na původních místech. Ačkoliv jsou vybudovány z kvalitních materiálů odolnějších vůči vodě, zůstávají ohroženy dalšími případnými povodněmi.

Společnost už vyrostla z víry, že "poručíme větru, dešti". Proto byl přijat velkorysý záměr postavit ve veřejném zájmu celou řadu protipovodňových opatření k ochraně určitých objektů, nejčastěji obcí nebo jejich částí. Vláda schválila program Prevence před povodněmi do roku 2012 a vyčlenila na dotace 10 miliard korun krytých zčásti úvěrem od Evropské investiční banky.

K vybudování protipovodňových opatření, nejčastěji hrází nebo vytvoření území určených k rozlivům povodní, jsou však nezbytně nutné určité pozemky. Proto bylo třeba vrátit vyvlastňovací tituly do vodního zákona. Ze stále stejných politických důvodů však místo možnosti omezit vlastnická práva vyvlastněním (nebude-li jiná možnost) byl pro chystaný návrh tzv. malé novely vodního zákona zvolen postup uložením povinnosti vlastníkům pozemků strpět za náhradu omezení vzniklá vybudováním opatření na ochranu před povodněmi. Tento nestandardní postup však bude mít patrně různá úskalí a lze se obávat, že nakonec může pro vlastníky představovat větší zátěž než standardní omezení vlastnických práv vyvlastněním.

NASTUPUJE HROZBA SUCHA

Kromě možnosti vyvlastnění některých pozemků, které pro stavbu protipovodňových opatření nebude možno získat dohodou s vlastníkem, má být zmíněnou novelou vodního zákona řešena i velmi podstatná otázka ochrany proti suchu, kterou vodní zákon dosud téměř opomíjí. A přece v souvislosti s hrozbou změny klimatu, již by doprovázela velká rozkolísanost srážek s velkými povodněmi a následujícími dlouhými obdobími sucha, nelze vyloučit stav, kdy se průtok vody ve vodních tocích sníží až o 40 %, a to během už několika desítek let. Problém sucha, respektive zadržení dostatečného množství srážkových vod na našem území, je proto aktuální.

Vodohospodáři však už za Rakouska-Uherska i během 1. republiky postupně vytypovali místa, na nichž by bylo možné vybudovat retenční nádrže pro zachycení srážkových vod. Zároveň zajistili, aby tyto lokality nebyly využity pro stavby typu dálnic, průmyslových zón apod., které by později bránily možné výstavbě budoucí nádrže. Tato ochrana však skončí v roce 2009, kdy mají být schváleny Plány oblastí povodí u nás i v Evropě.

Zdálo se proto přirozené, že seznam míst vhodných pro budoucí umělou akumulaci povrchových vod se stane součástí Plánu hlavních povodí. Ten vláda schválila 23. května 2007 - ale bez zmiňovaného seznamu. Tím ustoupila tlaku některých ekologických iniciativ a rovněž obcí, v jejichž územním obvodu se taková území nacházejí.

Postoj obcí lze pochopit, ačkoliv ochrana uvedených území platí už minimálně 30 let a pro místní samosprávy není žádnou novinkou. Nepochopitelný je naopak postoj některých ekologických iniciativ. Vždyť uvolněním těchto území pro zástavbu nepochybně dojde i k zásahu do jejich ekologických zájmů.

Od nejvýznamnějších odborníků z této skupiny byla místo plánovaných retenčních nádrží požadována takzvaná "měkká opatření" k zadržení povrchové vody v území. Přes veškerou snahu se však tato opatření nepodařilo vyjmenovat, navrhnout a ani kvantifikovat jejich účinek na zadržování vody v krajině.

"ÚLITBA" EKOAKTIVISTŮM?

Za takové situace byla návrhem tzv. malé novely vodního zákona připravena možnost, aby vláda nařízením stanovila už beztak redukovaný seznam území, která budou pro možné příští retenční nádrže chráněna před významnou zástavbou. Kromě toho návrh obsahoval i několik ustanovení, řešících současné problémy při výkladu nebo aplikaci vodního zákona.

Letos v srpnu návrh "malé" novely vodního zákona prošel první částí legislativního procesu a dostal se do Legislativní rady vlády, která jako poradní orgán posuzovala odborně právní úroveň návrhu. Rada však návrh "malé" novely převážně z věcných důvodů posoudila negativně a doporučila vrátit jej k přepracování.

Jsme tedy znovu na začátku a je třeba se vážně zamyslet nad efektivitou působení vodního zákona. Přitom je třeba mít na mysli, že zákon upravuje právní vztahy k vodám, které se v případě zvlášť nepříznivého klimatického vývoje mohou stát limitujícím faktorem dalšího rozvoje společnosti.

Proto by se všichni - a obce na prvním místě, měli zamyslet nad problémy, které v oblasti právních vztahů k vodám mají, a upozornit na ně stát, konkrétně však hlavně ministerstva zemědělství a životního prostředí, případně navrhnout způsoby, jakými by měly být některé pro ně důležité otázky upraveny. Čas však běží velmi rychle a už v polovině roku 2008 musí být tyto návrhy přečteny, promyšleny, zváženy a potřebné právní úpravy zpracovány. Proto máte-li k těmto problémům co říci, udělejte to teď hned.

AUTOR: JAROSLAVA NIETSCHEOVÁ