Petr Kamberský: Bursíkův zelený tanec

Vzpoura? Rebelie? Odchod z vlády? Nic takového. Zelené sněmování by bylo dokonce bezvýznamné - kdyby se latentně nebojovalo i o českou vzdělanost. Vláda se netřásla, Bursík příliš nepotil, jen strana šesti poslanců si vysvětlovala, co je vlastně zač. Není to úplně snadný úkol. Hodnoty věrných členů jsou radikálně jiné, než lidí, kteří je hlasy poslali do parlamentu. Sociologický ústav má k tomu přesvědčivá čísla. Bursíkův úkol pak lze zjednodušit do dvou vět: udržet si ideologické straníky i liberální voliče. A k tomu přesvědčit veřejnost, že strana "už je zralá na vládnutí", ale "ještě není zkorumpovaná mocí".

Boj reálpolitiků s idealisty výmluvně ztělesňují dvě osobnosti: jiřetínský starosta Pávek, odstraněný z ministerstva pro místní rozvoj, nahlas říká věci, o nichž "alternativní" strany obvykle nemluví: Chceme více skutečné moci! Nejznámější český chovatel koz Stanislav Penc zase bojuje vtipnými plakáty proti kriminalizaci marihuany. Netřeba se ptát, kdo z nich vzbudí sympatie a kdo odpor. Jenže Penc i Pávek ilustrují i největší úskalí Bursíkova tance mezi vejci: předseda nemá lidi, a odvracejí se od něj i někteří věrní. Pacifikace Pávka tolik bolet nebude, ale chlácholení Dany Kuchtové by mohlo přijít draho. Příchod nekompetentní, leč "kádrově silné" osobnosti do čela ministerstva školství by mohl veškerý dosavadní vládní tah na vzdělanostní bránu postavit na hlavu.

Voliči zelených jsou převážně vzdělaní, městští a mladí. Silná osobnost v čele ministerstva školství může být pro profil strany klíčová. Jenže to platí i naopak: nekompetence a boj o náměstkovské židle je z české politická mapy vymaže se stejnou jistotou, s jakou každá nezelená vláda kývne ČEZ a MUS na prolomení limitů těžby uhlí.

petr.kambersky@economia.cz