zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Než nám u dveří zašplouchá voda

28.10.2007
Ovzduší
Než nám u dveří zašplouchá voda
AUTOR: Ken Caldeira

Vzdor rostoucímu zájmu o čisté energetické technologie se zdá, že se nám v brzké době nepodaří snížit emise oxidu uhličitého. Jeho současné množství v atmosféře převyšuje i nejpesimističtější předpovědi učiněné před pouhými několika lety a zvyšuje se rychleji, než kdokoliv předvídal.

I kdybychom hned zítra dokázali přestat zvyšovat objem skleníkových plynů, zeměkoule by se oteplovala ještě několik desítek let - a po staletí by zůstala teplá. Stále by nám tak hrozilo, že nám u dveří zašplouchá voda, jejíž hladina stoupne v důsledku tání ledovců.

Ochlaďme tedy stratosféru

Mezi nápady, jak oteplování čelit, se objevilo - rozptylování malých částic do stratosféry (tedy ještě výše, než létají proudová letadla). Tato strategie se možná jeví jako přitažená za vlasy, ale má potenciál ochladit Zeměkouli během několika měsíců.

Filipínská sopka Mount Pinatubo, která explodovala v roce 1991, nám ukázala, jak to funguje. Při její erupci byly do stratosféry vyvrženy síranové částice, které odrážely sluneční paprsky zpět do vesmíru, a Země se v důsledku toho nakrátko ochladila.

Pokud bychom do stratosféry vypouštěli ekvivalent dvacetilitrové nádoby se sírany za vteřinu, mohlo by to zabránit oteplování zeměkoule po dobu příštích padesáti let. Dvojnásobek tohoto množství by nás pak mohl ochránit až do příštího století.

Zpráva americké Národní akademie věd z roku 1992 naznačuje, že k vypouštění částic by se dalo využít námořní dělostřelectvo, rakety i zplodiny z letadel. Nejméně nákladnou možností by mohlo být použití hasičské hadice zavěšené na sérii balonů. Vědci ještě musí analyzovat technickou stránku takového projektu, ale překážky se jeví jako překonatelné.

Aspoň jedno procento...

Zahušťování stratosféry by nemuselo fungovat dokonale. Bylo by však levné a docela snadné, takže stojí za to je prozkoumat.

To ovšem neznamená, že bychom měli rezignovat na snahu snížit emise skleníkových plynů. Devadesát devět procent ze tří miliard dolarů, určených na americký federální Technologický program proti klimatickým změnám, by mělo i nadále směřovat do vývoje klimaticky nezávadných energetických systémů. Jedno procento z této částky by se však dalo vyčlenit na vývoj geoinženýrských klimatických "záplat", jako jsou síranové částice v atmosféře, a na zajištění lepšího chápání problému, aby tyto projekty ještě nezhoršovaly situaci.

Přemýšlejme o tom jako o určité pojistce, o záložním plánu pro klimatické změny. Co je ekologicky šetrnější: nechat roztát grónský ledovec a vyhynout lední medvědy, anebo vypustit do stratosféry trochu síranů? Druhá možnost přinejmenším stojí za prozkoumání.

Autor pracuje v oddělení globální ekologie Carnegieho institutu
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí