Chystejte vánoční dárky a bojte se dárečků

Do Vánoc zbývá šest týdnů. Nejvyšší čas se ve firmě zabývat otázkou, komu a jaké dárky rozdáme. Je to rozhodování relativně těžké, protože se při něm neuplatňují měřítka obvyklá při obdarovávání v soukromém životě.

Tady nejsou na prvním místě potřební, ani se nečistí černé svědomí příspěvkem na charitu. Naopak. Čím víc milionů obdarovávaný vydělává, tím dražší dar dostane. Co na tom, že by si za své mohl koupit celý velkoobchod, od něhož jsme tu věc odebrali? Náš dar musí být vidět...

Tak, jak klesají schůdky společenského žebříčku, zmenšují se i dárky. Na poslední příčce je propisovací tužka s logem. Pod ní je však ještě zem - v tomto případě raději mluvme o samotném dnu - stále totiž existují lidé, kteří za dar považují igelitovou tašku.

Výběr dárku o dárci hodně vypovídá. Firma pyšná na tradici dá přednost eleganci. Organizace považující se za dravce volí agresivní design. A burani budou dál rozdávat nevkusné otvírače na pivo (nevztahuje se na pivovary).

Výběr vypovídá také o tom, jak dárce hodnotí obdarovávaného. Můžete pocítit snahu vyjádřit úctu, potěšit, pobavit. Někdy. Častější je splnění povinnosti se připomenout. A také jsou dárečky, které bývají pokusem o úplatek nebo aspoň o vyvolání pocitu závazku. Pravděpodobně v každém oboru se najdou firmy, které takto kazí vzduch. Zabránit jim v tom asi není možné, obrana je však jednoduchá - nepřijmout, a pokud to opravdu nejde, dar veřejně přiznat a zříct se ho.

V příštích týdnech uvidíme, jak se oproti loňsku změnily rozpočty na propagaci, jak se vyvíjí vkus pracovníků marketingu a kdo byl letos obdařen nápadem. Z dárků, které jsem viděl loni, mě skutečně oslovil jediný: živý stromek v květináči. Kdybych ho byl dostal, poctivě bych o něj pečoval. Bez ohledu na to, že ho rozdávala firma, která patří k největším škůdcům životního prostředí v této zemi.

martin.denemark@economia.cz