V pondělí začíná na Bali zásadní konference ke klimatu

29. listopadu 2007

Ovzduší

V pondělí začíná na Bali zásadní konference ke klimatu

V pondělí 3. prosince začíná na ostrově Bali v Indonésii 13. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a 3. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu. Jde o zásadní summit, na kterém budou zahájena jednání o dalších krocích k ochraně klimatu po skončení platnosti Kjótského protokolu v roce 2012. Státy Evropské unie, včetně České republiky, chtějí, aby dohoda byla dokončena do konce roku 2009, kdy se v Kodani uskuteční 15. zasedání smluvních stran UNFCCC. Konference je dvoutýdenní, skončí v pátek 14. prosince.

Klíčovým momentem budou jednání o tom, aby se k závazkům snižovat emise skleníkových plynů, z nichž nejvýznamnějším je oxid uhličitý (CO₂), přihlásili všichni jejich významní producenti –Čína, USA, EU, Japonsko, Rusko a další země. Rusko či prudce se rozvíjející země jako Čína, Indie či Brazílie zatím žádné závazky z Kjótského protokolu neměly, USA či Austrálie zase Kjótský protokol odmítli ratifikovat. Čína přitom letos pravděpodobně vystřídá USA v pozici největšího světového původce emisí CO₂. Dohodou o budoucích závazcích ekonomicky nejvyspělejších rozvojových zemí podmiňují svou účast na budoucí světové dohodě například USA.

Významným podkladem pro delegace bude letošní Čtvrtá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), která poukazuje na potřebu udržení růstu globální teploty na hranici 2 ^oC do konce století, což je dosažitelné pouze při koncentraci skleníkových plynů v atmosféře do 450 ppm (částic z milionu). Z toho vyplývá nutnost účinných opatření jak k redukci skleníkových plynů, tak k omezení negativních dopadů změny klimatu.

Na Bali by měla být schválena, tzv. „cestovní mapa“, která by měla ukázat významné úkoly a milníky, kterými je třeba projít cestou ke globální dohodě na podzim 2009. Podobnou cestovní mapu pro klíčové období 2008-2009 na evropské úrovni připravují společně Francie, ČR a Švédsko v rámci přípravy svého předsednictví v Radě EU. Změna klimatu v souvislosti s energetikou politikou je pro tyto země z pohledu předsednictví jednou z nejvýznamnějších priorit, o nichž se bude na půdě EU diskutovat.

EU hraje v celém vyjednávání klíčovou roli. Sama na březnovém summitu Evropské rady přijala vlastní závazek snížit emise skleníkových plynů o 20 % do roku 2020 (oproti roku 1990), který je ochotna zvýšit na 30 %, pokud se do snižování skleníkových emisí zapojí i ostatní „velcí hráči“. Žádný jiný stát se zatím bohužel k podobnému závazku dosud nepřihlásil. EU právě proto vyzývá, aby se ekonomicky vyspělé státy zavázaly k vyšším závazným absolutním emisním redukcím. Panel IPCC ve své hodnotící zprávě doporučuje, že by vyspělé ekonomiky světa, měly do roku 2020 snížit své skleníkové emise o 25 % – 40 % oproti roku 1990. Do roku 2050 by pak globální emise měly klesnout o 50 %, emise vyspělých ekonomik dokonce o 70 – 80 %. Jinak je pravděpodobnost udržení koncentrací skleníkových plynů na úrovni 450 ppm a tedy růstu globální teploty do limitu 2 ^oC mizivá.

Evropská Sedmadvacítka se na Bali bude řídit závěry Rady EU pro životního prostředí z 30. října. Ty byly připraveny po diskusi a ve spolupráci jednotlivých členských států EU, včetně ČR. Kromě již zmíněných redukčních závazků evropská pozice upozorňuje na nutnost orientace na adaptace na negativní důsledky, které klimatické změny mají a budou mít. Unie chce vyzvat ke spolupráci také rozvojové země. V evropské pozici se hovoří o „společné, leč diferencované odpovědnosti s ohledem na specifické možnosti jednotlivých smluvních stran“.

EU také navrhla, aby Evropská komise v rámci rozvojové pomoci založila Globální alianci pro klimatické změny mezi Evropou a chudými rozvojovými zeměmi, které jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy. Aliance by měla sloužit jednak k transferu nízkouhlíkových technologií do chudších částí světa a jednak k přímé ekonomické pomoci adaptačním opatřením v těchto klimatickou změnou nejohroženějších oblastech (zejména v subsaharské Africe či pobřežních a ostrovních částech Asie a Pacifiku). Pro období 2008 – 2010 vyčlenila na tuto pomoc Komise 50 milionů eur.

Evropská unie s vysokou pravděpodobností splní své vlastní závazky, dané Kjótským protokolem. Jak na tom jsou jednotlivé členské země, ukazují následující dvě tabulky:

Tab. 1: Srovnání evropských zemí, srovnatelných počtem obyvatel s ČR (projekce k roku 2010 zahrnuje všechna přijaté a plánovaná opatření, včetně tzv. „uhlíkových propadů“)

Země	Počet obyvatel	Emise CO2 v roce 1990	Závazek Kjótského protokolu	Projekce k roku 2010 (%)	Projekce k roku 2010 (abs.)
Belgie	10,5 mil.	146,9 mil. t	-7,5 %	-8,4 %	134,6 mil. t
ČR	10,3 mil.	196,3 mil. t	- 8,0 %	-28,8 %	139,8 mil. t
Maďarsko	10,0 mil.	122,2 mil. t	-6,0 %	-28,7 %	87,1 mil. t
Portugalsko	10,5 mil.	60,9 mil. t	27,0 %	23,1 %	75,0 mil. t
Rakousko	8,3 mil.	78,9 mil. t	-13,0 %	-13,4 %	68,3 mil. t
Řecko	11,0 mil.	111,7 mil. t	25,0 %	24,9 %	139,5 mil. t
Švédsko	9,1 mil.	72,3 mil t	4,0 %	-6,4 %	67,7 mil. t

Zdroj: Evropská komise, přepočet absolutních emisí v roce 2010 MŽP

Tab. 2: Srovnání zemí EU-27 podle emisí CO2 na obyvatele (projekce k roku 2010 zahrnuje všechna přijaté a plánovaná opatření, včetně tzv. „uhlíkových propadů“)

Země	Emise 1990	Emise 2010 (projekce)
Belgie	14,0 t	12,8 t
Bulharsko	18,4 t	10,8 t
ČR	19,1 t	13,6 t
Dánsko	12,8 t	10,4 t
Estonsko	33,5 t	13,4 t
Finsko	13,7 t	13,4 t
Francie	9,4 t	9,1 t
Irsko	13,3 t	14,9 t
Itálie	9,0 t	8,5 t
Kypr	8,6 t	16,2 t
Litva	13,3 t	9,3 t
Lotyšsko	11,0 t	5,7 t
Lucembursko	31,8 t	22,9 t
Maďarsko	12,2 t	8,7 t
Malta	2,5 t	5,6 t
Německo	15,0 t	11,1 t
Nizozemí	13,1 t	11,8 t
Polsko	15,2 t	10,9 t
Portugalsko	5,8 t	7,1 t
Rakousko	9,5 t	8,2 t
Rumunsko	13,0 t	8,3 t
Řecko	10,2 t	12,7 t
Slovensko	13,5 t	10,4 t
Slovinsko	10,1 t	8,8 t
Španělsko	6,5 t	8,3 t
Švédsko	7,9 t	7,4 t
Velká Británie	12,9 t	9,8 t

Ovzduší

Den Země

Další články

Partneři