zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Karlovarsko: ''Problémy řeším, jako by šlo o můj dům,'' říká Zítko

08.12.2007
Geologie
Karlovarsko:  Problémy řeším, jako by šlo o můj dům,  říká Zítko
KARLOVY VARY - 11. listopadu tomu bude přesně 115 let, kdy byly na Karlovarsku založeny Sedlecké kaolinové závody. Kaolin je hlavním komponentem výroby porcelánu. S generálním ředitelem Sedleckého kaolinu Vojtěchem Zítkem jsme si povídali o všem, co zajímá veřejnost

Říká se jim bílí horníci, protože nerubají uhlí ale bílý kaolín. Kromě uhelných dolů má na Karlovarsku více než dvousetletou tradici těžba kaolinu a s tím související výroba porcelánu. Za necelý týden, přesně 11. 11. 2007, tomu bude přesně 115 let od založení Sedleckých kaolinových závodů. V roce 1993 se podnik privatizuje a od roku 1995 se vrací k historickému názvu Sedlecký kaolin, a.s.

S generálním ředitelem a předsedou představenstva ing. Vojtěchem Zítkem jsme se sešli, abychom si povídali nejenom o historii firmy, ale i o nepříjemnostech spojených s těžbou, o tradici, o aktivitách na Slovensku i o plánech do budoucna.

Sedlecký kaolin a.s. je svým způsobem rodinnou firmou, vy jste generálním ředitelem a předsedou představenstva a váš syn, mimochodem Vojtěch Zítko junior, je místopředsedou představenstva. Navíc, pokud vím, je vaše firma bez účasti zahraničního kapitálu. To má jistě své plusy i mínusy...
A to možná nevíte, že můj otec u sedleckého kaolinu pracoval čtyřicet let a od malička jsem byl v obraze co se děje kolem kaolinu. S mým synem to je stejně tak. Přestože v současnosti studuje ještě vysokou školu, tak dva dny v týdnu pracuje pro firmu a vidím, že mu to jde, že má dobré nápady a navíc je jazykově lépe vybaven než já. Když jsem po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Sedleckého kaolinu a podařilo se nám firmu úspěšně zprivatizovat, bylo zapotřebí dobrého manšaftu. Navíc je třeba si uvědomit, že Sedlecký kaolin má firemní historii trvající 115 let, a to je třeba také vzít v úvahu. Je to svým způsobem zavazující.

A privatizace?
Když se připravoval privatizační projekt, tak měl původně být 80% management a 20% zahraniční kapitál. Jenže v průběhu vyjednávání se to dostalo do situace, kdy zahraniční firma Harvane, která vyhrála tendr, se nespokojila s 25% a chtěla později 34% a pak 49%. A já jsem tedy byl v situaci buďto ty jejich podmínky přijmout, nebo jít svoji vlastní cestou. Zvolil jsem druhou variantu se 100% privatizací managementem. Odmítl jsem i následné pokusy o vstup zahraničního kapitálu, nebo o založení společného podniku. Mimochodem za chvíli to bude dvacet let a firma je úspěšná. Přitom spousty škarohlídů říkalo, jak firmu po privatizaci brzy prodám... Nic takového se nestalo, naopak, úspěšně konkurujeme i zahraničním kolosům v oboru. Nevýhodou samozřejmě je, že jsme si tu svoji cestičku v současné monopolizaci museli vyšlapat, ale ničeho nelituji.

Teď k samotné těžbě. Ta vždy mění ráz krajiny a ne každému je tedy po chuti. Můžeme probrat jednotlivé lokality, třeba u Nové Role?
Máte zřejmě na mysli rozšíření chráněného ložiskového území Jimlíkov – sever. Problematiku rozšíření včetně obchvatu Nové Role byla řešena jak s radou města, tak se zastupitelstvem a máme na ně souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí. Časový horizont je:
– otvírka jih (zhruba v polovině roku 2009 zahájení těžby), 74 let
– otvírka střed, 7 let
– otvírka sever (nejblíže k Nové Roli s respektováním obchvatu, počátek těžby za 81 let), 21 let
Je třeba říci, že u Nové Role je to pokračování stávající třicetileté těžby a zároveň tu probíhá rekultivace vytěžených lokalit. Například v úterý 6. listopadu jsme dokončili a za účasti starosty Nové Role představili zemědělskou rekultivaci Jimlíkov II. o ploše 6,7 ha. Dále byla zahájena rekultivace na lomu Jimlíkov V. Takže otvíráme nová ložiska, ale kontinuálně uzavíráme a rekultivujeme ta stará.

Co Dalovice a Otovice?
Jedná se zde o územním plánu a nám jde o chráněné přírodní ložisko bentonitu. S ing. Kaskovou i s obcí jsme dohodnuti, že nám jde pouze o respektování přístupu k našemu ložisku.

Před několika lety veřejností hýbala kauza dolu v Ruprechtově. Jaká je situace dnes?
Pane redaktore, jeďte se tam podívat... Před sedmi lety byl velký mediální humbuk, jak se zničí Velký rybník, jak to bude hlučné a prašné a jak tu budou jezdit stovky aut... Skutečnost je jiná. Jednak jsme tam vybudovali ty slíbené valy a těžba si myslím, že obtěžuje zdejší prostředí skutečně minimálně. Zvěsti o tom, že zničíme Velký rybník, se nenaplnily. Navíc máme dobrou spolupráci se stávající radnicí v Hroznětíně.

V Božičanech si lidé stěžují na velkou prašnost?
Momentálně je v Božičanech problém, že kamiony se stelivem pro kočky projíždějí obcí. To bylo ale i před naším vstupem do Božičanské výrobny steliva, tedy za německého vlastníka. Ale abych nechodil okolo horké kaše. V současné době chceme společně s obcí situaci řešit. Žádáme peníze od Evropské unie na technické řešení, tedy obchvat a zeptáte-li se mě do kdy by to mělo být vyřešeno, pak odpovím, že do konce roku 2008. Moje filozofie je taková, že pokud někde vznikne nějaký problém, jako třeba prach a hluk, tak hledám řešení nebo se snažím tyto věci odstranit. Jako by se jednalo o můj dům. Tato filosofie se mi vyplácí, protože pak tyto problémy nemám. Největším problémem je, že mnohdy vzniká mezi lidmi panika, aniž by měli základní potřebné informace a to pak stojí velké úsilí a hodně času přesvědčovat ty lidi, že je to vlastně úplně jinak...

Jak je to s vašimi aktivitami na Slovensku?
Mám z toho vnitřní radost. Vyhráli jsme výběrové řízení na těžbu a zpracování ložiska zeolitu v Bartošově Lehotce, asi 6 km od Kremnice. Do konce roku bude plán otvírky, těžit začneme na jaře, přímo na lokalitě bude i úpravna na zpracování zeolitu a finální produkt budeme prodávat ke konci roku 2009.

Jaká je konkurence v oboru?
Momentálně je v Evropě 22 společností těžících kaolin. Nejsilnější v Anglii a v Německu AKW, dále ve Francii, ale dnes i na Ukrajině nebo v Bulharsku.

Jak si stojí sedlecký kaolin co do kvality?
Sedlecký kaolin byl v roce 1924 stanoven jako standard, tedy měřítko špičkové kvality. To trvá dodnes, čehož si ceníme. Náš kaolin je hlavním komponentem pro výrobu porcelánu.

Povídáme si v Čajovně Tusculum v Sadové ulici v Karlových Varech. Zde je sídlo společnosti?
Není to sídlo společnosti, ale byl to dobrý tah, protože je to pro nás reprezentativní prostor pro naše obchodní schůzky a jednání. Karlovy Vary se našim partnerům pochopitelně líbí. Máme tu ubytování, restauraci, čajovnu.

A co výhled do budoucnosti?
Zajímáme se o zpracování kaolinu, o výrobu produktů. Jsme vlastníky keramického závodu v Poštovné, koupili jsme areál loketské porcelánky, kde bychom chtěli mít vývojové technologické středisko, zajímáme se o nanovláknové technologie. Uvědomujeme si, že tady v regionu jednou dolová činnost skončí a je dobré být na tuto alternativu připraven.

ZDROJ: Karlovarský deník 
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí