Český vítr přesáhne už 100 megawatt

Zdeněk Kučera, Stanislav Buchta

Pokud by někdo psal historii české větrné energetiky, tak rok 2007 bude bezesporu jedním z důležitých mezníků. Letos se totiž instalovaný výkon přehoupne přes 100 megawatt. Výrazným podílem se totiž připojí společnost ecoenerg Windkraft, která do konce roku bude dodávat z nového větrného parku v katastru obce Kryštofovy Hamry 42 MW z 21 turbín značky Enercon.

Park s názvem „Farma větrných elektráren Kryštofovy Hamry“ se nachází v Krušných horách nad Kadaní v nadmořské výšce kolem 830 metrů.

Větrných kilowattů v Česku přibylo

Břetislav Koč

Další letošní významnou instalací bude větrný park u obce Pchery na Kladensku. Jedná se o stavbu dvou dosud největších větrných elektráren WinWinD s výkonem 2 x 3 MW., které staví nová společnost ČKD Blansko. Je potěšitelné, že větrná energetika našla v Česku i výrobce komponentů nebo i celých větrných elektráren. Tisíce hlavních hřídelí již dostali světoví výrobci z plzeňské Škodovky, gondoly pro elektrárny RePower vznikají v Mostkovicích u Prostějova, rámy strojoven pro tytéž elektrárny vyrábí ČKD Blansko, ocelové tubusy do svého programu zařadily strojírny v Chotěboři, kompletní elektrárny vyrábí ČKD NOVÉ ENERGO v Praze, na výrobu celých elektráren se chystá firma Wikov (zatím dodávala jen převodovky některým výrobcům). Objemy zakázek těchto firem se přitom pohybují v řádech desítek i stovek mil. USD, počet pracovních míst souvisejících s výrobou větrných elektráren jde do stovek. 

Potenciál větrné energie v České republice

David Hanslian,

Autor představuje studii, kterou vypracoval Ústav fyziky atmosféry AV ČR. Jedná se o nově zpracovanou větrnou mapu České republiky a potenciál větrné energie na území státu.

V minulosti prezentované hodnoty potenciálu větrné energie vycházely pouze z hrubých odhadů bez důkladnější analýzy reálných klimatických a geografických podmínek a většinou pracovaly s nyní již neaktuálními technologiemi (menší výška a výkon elektráren, nižší využitelnost, vyšší cena na jednotku výroby energie). Proto bylo přistoupeno k vypracování nové, podrobnější studie potenciálu větrné energie, která využívá modernějších a přesnějších postupů a vychází z aktuálního stavu technologie větrných elektráren.

Při hodnocení potenciálu větrné energie je vždy nutno rozlišovat, o jaký potenciál se jedná. Ve zcela teoretické rovině je možno definovat tzv. klimatologický potenciál. Ten udává celkové množství energie, které je z větru možno získat za určitých předem definovaných podmínek. Jedná se o vysokou, avšak zcela teoretickou hodnotu, ve které nejsou zahrnuty reálné technické možnosti větrné energetiky ani její zásadní legislativní omezení. Ty jsou zohledněny v tzv. technickém potenciálu, který ukazuje, jaký by byl maximální možný rozvoj větrné energetiky při úplném využití jejich současných technických možností. Nicméně i tato hodnota je pouze teoretická, neboť plné využití technického potenciálu je ve skutečnosti zdaleka nereálné. Hledáme proto tzv. realizovatelný potenciál, tedy potenciál, jehož realizace je za současných podmínek skutečně možná.

Základní principy dluhového financování projektů výroby elektřiny z OZE

Jan Troják, ČSOB, ředitel Projektového financování

Pro financování projektů lze rozeznávat dva základní přístupy –  korporátní financování, kde se při hodnocení schopnosti projektu splácet dluhovou službu přikládá hlavní důraz na hodnocení úvěrovatelnosti existujícího investora jakožto nositele projektu a to na základě analýzy jeho historických dat. Druhým možným pohledem je tzv. projektový přístup, kde se v první řadě prověřuje schopnost projektu generovat finanční toky v takové výši, aby byly dostatečné na splátku dluhové služby, dosažení přiměřené návratnosti kapitálu vlastníků a vytvoření dostatečné rezervy pro pokrytí rizik. Obvykle je nositelem projektu zvlášť založená projektová společnost, jejímž jediným účelem je implementovat projekt. Pro transakce tohoto typu je typické, že vlastníci projektové společnosti jsou odpovědni za úhradu dluhu do výše svého podílu (hovoříme o non-recourse financování), případně jsou odpovědni podpořit projekt v jasně definovaných případech (hovoříme o non-recourse financování).

Biomasa jako palivo

Jan Pařízek

Mnohostrannost biologických náhradních látek se negativně odráží v nákladech na výrobu energií. Rozhodující pro ekonomiku systému jsou zpravidla náklady na přípravu paliva.

Z investičních nákladů a nákladů na přípravu se dají odvodit náklady na výrobu tepla. Energie ze systému na zpracování biomasy se podle zákona o OZE dá dobře zpeněžit. Systém s kombinovanou výrobou proudu a tepla obdrží zvláštní bonus. Nižší náklady na výrobu tepla vykazují především větší elektrárny a teplárny spalující cenově výhodné zbytky dřeva. Malé systémy na výrobu tepla vykazují, že dřevní hmota (štěpky) mají lepší ekonomické parametry než výkonově porovnatelná zařízení na fosilní paliva. Výhodné je topit peletami, i když v řadě výrobních položek jejich cena stoupá. Energetická náročnost přepravy pelet je o polovinu dražší než přeprava stejného množství topného oleje. Náklady na bioplyn závisí ve velké míře na velikosti zařízení, podílu rovnoměrného zkvašování, event. Předpisu o likvidaci odpadů, výtěžnosti plynu, vlastní spotřebě proudu, externí potřebě tepla a dalších parametrech (např. zhodnocení hnojiva). Ze zákonů o zvýhodnění OZE  se mnoho zemědělských podniků stalo ekonomicky efektivními. Zemědělci mohou dále uspořit hodně nákladů tak, že si zařízení postaví sami.

 V Praze na ČVUT se uskutečnil zajímavý seminář k problematice integrace solárních termických systémů a zdrojů tepla na biomasu do decentralizovaných soustav vytápění budov. Smyslem semináře bylo upozornit na některá specifika zařízení využívajících obnovitelné zdroje, a představit zásady „dobré praxe“, které by pak bylo vhodné a žádoucí aplikovat u dalších instalací v budoucnu. Mezi důležitá témata patřily principy a pravidla integrace solárních systémů a kotlů na biomasu do soustav vytápění budov.

O teplo ze slunečních kolektorů se přetahujeme se vzduchem  

 Jaroslav Peterka

Výkon nebo účinnost slunečních kolektorů jsou poplatné mnoha okolnostem. Podívejme se na tento problém z hlediska okolního vzduchu. Sluneční kolektor je založen na principu skleníkového efektu, jehož účinky většinou spíše známe ze skleníků a v přírodním „provedení“ pod názvem globální oteplování. U kolektorů se naopak skleníkový efekt snažíme uměle zvyšovat.  Ze zahřátého absorbéru odvádíme nemrznoucí kapalinou teplo, ale zase musíme dodávat stejné množství chladnější kapaliny. Ohřátý absorbér ztrácí teplo 3 způsoby: částečným sáláním přes zasklení do atmosféry, prouděním se ohřívá vzduch nad absorbérem a od něho sklo i rám kolektoru. Jejich sáláním teplo opět mizí v atmosféře a navíc se ještě prouděním ohřívá venkovní vzduch (pokud je jeho teplota nižší).

menší část tepla se ztrácí vedením do skříně kolektorů a vedením do nosné konstrukce. Z těchto částí opět mizí sáláním a prouděním

Uvedené 3 druhy ztrát provázejí ploché nevakuové kolektory, u vakuových kolektorů (nejčastěji trubic) odpadá bod č. 2. Je tedy jasné, že ztráty kolektorů jsou přímo úměrné teplotě okolního vzduchu a navíc ještě jeho rychlosti (vítr).

Hlavní technologické zásady při budování FVE

Martin Chudoba

Přes už dlouholeté zkušenosti s fotovoltaikou ze zahraničí i z domácích projektů se sluší uspořádat jakýsi přehled zásad při budování FVE.  Stanice se skládá ze tří základních částí: FV panely, nosná konstrukce, střídače. FV panely zaberou až 80% ceny celého systému. Důležitým parametrem při volbě použitých komponentů je projektovaný instalovaný výkon.  Pro systémy do cca 100kWp (až 200kWp)jsou vhodné malé střídače 1,5 – 8kW