zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Ekonomie a štěstí: více není vždy lépe

27.12.2007
Obecné
Ekonomie a štěstí: více není vždy lépe

Člověk touží po štěstí. Štěstí bývá běžně spojováno s blahobytem a blahobyt zase s výší osobních příjmů. Jako by tu platila přímá úměra: čím vyšší bude růst příjmů, tím dříve dosáhneme kýženého štěstí. Platí však skutečně přímý vztah mezi mírou štěstí a rostoucími příjmy?
Dlouhodobé empirické výzkumy vztahu mezi štěstím a výší příjmu nenabízejí na položenou otázku jednoznačnou odpověď. Skupiny s nejvyšším sociálním postavením v určité zemi se v danou chvíli cítí v průměru šťastnější než skupiny se statusem nejnižším. Napříč světem však těsná vazba mezi štěstím a bohatstvím neexistuje - obyvatelé chudých zemí nebývají nutně méně šťastni než obyvatelé zemí bohatších. Pro relativně chudé země platí, že vzestup HDP vede k silnějšímu pocitu štěstí. Ve skupině bohatých zemí se však růst HDP do růstu pociťovaného štěstí přímočaře nepromítá. Hypotéza "čím více, tím lépe" vykazuje v konfrontaci s empirickou zkušeností prokazatelné trhliny.
Kde tkví příčiny těchto trhlin? Nezanedbatelným faktorem narušujícím harmonii mezi štěstím a výší příjmu jsou v bohatých zemích především tzv. "environmentální" negativní externality. Stručně řečeno, cena tržní produkce mnohdy vůbec, mnohdy nepřiměřeně málo zohledňuje náklady na obnovu výrobou a distribucí poškozovaného životního prostředí. Ve společnostech nadbytku, kde je další zvyšování produkce zákonitě doprovázeno znehodnocováním kvality života (exhalacemi, odpady, hlukem), bývá uspokojení plynoucí z dodatečných příjmů přirozeně nižší než v relativně chudých regionech, kde je prioritou číslo jedna starost o zajištění základních životních potřeb.
Enormní a trvalý tlak na produktivitu práce, jehož jsme v posledních desetiletích v naší civilizaci svědky, nepochybně vylepšuje hospodářské výsledky firem a těší jejich majitele. V dlouhodobé perspektivě však v sobě skrývá nemalá rizika. Pracovní trh se polarizuje: na jedné straně spektra roste skupina přetížených a stresovaných pracovníků, jimž relativně rychle rostou příjmy za cenu rezignace na volný čas a sociální (nikoliv nutně společenský) život. Na druhé straně spektra roste počet dlouhodobě nezaměstnaných a nezaměstnatelných jedinců, kteří neobhájili své místo na slunci, a zůstávají i s rodinami odkázáni na sociální dávky.

Výdělky bez užitku

Individuální i společenské náklady nezaměstnanosti strmě rostou v případech, kdy se stává regionálním fenoménem. K čemu jsou dobře vydělávajícímu člověku stále rostoucí příjmy, nemá-li čas, aby je v klidu užil ku prospěchu svému, své rodiny a komunity? K čemu je dlouhodobě nezaměstnanému zjištění, že HDP v jeho zemi roste rekordním tempem? V jakém rozsahu znehodnocují přínos vyššího HDP pro štěstí lidí hospodářským růstem vyvolané dodatečné výdaje na potírání kriminality, sociální a zdravotní péči?

Možná nás napadne, že ke zvýšení míry subjektivně pociťovaného štěstí frustrovaných "úspěšných" by stačilo, aby zvolnili své pracovní tempo, třeba i za cenu mírného snížení příjmové hladiny. Bohužel, jak upozorňuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii P. A. Samuelson, podobná "výměna" nebývá často možná.

Ekonomická teorie se pokouší empiricky zjištěnou nedostatečnost hrubého domácího produktu jako ukazatele míry dosaženého štěstí napravit i tím, že vedle tradiční ekonomické kategorie statků ("goods") zavádí do analýzy i tzv. zvláštní statky: pozice ("positional goods") a vztahy ("relational goods"). Koncept "positional goods" souvisí s konkurenčním chováním lidí, usilujících o získání vysoké společenské pozice, společenské prestiže. Vedlejším důsledkem probíhající tvrdé soutěže o omezený počet VIP pozic ve společnosti jsou závažné škody typu plýtvání vzácnými zdroji či eroze sociální soudržnosti. Soutěž o poziční statky na jedné straně napomáhá růstu HDP, na straně druhé však současně poškozuje "sociální ekologii" společnosti. Má negativní dopad na "relational goods". Koncept "relational goods" postihuje oblast kvality mezilidských vztahů. Tyto statky jsou sice neviditelné, nehmatatelné a přímo neměřitelné, pro intenzitu subjektivního pocitu štěstí jsou však velmi podstatné.

V klasické ekonomii postavené na principu vyrovnanosti má dáti - dal a na racionální kalkulaci homo oekonomicus, maximalizujícího v každém okamžiku "goods" a "positional goods", chybí prostor pro docenění významu mezilidských vztahů. Jakmile však byznys začneme zkoumat jako opakovanou hru, všimneme si, že chování obchodních partnerů, klientů, zaměstnanců i zaměstnavatelů je ovlivňováno historií jejich obchodní "hry".

Mít ohledy i na druhé

V zatím málo známých družstvech "ekonomie společenství", je vytváření statků přímo vázána podmínkou nepoškozovat vztahy, a to ani mezi členy komunity, ani navenek. Vztahy vzájemnosti v těchto družstvech tvoří skutečný základ, nikoliv jen přílepek hospodaření.

Staletá lidská zkušenost učí, že více bývá většinou i lépe. Nespočívá tajemství štěstí tedy v poznání, že tomu tak nemusí být vždy?

AUTOR: Václav Malý
Autor je pražský světící biskup

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí