Proč zdražil chleba? Jediná odpověď nestačí

Po hubených letech se potravináři a obchodníci dočkali - ceny potravin vylétly v uplynulých měsících vzhůru. V Česku skoro trojnásobným tempem než třeba ve Francii, například Bulhaři ale ještě skoro čtyřnásobně předčili české tempo.

Více či méně zdražoval rohlíky nebo tortily celý svět. Konec levných potravin - hlásaly donedávna titulky bulváru i seriózních novin.

Teď zažíváme oddechový čas. Bude loňské zdražování pokračovat? Šlo jen o výkyv, nebo začátek nezvratného trendu?

Potíž je v tom, že přesná čísla chybějí a na důkladnou analýzu je zřejmě příliš brzo. Jasné je jedno: neexistuje jediná příčina, ale naopak souběh různých důvodů. I proto je obtížné říci, jak se ceny budou vyvíjet dál - i když podněty k dalšímu růstu se najdou.

Biopaliva vadí šejkům?

Čím méně jsou příčiny cenového boomu jasné, tím víc se mohou politici, podnikatelé i ekonomové vydovádět v jejich interpretaci.

Zemědělci vidí za zdražováním potravináře. Ti poukazují na to, že kapsu si "mastí" hlavně obchodníci. A ti uzavírají kruh poukazem na například dvojnásobné zvýšení cen pšenice u farmářů.

Prezident Václav Klaus neopomněl uvést jako důvod zdražování biopaliva, když jde obilí místo do pečiva do benzinu. Premiér Mirek Topolánek zase oprášil výraz "keťas" - někteří podnikatelé prý zadržují zásoby surovin.

Obdobně argumentují na světové scéně i někteří ekologisté. Za růstem cen obilí vidí spekulativní nákupy arabských šejků, kteří tak brání své petrodolary před ještě razantnějším nástupem biopaliv.

Analytici zase poukazují na nárůst spotřeby potravin v Číně, Indii nebo Rusku. Nakonec přicházejí i prostá vysvětlení, jako nižší úroda.

Síla médií

Zatím první a skoro jediná z domácích veličin, která přiznává nejistotu ohledně příčin zdražování, je guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Poukazuje právě na to, že chybí podrobnější analýzy, a radí především jedno: Krotit "inflační očekávání", to znamená spontánní i vykalkulovanou snahu roztočit cenový kolotoč ještě víc. Je otázkou, zda střízlivý přístup vezmou za svůj i média. Zdražovací mánie je svůdná a smršť příslušných titulků může utvrdit i spotřebitele, že pověstné "máslo za šedesát" kupovat musí. Síla médií se sice nedá ekonomicky přesně vyčíslit, ale je nepochybná.

Bližší pohled na některé důvody zdražování ovšem dává za pravdu guvernéru Tůmovi. Hodně zdánlivě nepochybných "pro" má totiž svá výrazná "proti".

Už nepotřebujeme moře

Mohou být například hlavní příčinou biopaliva? Zdánlivě ano, vždyť v Česku se řepkový metylester začal přidávat do nafty zrovna od loňského září, a biolíh do benzinu od letošního ledna.

Jenže ve skutečnosti jedlý olej kvůli řepce do nafty zdražit nemusel - metylester se vyrábí na export už spoustu let. Řepková pole také nemohou už víc zažlutit česká a další evropská pole na úkor obilí. Řepka se totiž musí na polích střídat s jinými plodinami, a její podíl je už na hranici maxima.

Biolíh se pak v Česku zatím nevyrábí převážně z obilí, ale z cukrové řepy. "Pěstování energetických plodin nezabírá ani půl promile zemědělské půdy," upozornil Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Donedávna byla biopaliva považována za skvělou možnost, jak se zbavit zemědělských přebytků. Ještě v roce 2005 i elektrárenský ČEZ uvažoval o tom, že bude nadbytek obilí spalovat. A vzápětí čeští farmáři žádali dotace kvůli tomu, že země nemá moře, a tak nemohou rovnou z přístavů vyvážet nadprodukci do vzdálené ciziny...

Dnes se jeví situace úplně naruby. Ale kam se veškerá produkce - loňská sklizeň byla přitom vyšší, než ta v roce 2006 - najednou poděla? Může za to skutečně jen nižší úroda obilí v Austrálii, menší produkce mléka v Oceánii (tvrdí evropští mlékaři), spojená naopak s rostoucím apetýtem Rusů, Číňanů a Indů? A proč se vše projevilo tak náhle - jihoasijská spotřeba určitě neroste skokem, a mnohem výraznější neúrodu svět zažíval donedávna dost často?

Ceny energie, boj řetězců

Není nutné spekulovat jen o globálních příčinách, ale podívejme se na jednodušší možnosti.

Ceny potravin zatím neženou nahoru ani tak biopaliva, jako neustálé zdražování energií. Elektřina, plyn, pohonné hmoty (ropa za sto dolarů) - to vše zvyšuje náklady farmářům, ale hlavně pekařům, mlékárnám, masokombinátům. K tomu se přidávají rostoucí mzdy.

Mění se i poměry sil na trhu, jenž určuje finální ceny zboží. Například v pekárenství už vznikla silná uskupení, jež si vyšší ceny umí prosadit na řetězcích. A pomalu, ale jistě se "čistí" i trh mezi řetězci, které sváděly vzájemné boje o zákazníka levnými potravinami.

Když k těmto domácím poměrům připočteme i dopady globální, a vše se sejde v čase, třaskavá směs pro zdražování je hotova.

Změna bude nutná

Pokud si z dosavadního vývoje už můžeme vybrat nějaký poznatek, pak je to nutnost přinejmenším změnit agrární politiku Evropské unie. A to ve dvou směrech.

Jednak je nezbytné uvolnit trh, dosud svázaný kvótami a přikazující farmářům, kolik mohou vyrábět mléka nebo pěstovat cukrovky. Pružně reagovat na vývoj poptávky bude do budoucna nezbytné.

Zadruhé je třeba výrazně očesat dotace na agrární produkci. Kvůli nim je evropská výroba ta nejdražší, a nemá žádný smysl ji vyvážet do Číny nebo Ruska. Perspektivní zemědělské firmy o příjmy nepřijdou, vždyť se zahojí právě na vyšších cenách.