Královéhradecký kraj byl zastoupen na mezinárodní konferenci o ekologické výchově v indickém Ahmedabadu

V roce 2007 uplynulo 30 let od první mezivládní konference o ekologické výchově v Tbilisi. Tehdejší konference byla klíčovým historickým předělem ve vývoji ekologické výchovy – většina zemí světa tu společně poprvé formulovala její základní principy, které jsou platné dodnes. K výročí této události svolala OSN na 29. listopadu–1. prosince 2007 další obdobné setkání do indického Ahmedabadu.

Konferenci pořádalo UNESCO, Program OSN pro životní prostředí UNEP a indická vláda. Dominovala témata, dobře známá i z českého prostředí:
• co znamená posun od ekologické výchovy k výchově pro udržitelnost či udržitelný rozvoj – jde hlavně o důraz na aktivní občanství, tj. o účast ve věcech veřejných, o kompetenci jednat?
• jaké jsou změny ve vzdělávání za třicet let od Tbilisi (posun od důrazu na množství znalostí ke schopnostem zvládat různé situace a procesy)?
• jak důležitý je pro výchovu a harmonický rozvoj člověka kontakt s přírodním prostředím?
• a také: budou klimatické změny hlavním tématem ekologické výchovy v příštích letech? (Zazněla zde např. burcující teze, že klimatické změny mohou v rozvojových zemích způsobit v příštích letech smrt více lidí než doposud chudoba.)

Právě v posledním tématu se asi nejvíce projevilo složení účastníků, odlišné od všech podobných akcí, které jsem zatím navštívil. Poprvé nepřevládali Evropané a Severoameričané, ale lidé z ostatních částí světa. Nutnost zmírnění klimatických změn zněla v jednotlivých pracovních jednáních i závěrech konference velmi silně a stejně důrazně byla připomínána i hlavní odpovědnost těch zemí, které vzhledem k svému dosavadnímu rozvoji vlastní příspěvek k tomuto i dalším problémům už přečerpaly. Právě to by se podle závěrů konference mělo stát klíčovým obsahem ekologické výchovy v té části světa, k níž patří i Česká republika.

Česká republika byla zastoupena celkem 3 účastníky – zástupkyní Ministerstva školství, autorem článku – ředitelem střediska ekologické výchovy SEVER, jako zástupcem Ministerstva životního prostředí, a pracovnicí Centra Univerzity Karlovy pro životní prostředí (s ní se nám však nepodařilo mezi stovkami účastníků najít). Prezentace českých zkušeností zazněla v jednom z klíčových jednání – na tzv. „governmental session“, a ukázala, že se v české ekologické výchově můžeme chlubit kombinací toho nejlepšího, co se ve světě v této oblasti daří – mnohaletou historií, zajištěním v legislativě a v institucích od vlády před kraje po střediska ekologické výchovy, zakotvením ekologické výchovy jako průřezového tématu v probíhající školské reformě i rozvinutou sítí středisek ekologické výchovy. V rámci příspěvku jsem mohl představit účastníkům i dva projekty pilotně realizované mimo jiné také v Královéhradeckém kraji – „Škola pro udržitelný život“ a „Vzdělávání školních koordinátorů ekologické výchovy“. Ohlasy ukázaly, že přístupy v České republice jsou v mnohém podobné situaci v zemích jako je Nizozemí, Kanada, Austrálie, ale také hostitelská Indie. To otevírá možnost partnerských vztahů a společné práce na některých projektech. Jiné země s ekologickou výchovou teprve začínají a mohou naše zkušenosti využít jako inspiraci.

Zázemí konference tvořilo město plné kontrastů – město, kde začal historický Gandhího pochod za nezávislost Indie, město, kde se stále ještě setkáte s Indií snů Péti Bajzy se slony, velbloudy a posvátnými kravami… Jde však zároveň o jedno z největších center obchodního života s dynamicky se rozvíjející „novou ekonomikou“, ale i město plné prachu a smogu, v němž odhadem 40% obyvatel žije ve slumech (a těžko říci, kolik z nich žije bez jakéhokoli přístřeší přímo na okraji silnic, přetížených chaotickým dopravním ruchem a halasem živých i neživých dopravních prostředků všeho druhu a stáří).

Užší zázemí konference tvořila oáza kontrastující s ruchem subtropického velkoměsta – areál nevládního Střediska ekologické výchovy, tvořený několika budovami rozptýlenými v parku zabydleném místními rostlinami, burunduky, hady a také 250 pracovníky. V areálu se kromě nich bez potíží a tlačenic na čtyři dny rozptýlilo dalších 1200 účastníků konference z asi 80 států. Oproti českým organizátorům podobných akcí měli místní tu výhodu, že se mohli spolehnout na období, kdy zaručeně neprší, a velká část jednání a doprovodných akci tak mohla probíhat přímo pod širou oblohou. Středisko ekologické výchovy prý začalo před lety jako místní iniciativa gandhíovské osobnosti a dosavadního ředitele centra Kartykaya Sarabhaie, a to výsadbou několika stromů – navzdory místním úřadům a policii. Dnes jde o organizaci s celoindickou a vlastně mezinárodní působností, která má v Ahmedabadu hlavní sídlo, ale další pracoviště má na mnoha místech Indie, jižní Asie a také v Austrálii. Zásluhou organizátorů se podařilo mezinárodní jednání propojit s místním životem a dědictvím. Panelové diskuse a oficiální prezentace osvěžovaly akce s místními hudebníky, divadelníky i výrobci – profesionálními gudžarátskými tkalci, barvíři či šperkaři i příslušníky minorit nedávno přestěhovaných z domorodých vesnic do okolních slumů, kteří tu díky zájmu cizinců znovu objevovali hodnotu své původní kultury.

Zdroj: Press Servis