Dejmalova orná pole
Moc tě prosím, vzpamatuj se, dokud je čas," píše v dopise Václavu Havlovi, když
se vedení Občanského fóra rozhodlo prosadit Alexandra Dubčeka na předsedu
Federálního shromáždění, aby se Havlovi uvolnila cesta na Hrad. A právě tahle
naléhavá nekompromisnost, s níž se postavil proti pro něj nepřijatelnému
politickému obchodu s Dubčekem, nejlépe vystihuje někdejšího disidenta,
politického vězně i ministra Ivana Dejmala, který předevčírem zemřel.
Moc tě prosím, vzpamatuj se, dokud je čas," píše v dopise Václavu Havlovi, když se vedení Občanského fóra rozhodlo prosadit Alexandra Dubčeka na předsedu Federálního shromáždění, aby se Havlovi uvolnila cesta na Hrad. A právě tahle naléhavá nekompromisnost, s níž se postavil proti pro něj nepřijatelnému politickému obchodu s Dubčekem, nejlépe vystihuje někdejšího disidenta, politického vězně i ministra Ivana Dejmala, který předevčírem zemřel.
Dejmal rozhodně nebyl nepraktickým snivcem, hodným posměchu pragmatiků. Expremiér Pithart vzpomíná, jaký šok vzbudil u svých přátel svým rozhodnutím jmenovat právě Dejmala v únoru 1991 ministrem životního prostředí. A jak nakonec nový ministr zaujal všechny svou hladkou proměnou revolucionáře ve svědomitého státního úředníka.
O jeho schopnosti své ideály přizpůsobit realitě svědčí i jeho postoj k Jaderné elektrárně Temelín. Když prohrál v Pithartově vládě boj proti pokračování její výstavby, rychle se zorientoval a prosadil limity těžby hnědého uhlí.
A nikdy pak už nesváděl nějaký mesianistický zápas s jadernou energií, ale soustředil se jako profesionální ekolog na obranu vybojovaných hranic, na které mocná uhelná lobby dodnes marně útočí. Právě Ivan Dejmal byl jedním z těch, kteří obyvatele ohrožených vesnic dokázali povzbudit, aby odolávali "neodmítnutelným" nabídkám Mostecké uhelné.
Své poslední "orné pole" našel Ivan Dejmal opět v politice. Se vší vervou se vrhl do reformy Strany zelených. Byl jedním z těch, kteří dokázali po boku Martina Bursíka pomoci zeleným do parlamentu. A už se bohužel nedovíme, komu by jednou s naléhavou důsledností adresoval své "vzpamatuj se...".
jiri.leschtina@economia.cz
Dejmal rozhodně nebyl nepraktickým snivcem, hodným posměchu pragmatiků. Expremiér Pithart vzpomíná, jaký šok vzbudil u svých přátel svým rozhodnutím jmenovat právě Dejmala v únoru 1991 ministrem životního prostředí. A jak nakonec nový ministr zaujal všechny svou hladkou proměnou revolucionáře ve svědomitého státního úředníka.
O jeho schopnosti své ideály přizpůsobit realitě svědčí i jeho postoj k Jaderné elektrárně Temelín. Když prohrál v Pithartově vládě boj proti pokračování její výstavby, rychle se zorientoval a prosadil limity těžby hnědého uhlí.
A nikdy pak už nesváděl nějaký mesianistický zápas s jadernou energií, ale soustředil se jako profesionální ekolog na obranu vybojovaných hranic, na které mocná uhelná lobby dodnes marně útočí. Právě Ivan Dejmal byl jedním z těch, kteří obyvatele ohrožených vesnic dokázali povzbudit, aby odolávali "neodmítnutelným" nabídkám Mostecké uhelné.
Své poslední "orné pole" našel Ivan Dejmal opět v politice. Se vší vervou se vrhl do reformy Strany zelených. Byl jedním z těch, kteří dokázali po boku Martina Bursíka pomoci zeleným do parlamentu. A už se bohužel nedovíme, komu by jednou s naléhavou důsledností adresoval své "vzpamatuj se...".
jiri.leschtina@economia.cz
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích