Výsměch přírodě

Když roku 1887 poprvé vyrazil Josef Rössler- Ořovský na lyžích po Václavském náměstí, byl všude kolem sníh. Bylo to tedy veskrze normální počínání, přestože to doboví pozorovatelé přijímali jako ztřeštěnou raritu. Teď se uprostřed nenadálého lednového jara lyžovalo pod prezidentovými okny na Pražském hradě na sněhu dovezeném šesti sty auty až ze Šumavy. Jako nenormální to připadlo jen několika zapšklým komentátorům. Komunisté o poroučení větru a dešti jen zpívali, našinci ten nádherný sen realizují.

Atrakce skončila a další auta sníh z Pražského hradu odvezla. Hrad nebyl za účelem běžeckého lyžování přestavěn, náměstí a nádvoří mohou dál sloužit přijímání státních návštěv a přehlídkám Hradní stráže a nehorázná pitomost s lyžováním se tu už nemusí nikdy opakovat. U výstavby běžeckého stadionu se ovšem musí předpokládat, že tu zůstane. A že v době mezi světovými akcemi bude sloužit méně významným závodům a mezi nimi i prachobyčejné veřejnosti. Jenže co s běžeckým areálem, v němž podobně jako na Pražském hradě po většinu roku není sníh? Dovážet jej z Alp nebo Tater, když už se neplatí clo?

Konec štiplavých poznámek, když tvrdá realita už dopadla. O víkendu se zde má jet Světový pohár a lyže po blátě nekloužou. Původní nápad shrabovat sníh po troškách z území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory si pořadatelé museli nechat zajít. Porušili by tím zákon, protože mimo veřejné silnice platí zákaz pohybu motorových vozidel. Výjimku může povolit jen vláda. Tím jedna absurdita stíhá druhou. Kabinet rozhoduje i o vjezdu jednoho jediného vozidla. A to jako důsledek technokratické parlamentní lobby, které se podařilo ovlivnit schvalování patřičného zákona a oslabit pravomoci resortu životního prostředí. Teď o každičké výjimce sice rozhodují i nezelení ministři, ale zato je to proces na měsíce. A závody jsou už koncem týdne. Navíc žádost by nebyla pro jedno auto, ba ani pro deset, ale pro tisíc jízd! Takové povolení by bylo historickou raritou, o kterou by nestála ani vláda samých technokratů.

Co tedy zbývá, když vnější teploty neklesají, a nelze spustit sněhová děla? Dohodnout se o odvozu sněhu se správci veřejných cest. V Jizerkách je několik asfaltových silnic, které se v zimě neprotahují, a jsou tudíž rájem obyčejných běžkařů. Kdo však nevyužil uplynulého víkendu, bude mít na některých oblíbených trasách po žížalkách. Sníh dostanou profíci. Tedy ti, k nimž obyčejní běžkaři mnohdy vzhlížejí jako ke svým idolům. Čeští běžci v čele s olympijskou vítězkou Kateřinou Neumannovou navíc sklízejí úctu za skvělé výkony bez podpůrných prostředků. Teď se mezi ně a běžkaře vkrádá nový fenomén: Mají pořadatelé Světového poháru morální právo zamezit pohybu tisíců lidí po horách kvůli několika desítkám hýčkaných profesionálů? Není tisíci auty svážený horský sníh a posléze podstrčený běžeckým celebritám něco jako bobule podaná závodníkovi?

Nejbolestivější je, že za nemorálními manévry čadících náklaďáků je navzdory morálnímu kreditu právě Neumannová. Leccos nasvědčuje, že scenáristé zimních her na blátě všechno směřují k tomu, aby odpovědnost za závažné přehmaty, provázející liberecký běžecký a skokanský stadion, nakonec nesla ona. Neumannová však nevybírala areál v "nížině" 550 metrů nad mořem, v níž se při chabých zimách posledních let neudrží sníh. Ona nenechala odlesnit svahy Ještědu a nezpůsobila, že se odlesněnými enklávami jako komínem prohání vítr, který vadí skokanům. To jsou chyby, které by v roli ředitele nedokázal napravit ani sněžný muž. Ale co by mohla udělat jako morálně nejsilnější žena českého lyžařství, je zastavit běsnění proti přírodě i proti nezávodně sportujícím lidem. A odvolat závody, které se na nekvalitním sněhu ve flikovaných podmínkách stejně nemohou zdařit. Tu příležitost však už propásla. Lyže Rösslera- Ořovského způsobily, že lidé začali poznávat hory i v zimě, kam dříve ani nepáchli. Druhou cestou je rozšířili lesníci Harrachova panství. Lyže byly od počátku v symbióze s přírodou. Ale to, co se děje teď v Liberci, je její znásilňování. Šejkové také lyžují natruc přírodě, protože sedí na naftě. Ale na čem sedí Liberečtí? Na veřejných rozpočtech?


ČESTMÍR KLOS (cestmir. klos@ euro. cz)