Stát ve státě
Těsné napojení na Kreml zajistilo Gazpromu výtah do sfér, o nichž si jiní mohou
nechat zdát.
Těsné napojení na Kreml zajistilo Gazpromu výtah do sfér, o nichž si jiní mohou nechat zdát.
Rozsáhlý pozemek na moskevské Nametkinově ulici číslo 16 je obehnán plotem, vjezdy střeží závory. Bezpečnostní služba prohlíží pomocí zrcadel podvozek každého auta, které směřuje dovnitř.
Hlavní budova je impozantní. K nebi se dere špičatá skleněná věž, lemovaná kamennými pilíři. Podobnost s rodinou stalinských mrakodrapů, zvaných Sedm sester, se přímo nabízí.
Ve vstupní hale stojí socha Prométhea, kterou obklopuje sada bankomatů s logem dceřiné banky. Špici skleněné pyramidy tvoří restaurace a bar s úchvatnou vyhlídkou na celou Moskvu a zvláště Kreml. V komplexu nechybí hotel, koupaliště pro zaměstnance, obchody s potravinami. Vítejte v srdci Gazpromu, největšího vývozce zemního plynu na světě a jednoho z hlavních hráčů v obchodu s ropou. Vítejte v největší ruské firmě vůbec, jež se během patnáctileté existence zabydlela také v bankovnictví, telekomunikacích, dopravě či ve stavebnictví. Jste ve "státu ve státě", který fascinuje a děsí zároveň.
Tajemný Gazputin
Gazprom, který vznikl v červenci 1989 jako Ministerstvo SSSR pro těžbu ropy a stal se akciovou firmou v červnu 1992, byl vždy největší zbraní a trumfem končícího prezidenta Vladimíra Putina. Byl to Putin, který z titulu své moci pomohl vybudovat impérium, jehož sláva "hvězd se bude dotýkat". Společné úsilí vrcholné ruské politiky a byznysu stačilo zatím "pouze" na to, že se Gazprom s tržní kapitalizaci skoro 330 miliard dolarů stal evropskou jedničkou a čtvrtou největší firmou světa. Pozice před ním si drží americká trojice ExxonMobil, General Electric a Microsoft.
Domácí a mezinárodní síť, kterou stačil Gazprom vytvořit (viz grafiku na str. 57), nemá ve světě obdoby.
Majetkové podíly má ve 40 státech světa. V Česku drží 33 procent v dodavateli zemního plynu Vemex, druhou účastí je Gas-Invest (nyní v likvidaci). A síť se bude rozrůstat, protože závislost "nesurovinových zemí" a poptávka po plynu a ropě stoupá.
Co je to vlastně za koncern, který hlásí za rok 2006 skoro 84 miliard dolarů tržeb a 25 miliard dolarů čistého zisku? Co je to za monstrum, jehož hodnota na burze je větší než hrubý domácí produkt zhruba 170 ze 192 členských států OSN? Čím se řídí chod podniku, který má pod palcem šestinu světových ložisek plynu a může pohybem prstu zavřít kohoutky na západ, jak to udělal začátkem roku 2006 na Ukrajině?
Odpovědi se shánějí obtížně. Výsledkem bývá skládanka faktů a postřehů, z nichž se dá sestavit určitý obrázek. Úplný není nikdy.
Já plyn, já pán
Týdeníky Der Spiegel a WirtschaftsWoche, které nahlédly do zákulisí Gazpromu, se shodují: jeho příběh se odehrává jak v zákulisí pracoven politiků v Moskvě, tak v třeskutých mrazech na Sibiři. Jde přes plynovody vydírané Ukrajiny, Běloruska a Arménie a pokračuje početnými firemními nákupy v cizině.
Mozek celého soukolí, výkonný ředitel Alexej Miller, dosazený Putinem do funkce v květnu 2001, sedí v pátém patře centrály. Vrchní dozor, Putinův přítel, dosavadní vicepremiér a nastávající prezident Dmitrij Medveděv, sedí o dvě patra výše. Rozhodnutí, jež padají za jejich stoly, mají váhu.
Protože mít plyn znamená mít moc. Zemní plyn je nejdůležitějším zdrojem energie na Zemi. Do roku 2030 stoupne jeho spotřeba až o dvě třetiny. Putin a jeho souputníci to vždy dobře věděli. A zatímco Evropa vystrašeně diskutuje o náhradních zdrojích energie, Gazprom jedná a roste.
Červenou nití těchto snah je Putinova touha po obdobě ropného OPEC. "Gas-Opec je jako pěkná nahá žena: Kdo by jí dokázal odolat?" uznává jeden z vysoce postavených manažerů německé firmy E.ON.
Potmě a potichu
Jako cévy pod kůží se vinou zeleně vyznačené plynovody na obrovité obrazovce v ústředí Gazpromu, píše Der Spiegel. Tepny pumpují plyn ze Sibiře do západní Evropy, vlásečnice jsou dílčí rozvody a trasy. Vnitroruská soustava Gazpromu měří přes 514 tisíc kilometrů. Světelný ukazatel oznamuje, kolikátého je a kolik hodin. Aby přítomní věděli, zda je den či noc.
Obvyklou kulisou je totiž naprostá tma a absolutní ticho. Nic nesmí službu odvádět od pečlivého sledování průtoku a přesměrování jednotlivých cest. Stačí stisknut tlačítko.
Přesně v sedm hodin moskevského času odchází z berlínské pobočky Gazpromu do Ruska denní objednávka dodávky plynu pro západní Evropu. Sestavují ji E.ON Ruhrgas, Wintershall, Gaz de France, španělské a italské podniky.
O dvě hodiny později stoupá šéf monitorovacího střediska do ředitelských pater. Nikde ani smítko prachu, výkonný ředitel Miller je perfekcionista.
Počet zemí, jež jsou na ruském plynu závislé, dosáhl čísla 32. Estonsko a Slovensko berou od Rusů 100 procent spotřeby. Největším zákazníkem je s necelými 40 procenty Německo.
Hon na vetřelce
Panenskou krajinu představuje pro Gazprom mapa Sibiře a severní Asie, připomínají experti. Plynových polí je tu málo, ale čeká se odkrytí velkých ložisek. "Zásoby, které známe, vystačí na 80 let. Další budeme objevovat, protože technický pokrok umožní těžit z větších hloubek," říká Vladimir Podmarkov, vedoucí monitorovacího týmu v moskevské věži.
Více plynu poteče východní Sibiří už záhy. Předloni uzavřel Putin dohodu s "hladovou a žíznivou" Čínou o výstavbě plynovodu z Altaje do Xinjiangu. Na seznamu příštích odběratelů jsou Indie a Japonsko.
Cizí konkurence v Rusku má smůlu. Předloni se Gazpromu s pomocí moskevské vlády podařilo pod záminkou ničení životního prostředí vystrnadit z největšího ropného a plynového projektu na světě (Sachalin 2) konkurenta Shell. Tímto krokem si Putin pootevřel dveře na lukrativní trhy s ropou a plynem v Asii a Americe.
Posledním, kdo odolával, byl britský obr BP. Ve společném podniku TNK-BP s Rusy si držel poloviční účast. Loni v červnu kapituloval před výhrůžkami úřadů a zbavil se, za čtvrtinu ceny, naleziště plynu v sibiřské Kovytce. Kupec se jmenoval Gazprom.
Trojka jede
Gigant, který zaměstnává více než 430 tisíc lidí, posiloval jejich řady v posledních letech hlavně v zahraničí. Doma, s mravenčí pílí, pracoval na upevnění monopolu.
Lidé, kteří se tímto zadáním zabývají, pracují ve dvou grémiích. Výkonným orgánem je manažerský výbor pod vedením Alexeje Millera. Ten má pod sebou šestnáct manažerů. Kontrolní úlohu má rada ředitelů, kterou vedl Dmitrij Medveděv. Zastupuje ho Miller a sedí v ní Putinův nejdůležitější Západoevropan, šéf E.ON Ruhrgas Burckhard Bergmann.
Putin vždy vlastenecky podporoval odvětví jako energetika, zbrojní či kosmický průmysl, v nichž Rusko drželo krok se Západem. Když média hlavu státu kritizovala, Gazprom je pozřel: takto dopadly deníky Izvěstija a nezávislá televize NTV.
Triumvirát Putin-Medveděv-Miller se teď opticky rozpadá. Ale nekončí. Prezident si dělá zálusk na premiérské křeslo, Medveděv ho vystřídá v Kremlu a Miller bude dále pracovat 16 hodin denně v moskevském mrakodrapu.
A bude dál požadovat po lidech mimořádné výkony. Má proč: Medveděv loni oznámil, že se Gazprom pokusí dosáhnout tržní hodnoty jednoho bilionu dolarů. Stát se tak má do sedmi až deseti let. Při úzkém sepětí politiky a byznysu po ruském vzoru není pokoření této mety nemožné.
AUTOR: Igor Záruba
329,6 miliardy dolarů
je současná tržní hodnota Gazpromu. Rusům je to málo: do roku 2017 to má být jeden bilion.
Gazprom
Typ: veřejně obchodovaná společnost
Rok založení: 1989 (Ministerstvo SSSR pro ropu a plyn), 1992 (akciová společnost)
Centrála: Moskva
Výkonný ředitel: Alexej Miller
Tržby: 83,6 mld. USD (2006)
Čistý zisk: 24,63 mld. USD (2006)
Většinový akcionář: ruská vláda (50,002 %)
Počet zaměstnanců: 432 tisíc
Slogan: Sny se stávají skutečností
Pramen: Gazprom, Wikipedia
Rozsáhlý pozemek na moskevské Nametkinově ulici číslo 16 je obehnán plotem, vjezdy střeží závory. Bezpečnostní služba prohlíží pomocí zrcadel podvozek každého auta, které směřuje dovnitř.
Hlavní budova je impozantní. K nebi se dere špičatá skleněná věž, lemovaná kamennými pilíři. Podobnost s rodinou stalinských mrakodrapů, zvaných Sedm sester, se přímo nabízí.
Ve vstupní hale stojí socha Prométhea, kterou obklopuje sada bankomatů s logem dceřiné banky. Špici skleněné pyramidy tvoří restaurace a bar s úchvatnou vyhlídkou na celou Moskvu a zvláště Kreml. V komplexu nechybí hotel, koupaliště pro zaměstnance, obchody s potravinami. Vítejte v srdci Gazpromu, největšího vývozce zemního plynu na světě a jednoho z hlavních hráčů v obchodu s ropou. Vítejte v největší ruské firmě vůbec, jež se během patnáctileté existence zabydlela také v bankovnictví, telekomunikacích, dopravě či ve stavebnictví. Jste ve "státu ve státě", který fascinuje a děsí zároveň.
Tajemný Gazputin
Gazprom, který vznikl v červenci 1989 jako Ministerstvo SSSR pro těžbu ropy a stal se akciovou firmou v červnu 1992, byl vždy největší zbraní a trumfem končícího prezidenta Vladimíra Putina. Byl to Putin, který z titulu své moci pomohl vybudovat impérium, jehož sláva "hvězd se bude dotýkat". Společné úsilí vrcholné ruské politiky a byznysu stačilo zatím "pouze" na to, že se Gazprom s tržní kapitalizaci skoro 330 miliard dolarů stal evropskou jedničkou a čtvrtou největší firmou světa. Pozice před ním si drží americká trojice ExxonMobil, General Electric a Microsoft.
Domácí a mezinárodní síť, kterou stačil Gazprom vytvořit (viz grafiku na str. 57), nemá ve světě obdoby.
Majetkové podíly má ve 40 státech světa. V Česku drží 33 procent v dodavateli zemního plynu Vemex, druhou účastí je Gas-Invest (nyní v likvidaci). A síť se bude rozrůstat, protože závislost "nesurovinových zemí" a poptávka po plynu a ropě stoupá.
Co je to vlastně za koncern, který hlásí za rok 2006 skoro 84 miliard dolarů tržeb a 25 miliard dolarů čistého zisku? Co je to za monstrum, jehož hodnota na burze je větší než hrubý domácí produkt zhruba 170 ze 192 členských států OSN? Čím se řídí chod podniku, který má pod palcem šestinu světových ložisek plynu a může pohybem prstu zavřít kohoutky na západ, jak to udělal začátkem roku 2006 na Ukrajině?
Odpovědi se shánějí obtížně. Výsledkem bývá skládanka faktů a postřehů, z nichž se dá sestavit určitý obrázek. Úplný není nikdy.
Já plyn, já pán
Týdeníky Der Spiegel a WirtschaftsWoche, které nahlédly do zákulisí Gazpromu, se shodují: jeho příběh se odehrává jak v zákulisí pracoven politiků v Moskvě, tak v třeskutých mrazech na Sibiři. Jde přes plynovody vydírané Ukrajiny, Běloruska a Arménie a pokračuje početnými firemními nákupy v cizině.
Mozek celého soukolí, výkonný ředitel Alexej Miller, dosazený Putinem do funkce v květnu 2001, sedí v pátém patře centrály. Vrchní dozor, Putinův přítel, dosavadní vicepremiér a nastávající prezident Dmitrij Medveděv, sedí o dvě patra výše. Rozhodnutí, jež padají za jejich stoly, mají váhu.
Protože mít plyn znamená mít moc. Zemní plyn je nejdůležitějším zdrojem energie na Zemi. Do roku 2030 stoupne jeho spotřeba až o dvě třetiny. Putin a jeho souputníci to vždy dobře věděli. A zatímco Evropa vystrašeně diskutuje o náhradních zdrojích energie, Gazprom jedná a roste.
Červenou nití těchto snah je Putinova touha po obdobě ropného OPEC. "Gas-Opec je jako pěkná nahá žena: Kdo by jí dokázal odolat?" uznává jeden z vysoce postavených manažerů německé firmy E.ON.
Potmě a potichu
Jako cévy pod kůží se vinou zeleně vyznačené plynovody na obrovité obrazovce v ústředí Gazpromu, píše Der Spiegel. Tepny pumpují plyn ze Sibiře do západní Evropy, vlásečnice jsou dílčí rozvody a trasy. Vnitroruská soustava Gazpromu měří přes 514 tisíc kilometrů. Světelný ukazatel oznamuje, kolikátého je a kolik hodin. Aby přítomní věděli, zda je den či noc.
Obvyklou kulisou je totiž naprostá tma a absolutní ticho. Nic nesmí službu odvádět od pečlivého sledování průtoku a přesměrování jednotlivých cest. Stačí stisknut tlačítko.
Přesně v sedm hodin moskevského času odchází z berlínské pobočky Gazpromu do Ruska denní objednávka dodávky plynu pro západní Evropu. Sestavují ji E.ON Ruhrgas, Wintershall, Gaz de France, španělské a italské podniky.
O dvě hodiny později stoupá šéf monitorovacího střediska do ředitelských pater. Nikde ani smítko prachu, výkonný ředitel Miller je perfekcionista.
Počet zemí, jež jsou na ruském plynu závislé, dosáhl čísla 32. Estonsko a Slovensko berou od Rusů 100 procent spotřeby. Největším zákazníkem je s necelými 40 procenty Německo.
Hon na vetřelce
Panenskou krajinu představuje pro Gazprom mapa Sibiře a severní Asie, připomínají experti. Plynových polí je tu málo, ale čeká se odkrytí velkých ložisek. "Zásoby, které známe, vystačí na 80 let. Další budeme objevovat, protože technický pokrok umožní těžit z větších hloubek," říká Vladimir Podmarkov, vedoucí monitorovacího týmu v moskevské věži.
Více plynu poteče východní Sibiří už záhy. Předloni uzavřel Putin dohodu s "hladovou a žíznivou" Čínou o výstavbě plynovodu z Altaje do Xinjiangu. Na seznamu příštích odběratelů jsou Indie a Japonsko.
Cizí konkurence v Rusku má smůlu. Předloni se Gazpromu s pomocí moskevské vlády podařilo pod záminkou ničení životního prostředí vystrnadit z největšího ropného a plynového projektu na světě (Sachalin 2) konkurenta Shell. Tímto krokem si Putin pootevřel dveře na lukrativní trhy s ropou a plynem v Asii a Americe.
Posledním, kdo odolával, byl britský obr BP. Ve společném podniku TNK-BP s Rusy si držel poloviční účast. Loni v červnu kapituloval před výhrůžkami úřadů a zbavil se, za čtvrtinu ceny, naleziště plynu v sibiřské Kovytce. Kupec se jmenoval Gazprom.
Trojka jede
Gigant, který zaměstnává více než 430 tisíc lidí, posiloval jejich řady v posledních letech hlavně v zahraničí. Doma, s mravenčí pílí, pracoval na upevnění monopolu.
Lidé, kteří se tímto zadáním zabývají, pracují ve dvou grémiích. Výkonným orgánem je manažerský výbor pod vedením Alexeje Millera. Ten má pod sebou šestnáct manažerů. Kontrolní úlohu má rada ředitelů, kterou vedl Dmitrij Medveděv. Zastupuje ho Miller a sedí v ní Putinův nejdůležitější Západoevropan, šéf E.ON Ruhrgas Burckhard Bergmann.
Putin vždy vlastenecky podporoval odvětví jako energetika, zbrojní či kosmický průmysl, v nichž Rusko drželo krok se Západem. Když média hlavu státu kritizovala, Gazprom je pozřel: takto dopadly deníky Izvěstija a nezávislá televize NTV.
Triumvirát Putin-Medveděv-Miller se teď opticky rozpadá. Ale nekončí. Prezident si dělá zálusk na premiérské křeslo, Medveděv ho vystřídá v Kremlu a Miller bude dále pracovat 16 hodin denně v moskevském mrakodrapu.
A bude dál požadovat po lidech mimořádné výkony. Má proč: Medveděv loni oznámil, že se Gazprom pokusí dosáhnout tržní hodnoty jednoho bilionu dolarů. Stát se tak má do sedmi až deseti let. Při úzkém sepětí politiky a byznysu po ruském vzoru není pokoření této mety nemožné.
AUTOR: Igor Záruba
329,6 miliardy dolarů
je současná tržní hodnota Gazpromu. Rusům je to málo: do roku 2017 to má být jeden bilion.
Gazprom
Typ: veřejně obchodovaná společnost
Rok založení: 1989 (Ministerstvo SSSR pro ropu a plyn), 1992 (akciová společnost)
Centrála: Moskva
Výkonný ředitel: Alexej Miller
Tržby: 83,6 mld. USD (2006)
Čistý zisk: 24,63 mld. USD (2006)
Většinový akcionář: ruská vláda (50,002 %)
Počet zaměstnanců: 432 tisíc
Slogan: Sny se stávají skutečností
Pramen: Gazprom, Wikipedia
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
